Záznam v deníku: 22.-25.9. Nadcházející etapa: Chur - průsmyk Oberalp - chata Cadlimo
Den 11, 23.9.: chata Cadlimo - Airolo - průsmyk Nufenen - průsmyk Gries - Domodossolla - Lago d'Orta
Alpská překvapení, Geografické dno
Po slibném, slunečném začátku cesty dolů do Airolu se vracíme rovnou Postbusem do průsmyku Nufenen. Pokračuji přes průsmyk Gries do Domodossola v Itálii, na jižní straně průsmyku Simplon. Teď je čas na to, abychom se nabažili asfaltových kilometrů. Nohy mě kopou až k jezeru Lago d'Orta. Ve výšce pouhých 200 metrů nad mořem se dostávám do nejnižšího zeměpisného bodu cesty.
Den 12, 24.9.: Lago d'Orta - Varallo - Alagna - Rif. Vige Vano
Dnešním cílem je Alagna. Po rychlém 800metrovém přejezdu po asfaltu dorazím do Varalla, kde mě čeká dalších 50 kilometrů silnice a 1000 metrů převýšení. Ne, dnes ne se mnou. Zkusím to stopem! Stanovuji si termín 14.30 - pokud mi do té doby nikdo nezastaví, nepojedu přes Alagnu, ale vlakem přímo do Valtournenche-Cervinia. Třicet vteřin před vypršením termínu si balím věci, ale ještě jednou zvedám palec. Najednou se za mnou prudce ozvou brzdy. Manuel, "správce horských pastvin", asi pětatřicetiletý, mě sveze ve svém pracovním vozidle, poněkud zastaralém tmavě zeleném džípu.
S volnou horní částí těla, s tlustými černými slunečními brýlemi Ray Ban, odvážným kopnutím do nárazníku otevře zadní dveře. Kolo i cyklista jsou rychle uvnitř. Asi po 40 minutách kvílení pneumatik, další kopnutí do nárazníku, zadní dveře otevřené, kolo venku z auta. Díky za svezení, Manueli.
Z horské stanice v Passo Salati se pomalu valím z kopce pouští mlhy a skal. Cítím se tu mírně nesvůj. Viditelnost až na poslední kličku předního kola, tísnivá vlhkost a jinak pode mnou jen kluzká kamenitá poušť. Po dvou minutách přijíždím ke dvěma refugiím. Refugio Gugliemina má jasně oranžovou barvu a je provozováno soukromě. Nocleh s polopenzí stojí 50. Ptám se správce, jestli existuje levnější varianta, třeba s noclehárnou. Mistr ukazuje nataženou rukou mírně doleva a říká mi, že o 15 metrů dál je chata Alpského klubu.
Důvěřuji mu. A ejhle, těsně před tím, než na ni narazím, vidím 5 metrů před sebou starou, ale rustikální chatu CAI "Vige Vano".
Jakmile se ubytuji, uvědomuji si, že tady uprostřed lyžařského areálu není zrovna rušno. O dvě hodiny později už sedím u stolu s večeří, u které jsou jen hostitelé chaty Matteo a Alberto. Žádní další hosté tu dnes nejsou.
K večeři je bruschetta, těstoviny, řízek se sýrem, slanina a čokoládový dort. Vychutnávám si plné červené víno z Piemonte a grappu "Liquirizia" přes krátké zamračené okno s neuvěřitelným výhledem na masiv Monte Rosa a moře mraků pod námi. Jen pár metrů od chaty se objeví i kozorožec.
Den 13, 25.9.: Rif. Vige Vano - Champoluc - Gressoney - Rif. Grande Tournalin
Dnes opět opravdu hnusné počasí. Sice neprší a není ani pořádná zima, ale i tak jsem si od jižního okruhu Monte Rosa sliboval víc než neprostupnou polévku z mlhy. Když není panorama, je víc času soustředit se na trasy. Dělám dobré pokroky a doufám, že zítra zvládnu velký přechod mezi Cervinií a Zermattem.