Zprávy účastníků | risk'n'fun FREERIDE - školení v Söldenu

Když mi můj kamarád skialpinista řekl, že u PowderGuide můžete vyhrát třístupňové školení s risk'n'fun, dlouho jsem neváhal a přihlásil se. Školení, Next Level Camp a jako třešnička na dortu Chill Out docela dobře zapadly do mých plánů na letošní zimu.

Po loňském roce stráveném v Chile, kde jsem objevil svou lásku k lezení, a také po skialpinismu a dalších horských výpravách mám na letošní zimu na programu několik docela ambiciózních projektů: na rozdíl od těch protivných hlasů, které tvrdí, že splitboard nemá z hlediska horolezectví cenu, chci začít dělat vysokohorské túry a pomalu se propracovávat k náročnějším, horolezečtějším túrám. K tomu pro mě bylo opravdu důležité doplnit si znalosti o lavinách a bezpečném chování v terénu. Ty se bohužel v posledních letech staly poněkud nesystematickými, protože jsem se je snažil oprášit poměrně málo.

Praktický nácvik zkušeného zacházení

Od začátku zimy jsem hodně studoval teorii a už jsem se ji pokusil aplikovat na několika túrách (děkuji Petrovi za tento skvělý začátek zimy!). Nicméně praktický nácvik běžného používání lavinového vysílače a správného chování v nouzi byly věci, které mi stále chyběly a které jsem doufal, že od školení získám.

Velmi motivovaný jsem tedy vyrazil do Söldenu, kde jsme se v sobotu večer nejprve seznámili a proběhlo krátké seznámení s tématem. Rychle se ukázalo, že budeme naprosto smíšená skupina, někteří účastníci již se značnými znalostmi a zkušenostmi, ale také naprostí nováčci v oboru, ale všichni s poměrně podobnými očekáváními od soustředění: hlavní prioritou skupiny bylo procvičit si používání nouzového vybavení, simulovat nouzové situace a samozřejmě si nenechat ujít zábavu a prašanové čáry!

Jak rozdílné je vnímání!

První den na palubě byl především o vnímání. Nejprve jsme se zaměřili na sebe, pak na skupinu a nakonec na své okolí, na terén. To druhé stejně nebylo vzhledem ke špatné viditelnosti tak snadné. Úvodní cvičení s vybavením lavinového vysílače doplnila cvičení měkkých dovedností typu risk'n'fun. Zde jsme byli docela překvapeni, jak rozdílné je naše vnímání, přestože vidíme totéž. O to důležitější je komunikace, abychom předešli nedorozuměním ve skupině.

Večer bylo na programu odpovídající teoretické sezení, které bylo zaměřeno na metodu rakouského alpského klubu "stop nebo go". Ta nám však nebyla předkládána jako frontální výuka, ale museli jsme si ji sami aktivně zpracovat a vyfiltrovat pro sebe to nejdůležitější, vždy s průvodci a trenéry po ruce, pokud vyvstaly otázky nebo bylo potřeba diskutovat.

Rutina a praxe pro chladnou hlavu

Druhý den jsme se pak my účastníci střídali ve vedení skupiny jako dvoučlenné týmy, opět za podpory horského vůdce a trenéra. To vedlo k určitým počátečním nejistotám kvůli středně dobré viditelnosti a skutečnosti, že naše místní znalosti ještě nebyly zcela rozvinuté. Následovalo další cvičení měkkých dovedností v programu, při kterém jsme si museli uvědomit vlastní ochotu riskovat.

Později během dne jsme pak byli zcela nepřipraveni na simulovaný několikanásobný pohřeb, při kterém se průvodci neubránili zahrnout všechny myslitelné obtíže a nástrahy. Najednou jsme měli pocit, že všechno, co jsme se naučili teoreticky, bylo vyhozeno z okna, a proces hledání, který byl zpočátku klidný a koordinovaný, se postupem času stával stále chaotičtějším.

