Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Události

10. ročník Longboardclassic | Stuben, Arlberg

Pravé legendy nikdy neumírají!

22. 04. 2009
Jan Sallawitz
Museli byste být básníci, abyste 10. ročník Longboard Classic vyjádřili slovy. Jak popsat závod, při kterém dobrých 440 jezdců současně a harmonicky zdolává výškový rozdíl 1001 metrů? Kde legendy našeho sportu křižují hranu po hraně do údolí s méně známými jezdci? Kde je osmiletý kluk na pódiu poctěn stejně jako třiasedmdesátiletý? Kde pořadatel osobně gratuluje každému, kdo projede cílem, a kde každý účastník odjíždí domů nejen s dárkem, ale především s velkým úsměvem?!

Tohle se děje jen na Longboard Classic...

Všichni sedí pohromadě v útulné atmosféře a mlsají sýrové špecle. Místnost v restauraci hotelu Mondschein je zaplněná do posledního místa a pivo chutná s každým douškem lépe. To, co vypadá jako obyčejná večeře, je však předehrou k jedné z nejlegendárnějších snowboardových akcí: 10. ročníku Longboardclassic ve Stubenu am Arlberg. Opravdové legendy nikdy neumírají! A skutečně, sotva existuje nějaká jiná akce, kde se sejde tolik opravdu velkých jmen tohoto sportu jako tady a kde je označení "legendární" tak oprávněné:

Od evropských "all-stars" a průkopníků Petry Müssig, Isy Ellenrieder, Josého Fernandeze, Andi Tannera, Mickyho Früha, Jogiho Märze, Harryho Gunze, Martina Freinademetze, Reto Lamma, Stefana Fiedlera, Xandiho Kreuzedera, Petera Fässlera, Thommyho Klähna, Tita Dittmanna, Günthera Gröbla, Christiana Meeze Mießnera, Toma Ratzeka, Serge Dupraze, Bertla Kletzmaira, Johnnyho Eisenhuta a a a.... od legend jižní polokoule, jako jsou Ishi Ishihara (JPN) a Dani "Kiwi" Meier (NZ), až po americké kmotry zakladatele Terryho Kidwella, Shawna Farmera, Boba Kleina, Mikea Chantryho a Mikea Basicha.

Příběhy a anekdoty z téměř 30 let snowboardingu jsou s každým vypitým drinkem divočejší a divočejší, a když se rozbalí staré časopisy a plakáty, nadšení nezná mezí. Třídní sraz snowboardistů od samého začátku, který se slaví způsobem, který si ani v době největšího rozkvětu tohoto sportu nešlo lépe představit. Dokonce i staří váleční koně vzdorují jet lagu a útrapám cestování a rockují až do časných ranních hodin.

V proměnlivém počasí se v sobotu na start na hřebeni Albony postavilo 440 jezdců. Je mlhavo a svah s výškovým rozdílem 1000 metrů je trochu chladný a křupavě tvrdý. Ale když Dani "Kiwi" Meier, oblečený do lakované kožené kombinézy Evela Knievela, oznamuje megafonem převážně neonově zbarvenému davu statut, mlha se zvedá a odhaluje pohled na jubilejní trať. Bůh musí být snowboardista! První sluneční paprsky vítá dav na Albonagratu šuměním, které se kumuluje v řev z tolika hrdel. Když se 440 prken najednou natáhne ke stále modřejší obloze, pocit husí kůže je dokonalý. Máte pocit, že jste součástí něčeho výjimečného, a ať se podíváte kamkoli, vidíte jen tváře se širokými úsměvy.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře