Když projíždíme Kitzbühelem, pomalu se rozednívá, ale slunci se příliš nechce prodrat skrz hustou oblačnost. Jakmile však vyjedeme z 5,6 km dlouhého Felbertauernského tunelu, přivítá nás nejkrásnější císařské počasí ve Východním Tyrolsku a Korutanech. Naší dnešní zastávkou je Heiligenblut.
Sloganem Top of Austria
se horské vleky Heiligenblut ucházejí o přízeň lyžařů. A skutečně, scenérie, která zde na nás čeká, je působivá. Málokteré jiné lyžařské středisko v Rakousku nabízí lyžařům tak působivá vysokohorská panoramata jako zde na jižní straně masivu Großglockner.
Samotné lyžařské středisko je rozděleno na dvě části. Na Scharecku jezdí gondoly až do výšky 2604 metrů. Přes vrcholový hřeben se dostaneme k několika pěkným kuloárům a dorazíme k údolní stanici lanovky Fallbichl. Nejdelší a nejlepší freeridovou sjezdovkou bez dalšího šlapání je sjezd ze Scharecku dolů k údolní stanici lanovky Fleißalm. Zde v druhé části lyžařské oblasti Heiligenblut najdeme stále nejlepší sníh. Odpoledne se však chýlí ke konci a my musíme spěchat, abychom stihli poslední přestupní lanovku starým vodním tunelem zpět do prostřední stanice.
V průběhu noci začíná opět sněžit.
Druhý den ráno matka Holle pokračuje ve svých hrátkách. Rozhodujeme se proto vyrazit do Bad Kleinkirchheimu, protože doufáme, že tam najdeme spoustu dobrých stromových sjezdovek.
A naše naděje se vyplní. Když dorazíme do lázeňského městečka, leží v údolí již 20 cm čerstvého, nadýchaného prašanu. Bez větší orientace se rozhodujeme vyjet lanovkou Kaiserburgbahn do výšky 2055 metrů. Prvních 200 metrů bojujeme s viditelností, ale jakmile se dostaneme k hranici stromů, pouštíme se do toho. Řídké lesy zde v Nockberge jsou pro tyto podmínky ideální. Po 5-6 sjezdech vyjíždíme z prostřední stanice lanovkou Strohsack. Protože jsou tam stromy trochu dál od sebe a terén je strmější, líbí se nám to hned ještě víc, klidně se tu můžeme vyřádit až do večera.
V Rakousku je svět vzhůru nohama!
Zprávy předpovídaly na třetí den naší cesty zlepšení počasí. Když však druhý den ráno vstáváme, vidíme při pohledu z okna jen šedé mraky. Přátelé hlásí ze severního okraje Alp slunečné počasí. Svět je jako na dlani, vždyť Korutany jsou známé jako slunečný ráj. Neradi se nazýváme slunečními lyžaři, ale ejhle, kdo by nám to mohl mít za zlé. A tak jsme se po snídani vydali zpět, ale s pevnou myšlenkou v zádech, že se do Korutan vrátíme co nejdříve, protože tady dole na jihu alpské republiky je ještě spousta tajných míst k objevování.