Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Dobrodružství a cestování

Příběh | Na cestách s trailovým týmem Alpského klubu

Dobrovolný pracovní úkol

16. 07. 2016
Stephanie Jagl-Posch
Když se pohybujeme v horách, často si ani nevšimneme, kolik drobných detailů bylo pozměněno lidskou rukou, abychom si mohli užít bezpečnou a příjemnou procházku. Značení cest a směrovky považujeme za samozřejmost a obvykle se příliš nezamýšlíme ani nad používáním zábradlí. Často si ani neuvědomujeme, kolik práce stojí za vybudováním a údržbou cest. Dobrovolně jsem strávil víkend prací v týmu stezkařů horského spolku Südwien-Mürzer-Oberland. Chtěl jsem získat přehled o tom, jaká práce je potřeba, aby se všem zájemcům o hory usnadnil život, a sám aktivně něčím přispět.

Když kolem 10:00 přijíždím na místo setkání v Altenbergu an der Rax, Otto z horského klubu už na mě čeká. Dnes a zítra mě bude učit umění údržby stezek. Po krátké zastávce v našem ubytovacím zařízení Lurgbauer-Villa se okamžitě vydáváme směrem na Schneealm, protože na odpoledne jsou předpovídány bouřky.

V terénním autě vyjíždíme na lesní cestu a brzy zastavujeme - rozcestník potřebuje údržbu. Vylepšujeme jeho upevnění lepšími šrouby a hned uháníme k dalšímu rozcestníku, který potřebuje vyčistit. Další na řadě je úklid Kutatschhütte, nouzového přístřešku. Ne všichni návštěvníci opouštějí malou chatu tak, jak ji našli. Aby další návštěvníci mohli opět vstoupit do přívětivé chaty, úhledně složíme deky, zlikvidujeme odpadky a zameteme podlahu.

Na náhorní plošině Schneealm se postaráme o malé dřevěné sloupky se značením cest. Některé jsou křivé, jiné se viklají, další jsou již příliš bezbarvé. Červeno-bílo-červená lepicí fólie a kladivo se proto používají poměrně často. Všechny dřevěné sloupky také potřebují kolem sebe kus ostnatého drátu, jinak je krávy pasoucí se na horské pastvině škrábou a hrají si s nimi, dokud se nepřevrátí. Kontrolujeme také vzdálenost mezi značkovacími tyčemi a tam, kde jsou již příliš daleko od sebe, aby zajistily dostatečnou orientaci v mlze, zatlučeme mezi ně další tyč. V chatě si uděláme krátkou přestávku a pak pokračujeme: retušovacím perem překreslíme nápisy na směrovkách a provedeme vylepšení na několika dalších tyčích.

Poté jedeme dál dolů a jdeme kousek nahoru ke Knappensteigu, přičemž s sebou máme akumulátorový šroubovák a křovinořez na sekání trávy. Připevníme rozcestník pevně ke stromu a pak na několika místech vyřežeme Knappensteig. Nikdy předtím jsem v lese trávu nesekal, ale všechno je jednou poprvé! S přibývajícím časem je sekačka v mých rukou stále těžší a těžší a jsem rád, že kvůli blížící se bouřce končíme s prací až v 17:00.

Po velmi klidné noci v Lurgbauerově vile vyrážíme v neděli v 10:00 navzdory dešti znovu na cestu. Dnes jsme čtyři, Nikos a Peter se ke mně a Ottovi přidávají na chatě, která slouží jako sklad materiálu. Naložíme terénní vůz s nářadím a pak se vmáčkneme dovnitř. Vyjíždíme po lesní cestě na hřeben Nasskamm a pak zjišťujeme, že zábradlí podél části cesty do prudkého svahu je rozbité. Zábradlí je na jednom místě zlomené a další dvě části zcela chybí. Příčinou mohla být lavina. Cíl první práce je tedy nalezen!!!

Podíváme se na situaci blíže a najdeme chybějící části zábradlí. Spadly až na okraj lesní cesty. Nejprve přemýšlíme, kam by se který díl nejlépe hodil a jak bychom mohli jednotlivé části nejlépe zalátat zpět. Pak začneme tahat těžký dřevěný sloupek s lanem do svahu k cestě. Kratší sloupek je zatlučen do země, konce dlouhého sloupku, který má sloužit jako zábradlí, Peter odborně upravuje motorovou pilou tak, aby dokonale zapadly. Připevníme zábradlí dlouhými hřebíky a první část zábradlí je tak obnovena. Déšť sílí. Pomocí krumpáče zatloukáme do rozblácené cesty schůdky, protože musíme dávat pozor, abychom neuklouzli. Takto vytvořené patky poskytují mnohem lepší oporu než svah. Pracujeme celkem 2 hodiny, pak je zábradlí opět použitelné.

Naštěstí déšť začíná opět ustávat, a tak balíme štětce, lodní barvu v červené a bílé barvě, sloupky se značkovací fólií, kladivo a motorovou pilu a začínáme stoupat. Asi po 20 minutách dorážíme na louku, kde by bylo v mlze obtížné najít cestu. Stávající značkovací sloupky jsou příliš daleko od sebe a značení na dvou stromech na začátku a konci louky je příliš vybledlé.

Takže provádíme vylepšení. Nikos a Peter se postarají o další značkovací sloupky a vyříznutí značky na stromě, Otto a já osvěžíme barvu na stromech a značku ještě zvětšíme. Pak je první mise dne u konce a po krátké přestávce sjíždíme kousek dolů.

Následuje pěší cesta, kde zatloukáme další značkovací sloupky a sekáme trávu kolem všech sloupků. Díky tomu lze sloupky později snadno rozpoznat. Poté ukládáme nářadí zpět do auta a završujeme pracovní den v Altenbergerhofu.

Po dvou dnech práce v týmu pro stezky jsem trochu fyzicky unavený, ale mám radost z mnoha nových dojmů. Nedělní tvrdá práce byla obzvlášť příjemná, protože úspěch byl okamžitě vidět. Hodně jsem se toho naučil. Vůbec jsem si neuvědomoval, kolik práce dobrovolníci odvádějí v pozadí, aby udržovali souvislou a dobře udržovanou síť stezek.

Rád bych se zúčastnil dalších úkolů, abych získal dostatek odborných znalostí a mohl se později uplatnit v blízkosti svého bydliště.

Informace o dobrovolnictví na horách najdete na webových stránkách Alpského klubu.

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Komentáře