Ischgl na začátku března, poslední sníh napadl téměř před třemi týdny a na příští dny je předpovídána fénová bouře. Využíváme tedy zbývající den bez foehn k rozsáhlé lyžařské túře po ischglském vnitrozemí.
U horní stanice Visnitzbahn si připínáme lyže na batohy a vydáváme se na krátkou túru. Vystoupáme asi 80 metrů na hřeben nad námi, přičemž se držíme vlevo ve směru trhacího stožáru viditelného již od lanovky. Jakmile se tam dostaneme, otevře se před námi široké údolí, na jehož druhém konci leží hluboko v údolí Paznaun vesnice Kappl. Přímo před námi je pěkný severní svah, ale abychom z něj získali ještě pár metrů sestupu, rozhodneme se traverzovat východním směrem pod hřebenem. Naše chamtivost je však na prvních metrech potrestána nepříjemným rozbitým sněhem a několika žraloky. Sníh změkne až u dna údolí a my si můžeme vychutnat první plynulé zatáčky. Jakmile jsme na místě, je čas nasadit lyže, protože místo toho, abychom se vydali rovnou dolů do Kappl, chceme se dostat do Paznaunu přes sedla Vesul a Schwarzvesil. ?
Zpočátku cesta směřuje na západ s malým sklonem, který je tak akorát na to, abychom se dostali do žlábku, a pak nás čeká poměrně ostrý žlab, který musíme překonat, abychom prošli Vesulscharte. Na jejím úpatí je třeba překonat úzký úsek s extrémně strmým jižním svahem, takže na cestu je třeba vyrazit brzy zjara. Výstup trvá celkem asi hodinu. Jakmile jsme na vrcholu, můžeme si sundat lyže a čeká nás druhý sestup, který je sice krátký, ale má výborné sněhové podmínky!!!
Znovu si musíme nasadit lyže a stoupat asi 20 minut. Po prostudování mapy jsme spekulovali, že bychom se tomuto výstupu mohli vyhnout a místo toho úsek jednoduše traverzovat, ale ve skutečnosti to nebylo možné. Jakmile dorazíme na Schwarzvesilscharte, zjišťujeme, že dolů do údolí vede jen hrstka stop, přestože poslední sníh napadl před několika týdny.
Vezmeme první severní sjezdovku pod naše hole a budeme surfovat v tom nejjemnějším prašanu... Naše úsilí je odměněno. Už myslíme na konec túry, kdy nás překvapují další a další skvělé severně orientované svahy. Po závěrečném, ale krásném rovinatějším úseku se stromy a keři se údolí uzavírá a zužuje do koryta potoka, kde si rychle uvědomíme, proč tu před námi bylo tak málo lidí: posledních 500 výškových metrů sjíždíme po zamrzlém potoce do údolí Paznaun. Kromě faktoru zábavy (techničtí nadšenci si zde přijdou na své) musí být pro průchod vhodné podmínky, protože potok si razí cestu do strmé rokle. V závislosti na sněhových podmínkách bude nejvhodnější doba mezi koncem ledna a začátkem března
Je to však mimořádně hodnotná túra, zejména sestupy pod hřebenem Nuamon na konci naší túry vynahradí výstupy. Jedinou nevýhodou je dlouhý sestup korytem potoka Schwarzvesilbach, u kterého je třeba velmi pečlivě sledovat lavinovou situaci.
Informace o túře
Obtížnost (pětistupňová škála):***
Zvláštní nebezpečí: potenciální lavinové svahy při výstupu; dlouhý sestup úzkým korytem potoka
Průměrný sklon/maximální strmost: 25°/ 38°
Expozice: SZ / SV / JV
Výškové metry startu a cíle: 2.600 m | 1 300 m
Výškové metry do kopce a z kopce: cca 650 m | 1 900 m
Doba trvání: 4 až 5 hodin
Nejlepší roční období: leden až březen
Jak se tam dostat: Ze západu: A 14 směrem na Innsbruck a dále Arlberským tunelem po S 16 až k výjezdu na Pians. Odtud pokračujte po silnici Silvretta Bundesstraße (B 188) 20 kilometrů směrem na Ischgl. Z východu: přes Landeck po silnici S 16 směrem na Bregenz až ke sjezdu Pians. Odtud po hlavní silnici Silvretta (B 188) 20 kilometrů směrem na Ischgl
Topografické mapy: Freeride Map Samnaun/Ischgl 1:25 000; Online: www.gps-tracks.com
