Znalosti hor | Záchrana v trhlinách, část III - Konstrukce kotvy

Záchrana v trhlinách je jedním z témat, které většina skialpinistů, horolezců a freeriderů považuje za velmi složité. Základní principy jsou však ve skutečnosti poměrně jednoduché a ani nástroje nejsou žádná raketová věda. Jakmile obojí pochopíte, jste vlastně vybaveni pro všechny situace na ledovci. Dnes vás seznámíme s konstrukcí kotevních bodů.

Pro záchranu v trhlině můžete použít různé kotvy pro vytvoření fixních bodů (bodů, ve kterých je lanový jistící řetěz ukotven k terénu), ale zpravidla nenajdete žádnou skálu v dosahu, takže budete muset vytvořit kotvu ve sněhu nebo ledu. V závislosti na pevnosti a kompaktnosti zmrzlého vodního podkladu mají různé typy kotev různou sílu držení, takže je třeba podle toho zvolit typ kotvy.

Různé typy kotev se používají v různých fázích záchrany v trhlinách a konstrukce příslušných kotev může být často časově náročnější a celkově složitější než konstrukce kladky a vlastní záchrana. Záchrana v trhlinách je mnohem více než jen zvládnutí kladkového systému a zejména vytváření sněhových kotev v měkkém sněhu vyžaduje zkušenosti, a proto by se mělo cvičit, kdykoli je to možné. Potřebné kotvy lze v zásadě rozdělit do tří tříd:

Zadržení pádu

Zejména zadržení pádu se nedá naučit pouze teoreticky, a proto by se mělo nacvičovat venku v reálných podmínkách za kontrolovaných podmínek a při dodatečném zajištění všech zúčastněných. Zejména v zimním alpinismu s lyžemi (splitboardy lze v podstatě používat stejným způsobem, a proto se jimi zde podrobně nezabýváme; pokud se pohybujete se sněžnicemi a prknem na zádech, některé zde vysvětlené techniky nebudou fungovat) na nohou, je zadržení pádu - ať už při výstupu nebo sestupu - poměrně obtížné

LYŽE A STOPY Jakmile se lyže postaví na nohy, je to obtížnější, zejména v poměrně tvrdých podmínkách. V režimu stoupání s turistickým vázáním nemusí být snadné dostat lyže pod kontrolu a vytvořit tlak. Pro podporu je vhodné uchopit hole přímo pod gripy, otočit je kolem dokola a zarazit gripy do sněhu, aby se pád zastavil. Naopak lyže jsou pro udržení padajícího velmi užitečné, ať už vytvoříte tlak přes hrany, nebo dokonce zarazíte celý konec lyže do sněhu, s lyžemi na nohou můžete vyvinout velkou sílu.

Dočasné ukotvení

Aby se celá věc co nejrychleji podepřela a odlehčilo se členům přidržovacího lanového týmu, aby se pak mohlo vytvořit spolehlivé ukotvení jako pevný bod, obvykle se nejprve vytvoří dočasné ukotvení. Ta obvykle nevydrží zatížení kladky, natož další pády (zřícení hlubšího sněhového mostu apod.), ale vytvoří dostatečně volný prostor, aby alespoň jeden z členů lanového týmu mohl zřídit stálou kotvu.

Ve většině případů připadá úkol zřídit dočasnou kotvu na člena lanového týmu, který je nejblíže trhlině a osobě, která spadla, tj. obvykle na druhého člena lanového týmu. Ve velkých skupinách nebo v případě, že se osoba, která spadla, snadno udrží, lze dočasnou kotvu také vynechat. Pokud člen lanového týmu spadl ze středu lanového týmu, je to obvykle člen lanového týmu pod trhlinou, kdo vytváří dočasnou kotvu. Stálou kotvu pak lze obvykle zřídit nad, ale podle situace i pod trhlinou.

V závislosti na stavu povrchu ledovce je třeba před zřízením kotvy pro jakýkoli typ kotvení co nejrychleji seškrábat volný sníh, firn, ztrouchnivělý led apod.

Sníh Při túrách na ledovci se s největší pravděpodobností setkáte s relativně měkkým sněhem stejného roku. Chcete-li zde vytvořit dočasné ukotvení, je nejlepší zarazit alespoň jednu lyži s koncem alespoň po vázání skrz ruční popruh do sněhu (twintipy, silně rozhoupaná lyže a splitboardy jsou zde jednoznačně v nevýhodě), aby ruční popruh přenesl zatížení přímo na povrch sněhu (nebo pod něj). V ideálním případě by lyže měla být zabořena v mírném úhlu směrem dozadu a její hrany by měly směřovat ve směru zatížení, aby se nezařezávaly do šňůry. Rukavice, čepice apod. mohou poskytnout dodatečnou ochranu před hranou. Po celou dobu zatížení držte špičky lyží rukama za sebou nebo si před lyže klekněte a opřete se o ně ramenem, abyste zabránili jejich vyklouznutí ze sněhu.

