ParticipantReport | S risk'n'fun na "Next Level" na Kitzsteinhornu

Stará dobrá mapa Alpského klubu

Hned poté jsme pokračovali teoretickou částí o mapování, která mě osobně obzvlášť zaujala. Zazněla spousta užitečných rad a informací o čtení topografických map a jejich využití při plánování. Ukázalo se také, že přes veškerý technický pokrok stará dobrá papírová mapa Alpského klubu zdaleka není zastaralá. Aplikace a online mapy s funkcemi, jako je superponovaný sklon svahů, nesmírně zjednodušují čtení a jsou skvělé pro získání přehledu o túře a terénu. Při podrobnějším plánování však rychle narazí na své limity. S topografickou mapou můžete tvar terénu vyčíst mnohem přesněji. A také je příjemné nebýt úplně ztracený, pokud se vám na horách rozbije mobilní telefon.

Po večeři nám naši horští vůdci udělali krátkou přednášku o plánování túr, kterou jsme pak mohli hned poté uvést do praxe tím, že jsme ve třech týmech naplánovali různé varianty zítřejší túry.

Různé podmínky

Jelikož už při snídani byl na obzoru den snů, rozhodli jsme se uvést do praxe nejrozsáhlejší z našich tří variant. Vyrazili jsme za fantastických podmínek, jen abychom se hned po zahájení stahování kůže potýkali s první komplikací. Přes veškerou snahu se Svenovi nedařilo přimět své skiny k čerstvě navoskovanému splitboardu. Ve vzorné skupinové snaze se je pak podařilo provizorně připevnit značným množstvím lanových úvazků plus Skifixem našeho horského vůdce, takže jsme se všichni společně s malým zpožděním dostali na vrchol.

Zatímco při sestupu jsme byli ještě naprosto homogenní skupina, při výstupu se rychle vykrystalizovaly odlišné podmínky. Pro většinu z nás to byla plně příjemná túra, ale jediný účastník se sněžnicemi musel vynaložit mnohem větší úsilí. A náš sólový bavič Dimitri se na vrchol probojoval "jen silou vůle". Koneckonců to bylo poprvé, co stál na splitboardu. Vlásenkové zatáčky však fungovaly docela dobře a námaha byla odměněna nádherným výhledem a fantastickým sjezdem.

Povely o nastavení trati, optimálním využití terénu a o tom, jak se vyhnout typickým terénním nástrahám, byly naprosto užitečné a náš horský vůdce Herwig se navíc postaral o to, aby se nikdo, ať už byl jakkoli vyčerpaný, nevyhnul práci na trati, protože se člověk naučí mnohem víc, než když se jen tak naslepo plahočí. Den jsme zakončili krátkou reflexí túry, samostatným plánováním na další den a malým cvičením na vlastní ochotu riskovat.

V případě špatné viditelnosti: ZAPOMEŇTE!!!

Vzhledem k nejasné předpovědi počasí jsme si preventivně naplánovali dvě trasy. Když jsme se poprvé podívali z okna, bylo sice zataženo, ale viditelnost byla vlastně docela přiměřená. Než jsme však dojedli misky müsli, ubytování už bylo opět zahaleno v mlze. Objektivně řečeno, proti našemu plánu A, tedy poměrně krátké a nenáročné lyžařské túře, hovořilo samozřejmě několik faktorů. Přesto všechno byla naše motivace nezlomná. Říkali jsme si, že by to mohlo být pěkné orientační cvičení s mapou a kompasem, a navíc jsme s sebou měli horského vůdce. Když jsme mu náš plán představili, řekl nám, že podle něj je pěkná blbost začínat v těchto podmínkách plánovanou túru.

Pro posílení učebního efektu jsme pak vyrazili na lyžařskou trasu, abychom si vyzkoušeli, jak se člověk cítí v terénu bez jakékoliv viditelnosti. Od značky ke značce jsme se cítili hlemýždím tempem a rozhodně jsme nebyli na vrcholu svých lyžařských schopností. Nápad začít tuto akci ve volném terénu bez jakýchkoli umělých záchytných bodů a s nejrůznějšími alpskými nebezpečími nám nepřipadal příliš promyšlený. Závěr dne tedy zněl: "Za špatné viditelnosti se OPRAVDU obejdeme bez ní." A tak jsme se rozhodli, že se bez ní obejdeme. Přesto jsme se nenudili a den jsme dokázali dokonale využít k dalšímu nácviku a simulaci nouzové situace v podobě vícenásobného zasypání a lavinové cesty.