Až po deseti minutách jsme si všimli, že jediná nepohřbená osoba má stále zapnutý pípák na vysílání, a někdy byl pípák sebrán ihned po zásahu, aniž by se vůbec sondovalo, a teprve po skončení cvičení vyvstala otázka:

Toto nám všem opět působivě ukázalo, jak důležitá je rutina a praxe, abychom si v případě nouze zachovali chladnou hlavu. A také jak rychle může dojít k chybám, které mohou mít fatální následky. Za sebe mohu říci, že jsem se také docela obával, že poslední dva lidé, které jsme vykopali, by měli ve skutečnosti poměrně malé šance na přežití.

Učení se z chyb

Ve večerním zasedání jsme se zamýšleli nad lavinovým pátráním a diskutovali o tom, co jsme mohli udělat lépe. Heli, jeden z našich horských vůdců, nás povzbudil, když jsme měli pocit, že jsme docela selhali, a zdůraznil, že z těchto chyb se člověk učí. Příště to určitě uděláte lépe.

Laviny nejsou jediným rizikem, které si pro nás hory připravily

Třetí den ráno byla radost obrovská: konečně svítilo sluníčko a my jsme se mohli podívat, které sjezdovky jsme zatím sjeli a jaké jsou další možnosti. Ideální pro den rozhodování!

Freeridové strategie vyvinuté předchozí den byly realizovány a testovány z hlediska jejich vhodnosti pro každodenní použití. Během kontroly situace na vleku se rychle ukázalo, že nám vlastně hodně věcí utkvělo v paměti z minulých dnů: nyní jsme dokázali spolehlivě číst větrné značky, které první den způsobily spoustu zmatků a jejichž výklad byl spíše zábavnou hrou na hádání. A skenování nebezpečných znamení a příznivých faktorů bylo také rychlé a přesné.

První přehled byl tedy vytvořen, oblasti, do kterých jsme chtěli jít, byly vybrány a první linie již byla vyhodnocena zespodu. Převažující stupeň lavinové výstrahy v kombinaci s odhadovaným sklonem svahu, oblastí použití a výstražnými značkami nás vedl k rozhodnutí: proveditelné. Nebylo dříve řečeno než učiněno.

A pak jsem si při takovém endorfinovém přetížení při nepovedeném přistání podvrtl koleno tak nešťastně, že jsem nemohl pokračovat. Takže můj den bohužel skončil rychleji, než bych stačila říct PUDR. Laviny přece jen nejsou jediným rizikem, které pro nás hory chystají.

Takže jsem se místo do hlubokého sněhu vydal dolů do údolí na skidoo. Přátelský pán ze sjezdové záchranné služby, jehož spontánní diagnóza zněla: "Vnitřní vaz je mimo. Je to jasné", což mi na morálce zrovna nepřidalo. Ale lékař naštěstí dal za pravdu: alespoň je vaz jen natažený. Pohodový poslední večer s partou kamarádů, které jsem si už oblíbil, a nemálo slz smíchu mě rychle utěšily za zmeškaný den na prkně.

Jiný způsob učení v riziku'n'zábavy

Pět dní tréninku v Söldenu bylo celkově neuvěřitelně poučných a opět předčilo má očekávání. Didaktický přístup risk'n'fun, při kterém účastníci sami získávají znalosti a zkušenosti, byl naprosto přesvědčivý. Jednoduše si toho mnohem více zapamatují. A všichni jsme se o sobě dozvěděli něco nového prostřednictvím cvičení měkkých dovedností. Tento faktor je v celé bezpečnostní a lavinové tematice až příliš často opomíjen. Podle mého názoru je nesmírně důležité vědět, které faktory vás při rozhodování ovlivňují, zejména pokud se tak děje ve skupině.

Skvělý čas se skvělou partou

Kromě všech věcí, které jsme se naučili, a všech nových dojmů to byl také prostě skvělý čas se skvělou partou. Děkujeme našim průvodcům Helimu a Lise, kteří nám v každé situaci pomohli a poradili, a také Herbimu a Bernimu. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na ostatní účastníky a především na moji girl power group Babs a Taťánu, bez kterých by to celé bylo jen z poloviny tak zábavné!"

Nadcházející vánoční svátky budou pro mě asi trochu více rozjímavé, než jsem ve skutečnosti plánovala. A až to koleno zase vydrží, budu se těšit, že uplatním to, co jsem se naučila v terénu, a už se moc těším na další schůzku na Kitzsteinhornu!