Tento typ kotvení lyží lze zesílit zatlučením nebo zahrabáním další lyže do sněhu křížem před vloženou lyží.

Tvrdý firn Technika vloženého krumpáče je vhodná pro zřízení dočasného kotvení v tvrdém firnu, který se vyskytuje zejména v létě. Spočívá v zaražení násady cepínu skrz ruční popruh do sněhové pokrývky a následném pokleknutí na krumpáč, aby se udržel. Nejlepší je dívat se směrem od trhliny, protože tak můžete lépe působit proti tahu nohama a máte lepší pozici, pokud se dočasná kotva vylomí.

Led V případě, že narazíte na holý led, můžete ledovou sekeru zatlouct do ledu pomocí krumpáče a připnout ruční popruh do očka na konci násady.

Na sněhu Bez ohledu na to, jak měkká nebo tvrdá, kompaktní nebo sypká je sněhová pokrývka, pokud není holý led, je užitečná vlastně jen jedna kotva: T-kotva.

Tato kotva, známá také jako "Mrtvý muž", má svůj název podle tvaru písmene T a vzniká tak, že předmět zakopete v pravém úhlu ke směru zatížení a uprostřed jej uvážete popruhovým závěsem nebo šňůrou (o průměru alespoň 8 mm nebo několika tenčími), do které je jako centrální bod zaháknuta velká karabina.

Pokud je sníh dostatečně tvrdý (např. dobře uleželý starý sníh), obvykle se zakopává cepín, v měkčím sněhu se používá pár lyží (je možné použít i jednu lyži, ale pak by měl být závěs podložen rukavicemi, čepicí nebo podobně, aby byl závěs chráněn před ocelovými hranami). K tomu je třeba vyhloubit štěrbinu v pravém úhlu ke směru zatížení, přičemž čelní stěna by měla mírně přečnívat a měli byste se vyvarovat nekontrolovaného šlapání po sněhu před štěrbinou.

Tím se vytváří nestabilita sněhové pokrývky. Jiná situace nastává, pokud je celá plocha před štěrbinou zhutněna na velké ploše, což může rozhodně zvýšit stabilitu T-štěrbiny. V kompaktním sněhu se štěrbina spíše vyškrabuje krumpáčovou lopatou než hloubí, jinak se používá lavinová lopata. Hloubka štěrbiny závisí na charakteru sněhové pokrývky, poměrně mělká štěrbina, která leží ve stlačené staré sněhové pokrývce, může být stabilnější, pokud pod ní hrozí například sypký plovoucí sníh.

Nyní předmět sloužící jako kotva svažte kotevním stehem (u hladkých násad ledových seker, lyžařských holí apod. nejlépe uzlem Prusik) a umístěte jej do štěrbiny (tip: v případě potřeby může být štěrbina i užší než lyže nebo ledová sekera. Konce lyží nebo násadu cepínu můžete z otvoru zarazit bokem do sněhu). Pokud je sníh tvrdý, může být nutné vyškrábat vodicí kanál pro závěs. Vyhrabaný sníh se nyní nasype zpět do díry a utuží. Pozor! T-kotva se smí zatěžovat pouze kolmo k zasypanému předmětu!!!

Pokud se obáváte, že sníh bude příliš měkký, zejména pokud jste zasypali ledovou sekeru nebo menší předmět, můžete kotvu vyztužit druhou T-kotvou nad ní, a to tak, že odvážete a zasypete například batoh a poté smyčky kotvy spojíte ve středovém bodě a zkrátíte je na délku.

Dalším způsobem, jak zpevnit kotvu ve tvaru T, je jednoduše umístit do sněhu před příčnou kotvu svisle dvě lyže, hůlky nebo něco podobného a udělat z kotvy kotvu ve tvaru H.

V ledu Když je holý led, je poměrně snadné vytvořit trvalou kotvu. Obvykle se jednoduše zašroubují dva šrouby do ledu šikmo posunuté od sebe a přivážou se pomocí vyrovnávacích kotev nebo pevného trojúhelníku sil. Pokud není k dispozici dostatek ledových šroubů nebo kvalita ledu není nade vší pochybnost, můžete - za předpokladu, že máte v batohu Abalakovu kotvu - svázat pevný bod z několika ledových kotev dohromady.

Zajištění lanové šachty

Lano se pak zahákne do středového bodu nyní vytvořené definitivní kotvy pomocí Microtraxionu, Ropemanu, Prohasky, Prusíku nebo podobného zařízení a kotva se uvede do tahu. Po opatrném přenesení zátěže uvolněním dočasné kotvy se lano pro jistotu zajistí přehozením stožáru v samostatné karabině.

Po takto provedeném zajištění celého lanového družstva může začít vlastní záchrana.

V části IV: Záchranné metody