Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Znalosti z hor

Welt der Wissenschaft | Frank Techel (SLF) o lidech a modelech

Lidé a modely v lavinovém varování - pozná umělá inteligence zítřejší stupeň nebezpečí?

26. 02. 2025
Lea Hartl
Frank Techel je lavinový prognostik a výzkumný pracovník SLF. Zabývá se integrací modelů do operační lavinové předpovědi a věří, že existuje velký potenciál pro zlepšení lavinového varování, když lidé a stroje spolupracují. V rozhovoru vysvětluje, jak "umělá inteligence" podporuje lidský tým SLF při tvorbě bulletinu a kde jsou limity modelů.

Kromě fyzikálního modelu sněhové pokrývky SNOWPACK, který využívá údaje o počasí k výpočtu vrstvení sněhové pokrývky v určitém bodě, se v SLF používají tři modely strojového učení ("AI"). Tyto modely se "naučily" statistické korelace mezi simulacemi sněhové pokrývky, údaji o počasí a pozorováním lavin nebo stupni nebezpečí pomocí tréninkových souborů dat. Naučené korelace se používají k předpovídání příslušných lavinových parametrů (pravděpodobnost spuštění, stupeň nebezpečí) bez zásahu lidských předpovědí.

PG: Ve svých publikacích píšete, že trend ve švýcarském lavinovém varování se odklání od čistě "expertního přístupu" a směřuje k "přístupu založenému na datech a modelech". Je to pro vás zásadní cíl?

FT: Nevím, zda je čistě daty a modely řízený přístup skutečně cílem, ale jako logický vývoj vidím silnější integraci stále se zlepšujících modelů do procesu předpovědi. Ještě zhruba před pěti lety jsme v lavinových varováních měli k dispozici opravdu jen dnešní pozorování, dnešní měření a předpověď počasí na následující den. Měli jsme také model sněhové pokrývky SNOWPACK, ale ten se v naší oblasti používal jen zřídka. Meteorologické modely byly tedy jedinými modely, které skutečně hrály roli. Vše ostatní dělali lavinoví strážci na základě svých zkušeností, znalostí a instinktu. To je to, co mám na mysli pod pojmem expertní přístup.

Již několik let máme k dispozici mnohem více modelových dat. Na jedné straně SNOWPACK, který stále častěji používáme pro předpovědi, a na druhé straně modely strojového učení, které se přidávají nad SNOWPACK. Od doby, kdy byl zveřejněn poslední článek PowderGuide na toto téma, se toho hodně událo. V té době jsme již částečně testovali modelové řetězce, ale nyní jsou již velmi stabilní a v provozu. Kromě veškeré programátorské práce, která k tomu byla nutná, je nesmírně důležité také školení lavinových strážců. Všichni se musíme naučit, co modely umí a především co neumí.

Vnímáte i v sousedních zemích tento trend příklonu k modelům a odklonu od čistě lidské odbornosti?

Ano. Když mluvím s kolegy v Tyrolsku nebo v Norsku či Kanadě, je vlastně všem jasné, že modely nabízejí velké možnosti. Nemluvím o umělé inteligenci, ale o všech modelech. Určitě je třeba ještě udělat spoustu práce na implementaci a také na výzkumu, ale modely mají velký potenciál pro zlepšení lavinového varování. Snažím se prosazovat tento přenos - že modely skutečně přicházejí z výzkumu k nám do lavinové předpovědi.

Jak vypadá "přístup založený na modelech" v každodenním provozu?

Nevím, zda bych to ještě nazval přístupem založeným na modelech. Ale modely již nabízejí cenný druhý názor na to, jak lze interpretovat stávající data. Takže když dělám předpověď, nadále se řídím úplně stejnými úvahami jako před několika lety, ale mám k dispozici také model, který mi říká něco například o pravděpodobnosti samovolných lavin.

Co si od modelů slibujete do budoucna?

Modely mi pomáhají kontrolovat vlastní předpovědi. Pokud model říká něco jiného než já, přemýšlím o tom, zda jsem něco nepřehlédl nebo zda model něco nevidí. A pak nám modely mohou také pomoci rozpoznat prostorové zákonitosti, což pak může vést i k prostorově přesnějším předpovědím. Už teď můžeme vidět, že lavinová předpověď se pomalu stává stále podrobnější. Před deseti lety jsme možná rozlišovali a popisovali pět různých nebezpečných oblastí ve švýcarských Alpách. Nyní se často jedná o deset oblastí. Tento trend má však svůj strop, který je dán tím, co lidé mohou udělat. Je to proto, že my, lavinoví předpovědní pracovníci, máme omezené možnosti zpracování dat. Modely mohou počítat s téměř nekonečným prostorovým a časovým rozlišením.

