...konečně sedíme v našem "levném letadle" - protože krátce předtím vše vypadalo, že se k letadlu jen přiblížíme. U odbavení jsme byli včas, ale Míša, který měl nejkratší cestu, se opět nemohl odtrhnout od svého stolu a prostě se neobjevil. Šarmantní paní u odbavení nám nakonec dává další dvě minuty - a jak bylo objednáno (pozdě), Míša se objevuje (přesně po dvou! minutách). Jen tak tak ji přesvědčíme, aby nás ubytovala. Máme štěstí! Možná příště poletíme zase pravidelným letem - nebo prostě dorazíme na letiště dřív...
?Přijeli jsme do Pescarry.
Protože při jarních teplotách a neustálém dešti je tato otázka opravdu oprávněná.
Micha tu byl v létě na túře se svou přítelkyní a vyprávěl nám o velkých, mohutných a velmi vysokých horách. Dokonce i místní horský hospodář hlásil "spoustu sněhu" a několik lyžařských středisek. Pescara se však nachází ve střední Itálii a leží ve stejné nadmořské výšce jako Řím. Sníh v Římě? Nevadí, rozhodně to stojí za vyzkoušení.
Je polovina ledna a v Alpách opět panují typické povětrnostní podmínky: ledové teploty a málo sněhu.
Putujeme také s malou Číňankou, která je právě na cestě po Evropě a tento týden oznámila svůj příjezd. Takže jsme měli jen dvě možnosti: Buď zůstaneme doma - nebo ji vezmeme s sebou. Vyprávíme jí o horách a snowboardingu - ale ona v životě neviděla sníh. Takže Cheryl jede s námi. To by mohla být zábava...
Pronajaté auto, které jsme si objednali, je zatím příliš malé. Počítali jsme jen s pěti snowboardisty, ale teď je nás šest a naštěstí dostaneme větší auto. Nebo spíš minibus značky Ford. To je zpočátku skvělé, přinejmenším kvůli prostoru. Brzy se však objevily problémy, které jsme si tehdy nedokázali představit.
Dojíždíme do Terama na úpatí hor za prudkého deště.
Kdyby to byly srážky sněhové - ale v těchto teplotách?
Večer trávíme popíjením dobrého bílého vína v příjemné restauraci. Právě když číšník pokládá na stůl talíř s mořskými plody, Cherryl se náhle převrátí a spadne těsně vedle. Co se stalo? Číšník uskočí stranou, Cheryl je úplně modrá. Měla přece jen dvě skleničky vína, ne? Jak se později dozvídáme, nejen sníh je pro ni novinkou, ale také nikdy v životě neměla blíž k alkoholu. Krátce nato ji musíme odnést do hotelu...
Déšť nepolevuje ani druhý den ráno,
a my se vydáváme směrem k "Prado di Tivo".
Cesta se nekonečně klikatí údolím a my pomalu stoupáme výš a výš. Prší a prší a dobré je, že je stále chladněji a chladněji.
Najednou začíná padat sněhová přeháňka, a jak stoupáme výš, začíná padat sníh.
Sníh už padá vedle silnice. Stále strmější silnice se klikatí do kopce a sněžení je stále silnější a silnější. Množství sněhu vedle silnice se rychle zvyšuje. Za další zatáčkou zůstává sníh na silnici a náš autobus začíná poprvé klouzat?
