Při první jízdě lanovkou den před oficiální prohlídkou tváře bylo mnoho lyžařů (z nichž někteří strávili v Chamonix již několik zim) překvapeno, jak málo sněhu na hoře je. Většinou zde nebylo více než 40 cm sněhové pokrývky jako základ. Mnohá místa byla sotva zasněžená a většina sjezdovek byla často ještě proložena drobnými kamínky. Rychle se ukázalo, že loňská soutěžní stěna nebude sjízdná. Odpoledne však první vlajky a stavební práce odhalily, která tvář se bude jezdit. Stěna nabízí několik prvků, ale jen málo velmi technických pasáží a je kratší než většina stěn FWT. Byly vymezeny dvě startovní brány, aby jezdci mohli na krátkém soutěžním svahu jezdit různé a náročné tratě. Dokud v den inspekce tváře nevjel na tvář první předjezdec, bylo mnoho jezdců stále velmi skeptických ohledně toho, jaké budou na nové soutěžní tváři sněhové podmínky. První stříkané oblouky od hlavního rozhodčího Martina McFly Winklera však dodaly všem sebevědomí do soutěže následujícího dne.
V den soutěže museli jezdci vstávat brzy: kvůli předpovědi dobrého, ale krátkého okna dobrého počasí byl start posunut na půl devátou. To znamenalo, že jezdci museli vyjet na první vlek v šest hodin ráno a někteří již absolvovali první zahřívací kola dávno před východem slunce. První sluneční paprsky pak zasáhly tvář soutěže kolem půl osmé ráno. Stejně jako v předchozích dnech se však v údolí vyskytovala hustá oblačnost, která zpozdila start vrtulníků a tím i začátek soutěže až krátce před devátou hodinou ranní
.