Ve Švýcarsku vychází dvakrát denně bulletin a prostorové rozlišení je tzv. mikroregiony.

Ano, to je zhruba to, co jako lidé dokážeme. A ani pak neděláme hodnocení pro každý ze sto čtyřiceti mikroregionů, ale shrnujeme je. Teoreticky bychom mohli hodnotit všech sto čtyřicet individuálně, ale to bychom museli také vědět, jak se každý region liší od sousedních, a pak bychom museli napsat něco pro každý region zvlášť. To se dvěma nebo třemi lidmi v prognostickém týmu není možné. Aby něco takového bylo možné, musel by velkou část z toho zvládnout stroj. Ale dokáže to? A jaké rozlišení má v současné době s dostupnými daty smysl?

Můžete si myslet, že vysoké rozlišení je skvělé, více informací je více informací. Kdy už je to ale příliš nebo už to není užitečné?

To je dobrá otázka a v tuto chvíli na ni nemám odpověď. Čistě na základě toho, co nyní vidím operativně, je mi zcela jasné, že modely nedělají jednosměrné předpovědi. O něco vyšší rozlišení, než jaké máme nyní, je pravděpodobně možné. Zjistit, co by bylo možné, kdyby lidé a modely spolupracovali, je nesmírně obtížné.

Proč modely nedělají jednosklonnou předpověď?

Mám pocit, že k tomu máme v tuto chvíli ještě hodně, hodně daleko. Ve Švýcarsku pracujeme se simulacemi sněhové pokrývky, které se provádějí na meteorologických stanicích, a pak mezi nimi interpolujeme. To znamená, že vše, co děláme mezi tím, je jakýmsi rozmazáváním bodových informací. Bereme v úvahu orientaci svahů a hladinu moře, ale žádnou místní topografii, opravdu nulovou.

Data o terénu pro tento účel by byla k dispozici ve Švýcarsku, že?

Ano, teoreticky lze simulovat sněhovou pokrývku pro libovolný bod nebo svah. Je však sporné, do jaké míry mohou tyto simulace zobrazit místní vlivy nebo variabilitu sněhové pokrývky, a proto se domnívám, že je zapotřebí ještě mnoho výzkumu.

Pojďme si podrobněji promluvit o modelech, které používáte. Můžete stručně vysvětlit, co dělá SNOWPACK?

SNOWPACK bere data o počasí a používá je k výpočtu sněhové pokrývky, abych tak řekl. Každá povětrnostní událost má vliv na sněhovou pokrývku, ať už jde o nárůst s novou vrstvou sněhu, nebo když do ní pronikne tající voda, nebo cokoli jiného. SNOWPACK pak tyto procesy simuluje pro konkrétní bod.

SNOWPACK není model s umělou inteligencí, ale fyzikální model, který na základě našeho chápání procesu počítá, co se stane ve sněhové pokrývce, když na ni například zaprší nebo nasněží.

Přesně tak.

V současné době máte několik modelů AI - včetně modelu stupně nebezpečí, modelu nestability a přírodního lavinového modelu. Co dělají?

Jak jsem řekl, máme k dispozici velmi komplexní simulace ze SNOWPACKu při stovkách datových bodů a pro různé expozice. Celkově je to spousta dat, která je nejprve třeba učinit použitelnými a interpretovatelnými pro lavinový výstražný systém. Pomocí modelů s umělou inteligencí se snažíme vyfiltrovat ty nejpodstatnější informace.

Všechny tři modely umělé inteligence jsou vyškoleny pro velmi specifickou otázku. Každý z nich umí jednu konkrétní věc. Například model úrovně nebezpečí použil data z posledních dvaceti let, aby se naučil, která kombinace meteorologických dat a sněhových vrstev SNOWPACK přibližně koreluje s jakou úrovní nebezpečí.

Model nestability je jiný. Vychází pouze ze simulovaného profilu vrstev a prochází všechny kombinace vrstev. Jak vypadá vrstva? Může to být slabá vrstva a je nad ní sněhová deska? Model se naučil korelace na základě testů klouzavých bloků. Poté určí pravděpodobnost, že se jedná o typickou kombinaci slabé vrstvy a "desky" nad ní. Na základě údajů z minulosti pak očekáváme více či méně slabý výsledek klouzavého bloku. Nejnepříznivější kombinace vrstvy a desky v simulovaném profilu pak klasifikuje sněhový profil jako slabý nebo stabilní.

Samovolný lavinový model vychází z modelu nestability a jako parametr bere také čerstvý sníh. Učil se ze souboru historických dat s pozorovanými lavinami. Model jsme poprvé operativně použili minulou zimu a poté jsme analyzovali, jak předpovědi modelu korelují s lavinami zjištěnými radarem. Radarová data pocházejí z určitých lavinových drah, kde trvale instalované senzory rozpoznají, kdy se lavina chystá. Takové systémy se používají například pro automatické uzavírky silnic na exponovaných dopravních trasách. Jedná se o zajímavý soubor dat pro vyhodnocení modelu spontánních lavin, protože radar registruje laviny prakticky v reálném čase. Naproti tomu lidská pozorování lavin jsou obvykle poněkud opožděná, protože ne vždy si lavin všimneme hned, jak začnou, nebo protože sněží a my prostě nic nevidíme. Srovnání s radarovými detekcemi potvrdilo náš pocit, že model reaguje s mírným zpožděním. To je pravděpodobně způsobeno tím, že model byl vycvičen na základě lidských pozorování, která jsou také mírně opožděná. U všech modelů je proto velmi důležité, abychom věděli, jak byly modely vycvičeny, protože to také určuje možné chyby.

Statistické modely založené na umělé inteligenci jsou trénovány na základě vašich předpovědí a pozorování a simulací sněhové pokrývky ze systému SNOWPACK. To znamená, že stále musíme rozumět fyzikálním procesům a nemůžeme se spoléhat jen na kouzlo umělé inteligence, že? Velmi bych si přál, aby modely co nejlépe reprezentovaly fyzikální procesy. Nikdy se nedívám jen na výstup modelu nestability, vždy se vrátím k simulaci SNOWPACK a podívám se na některé stanice, abych zjistil, zda vrstvy vypadají věrohodně. Je nesmírně důležité, abychom alespoň začali chápat, co se v těchto dlouhých modelových řetězcích děje. Modely umělé inteligence přicházejí až na samém konci a jsou vlastně jen překryty vším, co se děje předtím.

Modely umělé inteligence pomáhají extrahovat relevantní informace. SNOWPACK vyplivne spoustu a spoustu informací a AI je pak filtruje za nás. Můžete to takto shrnout?

Ano, lze to takto shrnout. V konečném důsledku se jedná o pouhé modely, které končí nad SNOWPACKem. Ale tyto "malé" modely vedly k poměrně velkému skoku ve využití SNOWPACKu v naší předpovědní službě. Je to proto, že najednou činí složitý výstup modelu SNOWPACK stravitelným tím, že z něj extrahují relevantní informace, které jsou relativně snadno pochopitelné. Proto si myslím, že by bylo důležité, kdybychom mohli modely při vytváření předpovědi ještě snadněji integrovat.

Musíte dát modelům umělé inteligence dobrá tréninková data, aby poskytovaly dobré výsledky, a model stupně nebezpečí byl vycvičen na základě vašich lavinových předpovědí. Jak poznáte, že předpovědi byly dobré a model se učí správné věci?

Model úrovně nebezpečí nebyl jednoduše vycvičen s našimi předpověďmi, ale s ověřenými předpověďmi. Vždy je však zapojen lidský faktor, a to jak při předpovědi, tak i zpětně při revizi. Protože je to vždy člověk, kdo určuje úroveň nebezpečí. Při přezkumu například využíváme zpětnou vazbu od pozorovatelů, kteří provádějí hodnocení rizik. Nebo pozorovanou lavinovou aktivitu. Zpětně, když máme k dispozici všechna data za daný den, také diskutujeme o tom, zda byl stupeň nebezpečí stanoven správně. Ale spolehlivé přezkoumání předpovědi je s dostupnými daty opravdu nesmírně obtížné. [Další informace od Franka o ověřování lavinových předpovědí najdete v tomto článku na PG]

Jak si to vyložíte, když vám model řekne něco, co nečekáte?

