Stefan Siegel

V polovině října jsem si sbalila kufry a přestěhovala se do Los Angeles. Moje společnost nedávno otevřela kancelář v Hollywoodu a já jsem si s sebou do města palem, filmových hvězd a surfařů vzal veškeré lyžařské vybavení, protože mě motivovala myšlenka prozkoumat v této sezóně Skalisté hory.

Po pěkně zpackané sezóně, kdy se dobré lyžařské dny daly spočítat na prstech jedné ruky a na lyže se v lednu už usazoval prach, mě trápila představa, že budu v květnu téměř nepoužívané vybavení skladovat ve sklepě.....

Přesně před třemi lety jsem ve Fieberbrunnu ukončil lyžařskou sezónu: pár posledních oblouků včetně povinného spálení. Příjemná paní v turistické kanceláři mě však upozornila na chill-out víkend pořádaný organizací Risk'n'Fun. Závěrečná akce spolku, který jako součást Rakouského alpského svazu (OEAV) nepochybně odvádí výjimečnou práci v oblasti lavinové osvěty a výcviku mladých freeriderů.

Vzpomene si někdo na dnešní lavinovou zprávu? Byl to 3. stupeň nebezpečí: déšť - pod 2 000 metrů; nebo 4. stupeň nebezpečí, studený až teplý / teplý až studený - na všech svazích; plus 1. stupeň nebezpečí: slabá vrstva při zemi nad 2 300 metrů, zejména na severním hlavním alpském hřebeni; navíc tam byl studený, sypký čerstvý sníh, který spadl pod vlivem silného větru.

O víkendu 15. a 16. března 2014 se v údolí Schnalstal konal vzrušující freeridový víkend. Na jihotyrolském ledovci se konaly hned dvě soutěže: Na letošní ročník soutěže "Freeride Hero" pozvaly sdružení "Boardbreaker" a vleky na ledovci Schnalstal 35 startujících ze tří národů, kteří se za ne zcela ideálních povětrnostních podmínek, ale zato za perfektních sněhových podmínek, vydali na vrchol "Im hinteren Eis". Ve stejnou dobu již den předtím se na "Kick The Vik" vydala skupina freeriderů ze Švýcarska, Rakouska a Německa, aby se zúčastnila Eco Freeride Tour, freeridové soutěže, která má probíhat v souladu s přírodou.

Z profesního hlediska mám to štěstí nebo smůlu, že každý rok urazím nespočet kilometrů letadlem. A někdy se mi podaří vzít si s sebou lyže a vyrazit na freeride do exotických míst. Po návratu se však obvykle ozve moje maminka a kriticky se zeptá: "Proč musíš létat tak daleko, když se máme doma tak hezky?". Až dosud byla odpověď vždycky docela jednoduchá: protože doma obvykle není dost sněhu!

Verbier je jedním z nejznámějších lyžařských středisek v Alpách a místem vánočních setkání elegantních lidí, adabeis a anglických Hooray Henry. To by nám ale nemělo bránit v lyžování na světoznámých tratích a kuloárech, jako jsou Schody do nebe a Rock Garden. Toto je moje zážitková reportáž, která je zároveň návodem, jak nejlépe zažít Verbier s malým žlutým vakem a širokými lyžemi.