Nabízí Peru víc než jen Machu Picchu? Jak vypadají vysoké andské vrcholy ve skutečnosti? Jací jsou lidé v Peru? Kondor nebo puma, co vidíme z rozmanité divoké přírody? To vše a mnohem více jsme chtěli prozkoumat na naší čtyřtýdenní trekové cestě. V následující reportáži se pokusíme popsat, co jsme na naší cestě zjistili
Po příletu do Limy jsme využili služby vyzvednutí z hostelu a vydali se vstříc dobrodružství "městského provozu v Jižní Americe". Ucpané ulice, mlha, mrholení a výhledy na slumy ve všech směrech. Na první pohled Lima více než dostála své pověsti "Kalkaty Pacifiku".
Jelikož jsme měli Limu na naší cestě navštívit ještě několikrát, vyrazili jsme hned následující den autobusem na jih. Naším cílem byl Paracas. "Kuřecí menu" se podávalo hned na začátku cesty autobusem, a tak jsme luxusním čtyřnápravovým dvoupatrovým autobusem projížděli chudinskými čtvrtěmi peruánského hlavního města a přitom si pochutnávali na výborném jídle. V jakém světě to žijeme? V autobuse si dáváme příjemné útulné jídlo, zatímco na boku hraje americký lehký film, peruánská obsluha autobusu nám s přátelským úsměvem podává Coca Colu a lidé vedle silnice žijí v extrémní chudobě. Rychle si uvědomíte, že asi 60 % peruánské populace žije pod hranicí chudoby. Ani po otevření bran Limy se situace podél Panamericany nezlepšila. V těchto chvílích si opravdu uvědomíte, v jak dobrých podmínkách žijeme. Přemýšlíme o tom, kde bude o víkendu nejlepší prášek nebo jestli je dnes k večeři lepší pizza nebo wok, zatímco tamní lidé hledají jídlo v odpadcích s toulavými psy nebo se zoufale snaží uživit své děti prodejem sladkostí na semaforech. Tyto obrazy nám zůstanou v paměti a "západní problémy" budeme v budoucnu jistě posuzovat jinak.
Poušť bez života - živé moře
V oblasti kolem Paracasu byly ještě patrné následky posledního velkého zemětřesení v roce 2007: Obyvatelé tohoto regionu stále čekají na slíbené finanční prostředky od vlády a v důsledku toho žijí v plechových chatrčích v okolí zničeného města.
Krajině kolem Paracasu dominuje poušť a samotu narušuje jen několik ojedinělých, starobylých, záhadných písečných kreseb. V extrémním kontrastu s tím je moře v této oblasti s velkolepou biodiverzitou: kromě mnoha druhů ryb a ptáků zde můžete pozorovat dokonce kolonie lachtanů. Chcete-li tuto podívanou zažít zblízka, můžete si najmout malou loďku na Islas Ballestas. Tam se setkáte s tisíci guánovců, kterých si všimnete nejpozději podle štiplavého zápachu jejich trusu. S trochou štěstí však můžete v úchvatné ostrovní krajině tvořené mořem spatřit také tučňáky, lachtany, plameňáky a dokonce i delfíny.
Samotný poloostrov Paracas můžete prozkoumat pomocí collectiva na půldenní okružní jízdě. Kompetentní průvodce nám vysvětlil původ četných zkamenělin na místě a zavedl nás k velkolepým útesům, kde nám poskytl spoustu geomorfologických informací.
Velkoměsto tváří v tvář sopkám
Po zdánlivě nekonečné 13hodinové cestě autobusem přes pobřežní poušť Peru jsme o půlnoci konečně dorazili do Arequipy v centrální vysočině. Arequipa je už za svítání úplně jiná než Lima: i v milionovém městě vás probudí kokrhání kohoutů ze všech stran a slunce pomalu začíná osvětlovat velkolepou kulisu se dvěma sopkami Chachani (6075) a Misti (5822).
Především si musíte zvyknout na to, že v Arequipě zřejmě jezdí jen taxíky a žádná normální auta. Arequipa však nabízí krásné, dobře udržované koloniální centrum města. Doporučujeme zejména návštěvu kláštera Santa Catalina, který je svou velikostí a barevností bezkonkurenční. Podle toho sem byly přijímány pouze dcery bohatých vyšších vrstev. Zajímavá je také dobře zachovalá mumie obětované incké dívky Juanity, kterou si můžete prohlédnout v Museo Santuarios Andinos.
Hlubší než Grand Canyon
Nepostradatelný je výlet do kaňonu Colca, který staví do stínu i Grand Canyon a je domovem slavného andského kondora. Rozhodně je vhodné si zde naplánovat dostatek času a neabsolvovat jen klasický turistický výlet autobusem na vyhlídku kondorů - kaňon nabízí mnohem víc než jen kondory. Ideální je třídenní výlet. Díky tomu budete mít možnost trochu lépe poznat životní podmínky místních obyvatel: v malých vesničkách, které jsou téměř izolované od okolního světa, žijí jen starší lidé, mladí se již odstěhovali do města v naději, že najdou práci a lepší životní podmínky - bohužel většinou marně, protože mnozí skončili ve slumech velkých měst.
Vesničané se živí zemědělskými produkty, které pěstují na staletých terasách v kaňonu. Tyto produkty pracně dopravují na oslech do sousední vesnice na výměnu - a to znamená stoupání dlouhé více než 1200 metrů. Během treku můžete přenocovat u místních obyvatel nebo si jednoduše postavit stan v kaňonu. V obou případech se vám dostane velmi přátelského přijetí. Krásné zážitky v kaňonu doplňuje spousta exotického ovoce a rostlin a oáza na konci trekkingové túry.