Primární pro mě je, že model říká něco jiného, než jsem si představoval. To znamená, že jsem buď něco přehlédl, nebo modelu chybí informace. Například pokud začíná lavinová fáze a dozvíme se o velkých lavinách, pak se tato informace promítne do naší předpovědi na zítřek. Model stupně nebezpečí tyto informace nemá. Netuší, jaké laviny se již vyskytly, prostě počítá na základě počasí. To by byl případ, kdy je můj odhad pravděpodobně správnější, protože vím, že velké laviny se již vyskytly.

Pak jsou i méně jasné případy, například když máme starý problém se sněhem a jsme v poklesu ze třetího na druhý stupeň. Model stupně nebezpečí často klesá o něco rychleji než my. Vždy je velkou otázkou, zda jsme prostě příliš opatrní, nebo model nerozpoznává slabé vrstvy? Zatím nemáme řešení, zda a jak bychom měli model zohlednit.

Model úrovně nebezpečí je již operativně integrován, že ano?

Ano, nyní máme přístup, který model úrovně nebezpečí integruje přímo do softwaru bulletinu. Ostatní modely do něj vstupují jako doplňkové informace při přípravě předpovědi. Myslím, že jsme na dobré cestě, ale naše procesy ještě nejsou zcela ideální. Musíme také zjistit, kdy jsou modely lepší než my a kdy to prostě ještě neumí. To jsou hlavní výzvy pro co nejefektivnější využití modelů.

Ve vašem pracovním postupu všichni prognostici a model úrovně nebezpečí vytvářejí návrh úrovně nebezpečí na zítřek. S modelem se zachází jako s dalším členem týmu, který vytváří předpověď. Myšlenka, která za tím stojí, je, že čím více členů souboru nebo návrhů máte, tím lepší je výsledek?"

Přesně tak, vezmeme medián tohoto souboru. Základní podmínkou, aby něco takového fungovalo, je, že každý člen ansámblu je kompetentní. To neznamená, že máte vždy pravdu, ale že v průměru máte pravdu častěji než se mýlíte. Pokud máte tři špatné prognostiky a vytvoříte průměr, může být výsledek ještě horší. Pokud jsou všichni tři v průměru docela dobří, je průměrná hodnota obvykle dobrým výchozím bodem pro následnou diskusi.

Vždy pracujeme se dvěma lavinovými prognostiky a modelem. Pokud se tito dva lidé shodují a model se odchyluje, a vy pak vytvoříte medián, pak model vlastně nemá co říct. A pokud se dva lidé neshodnou, pak může model vychýlit rovnováhu. Model ale můžeme také záměrně vyloučit, pokud jsme si naprosto jisti, že je špatný. Jde tedy o to, abychom nejprve stanovili co nejobjektivnější návrh a pak o něm diskutovali. Nejde o to, aby jedna silná osobnost prosadila svůj návrh, ale abychom o něm diskutovali jako tým na základě poměrně silného ukotvení ze statistického hlediska.

Jak to funguje v praxi? Říkám tři plus. Vy řeknete čtyři minus, model řekne tři plus. Pak vytvoříme medián. Jak pak vypadá diskuse?

V tomto případě, pokud bychom zahrnuli model, bychom začali s 3+ jako výchozím bodem. Předpokládejme, že jsem nyní velmi nespokojen s tím, že pro zítřek dávám situaci 3+. Pak by mým úkolem bylo vysvětlit ostatním, proč si myslím, že to není správné. Pokud možno na základě dat, i když je to samozřejmě obtížné, protože do toho nakonec vždy vstupuje naše lidská interpretace. V této diskusi se pravděpodobně bude rozhodovat tak či onak. A to je také jedna z našich slabin, protože my lidé nejsme vždy důslední.

Takže je to pořád lidské?"

Je to jednoznačně lidské. Stále jsme především lidskými lavinovými varovnými systémy. Modely nás však mohou podpořit a ukázat nám, kde bychom se dnes možná měli více zaměřit.

Zůstane to tak i v budoucnu?

Nevím, jak bude vypadat lavinové varování v budoucnu. Možná za deset let bude mít předpověď vysoké rozlišení, možná budou velkou část předpovědi dělat modely. Kdo ví? Možná právě proto je o to důležitější, že stále můžeme poskytovat vysvětlení a sdělovat uživateli: "Pozor, právě tady...". Jinými slovy, ten lidský hlas, který do toho vnášíte. Jak bude vypadat lavinová předpověď budoucnosti, je pro mě zatím velmi otevřené.

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře