Vánoce připadají každoročně na 24. prosince. Zdá se, že nad Alpami se s podobnou snovou jistotou rozprostírá oblast vysokého tlaku. Rozdíl oproti předchozím letům: bílá základna je mimořádně jasná. Díky tomu je sportovní snažení na horách na sněhu ještě napínavější. Navzdory špatným sněhovým podmínkám a nepříznivým deštníkovým barům lze s trochou motivace a kreativity i tyto nepříznivé časy překonat.
Při pohodové projížďce na kole ve Sportgasteinu se podíváme na Schareck a začíná diskuse, zda je sjezd možný, nebo ne. Společně vybíráme možnou linii. O dva dny později se za příznivého počasí podíváme za Tauernschleuse směrem k ledovci Mölltal, výchozímu bodu první vánoční túry. Jakmile se ocitneme na vrcholu, okamžitě se v prachovém sněhu vydáváme směrem na Sportgastein.
Po prvním úseku nás však vítá nepříjemná větrná čepice. Navíc stín a vítr. Tomu se asi říká "evropské sněhové podmínky". K naší radosti je výstupní žlab v dobrém stavu a my se můžeme ve špatných sněhových podmínkách sunout směrem na Sportgastein, aniž bychom narazili na kameny.
Nový sníh
Po dlouhém čekání se paní Holle na začátku nového roku konečně pouští do práce. Modrý pták a ledové teploty nás lákají do Obertauernu. Práce třasořitky čerstvého sněhu nám přináší 40 cm toho nejjemnějšího prašanu. Nyní nás čeká spousta obzvlášť tvrdé práce. V tento první krásný den po sněhové nadílce bychom neměli podceňovat nebezpečí, protože čerstvý sníh napadl na zmrzlou půdu. To však běžného lyžaře neodradí a bez jakýchkoli znalostí se vrhá na sjezdovky. Bez jakéhokoli vybavení na svazích, kde se žádnému zkušenému horolezci nechce, zastavuje, traverzuje nejstrmější úseky a většinou se pohybuje sám nebo s dětmi. Zde na vlastní kůži zažíváme, proč je každoročně v hlavní sezóně od Vánoc do začátku ledna oplakávána většina obětí lavin. Při pohledu na takové "odborníky" můžete jen kroutit hlavou a doufat, že vás samotné jejich práce neohrozí.
Druhý den se rovnou vracíme do Obertauernu. Mezitím se davy lidí opět soustředily na bary se slunečníky a my si můžeme v pohodlí vychutnat naše první stopy.
Kde je tady bar s deštníky?
Po dvou opravdu dobrých prašanových dnech vyrážíme na prohlídku ledovce Weißsee. Je škoda, že se tato malá oblast brzy uzavře. Co může být hezčího než stát téměř sám na parkovišti? Žádné deštníkové bary široko daleko, žádný "Anton z Tyrolska", žádné koňské síly s pohonem všech kol a letními pneumatikami, žádní "experti", kteří by mohli spustit lavinu jen svými alkoholovými výpary. Tuto idylu nenaruší ani chata, která dnes vypadá spíše jako hotel. A tak se v bouřlivém jižním větru vydáváme na Granatspitze. Při výstupu potkáváme jen jednu skupinu a celý den se můžeme kochat ledovcovou krajinou o samotě. Jelikož je sníh velmi ovlivněn větrem, pouštíme se do výstupu na Granatspitze. Probojujeme se až těsně pod vrchol. Bohužel nás vítr nutí vrátit se zpět. Nakonec se přece jen musíme večer vrátit do deštníkového baru. Zmrzlé prsty tu ještě nejsou v módě.
Text &; Obrázky: Mrznoucí prsty jsou na vrcholku Granatsbütz: Christian Skala, Georg Hattwich