"Nikdo doopravdy nežije, dokud nestojí na lyžích", jak už věděl Andrew Irvine, mladý lyžařský závodník a zakládající člen Kandahárského lyžařského klubu. Tímto lyžařským duchem žili nadšenci kolem roku 1924: "A nikdy se nesmí stát, že bychom nevyjeli, protože sjezdovku pokrývá hluboký sníh. Ráno, jako je toto, na čerstvém sněhu, nejlepší lyžování teprve začíná." Každý vášnivý lyžař v hlubokém sněhu s tím bude souhlasit?
Max D. Amstutz ve své knize podrobně vypráví o vývoji sjezdového lyžování, počínaje prvními pokusy o lyžování na jednoduchých, "dřevěných prknech ohnutých na špičce ostře tyčí", přes inovace v konstrukci a materiálech až po vznik a etablování největších lyžařských podívaných dneška, jako jsou Parsennské derby, Mürren Inferno, závod na Lauberhornu a sjezd na Hahnenkammu (známější jako "Streif").
Napínavé je také čtení o tom, že chlapci a děvčata už tehdy zřejmě technicky lyžovali na velkých horách: "Před několika dny jsem viděl závod Inferno. (...) Závod se odvíjí od začátku do konce na přírodním, neupraveném sněhu, jak ho formovalo slunce, vítr a mráz. (...) To vyžaduje solidní znalosti, získané zkušenostmi, tvrdou prací a dlouhým studiem sněhových podmínek." (polní maršál Bernard Law Montgomery, 1952) Dovedete si představit, jaké technické lyžařské výzvy, lavinové znalosti a odvahu tento závod od lyžařů vyžadoval! Ale ta či ona odbočka, například na téma skialpinismu nebo krátká stať o různých lyžařských stylech a z nich plynoucích konfliktech, čtenáři přiblíží mnohostrannost tehdejšího i současného lyžování.