Příběh | Roldal Freeride Challenge FWQ 4*

Roldal je poměrně malá vnitrozemská vesnice, do které se dostanete po pětihodinové klikaté jízdě z Osla. Norská krajina je úchvatná, a pokud je zrovna volno, jako letos, vyplatí se zajet k fjordu. Kolem obrovských vodopádů a úzkými soutěskami se vydáme po silnici do Oddy, abychom obdivovali barevné norské domky u fjordu a vyzvedli si u místního prodavače uzeného lososa. Svačina z lososa v jedné z útulných chatek v kempu, kde jsou ubytováni téměř všichni jezdci, chutná obzvlášť dobře. Pak se vydáme na setkání jezdců. Světlo je až kolem půl desáté večer, což je možná důvod, proč byly schůzky jezdců naplánovány vždy na 21.00 večer. Nedostatek spánku je kvůli brzkému startu nevyhnutelný. A na rozdíl od Francie je dochvilnost nutností. I letos se na startu sešla početná mezinárodní posádka, které jasně dominovali Francouzi a měli opravdu velkou motivaci to na prvním podniku, jehož body se již počítají pro příští sezónu, pořádně rozjet.
Poté, co pořadatelé provedli velmi spravedlivé řezy v jednotlivých kategoriích, je na druhý den opět připraveno pozdně večerní setkání jezdců s vyhlášením BIB. Poté bude následovat první velká párty s diváky, kteří přijeli až z Osla.

Roldal Freeride Challenge je dvoudenní soutěž, po prvním dni může druhý den startovat pouze určitý počet jezdců, ale body z obou dnů se počítají dohromady. Takže: byly zapotřebí dvě čisté jízdy. V poměrně proměnlivých a tvrdých sněhových podmínkách to nebylo snadné.

Úroveň prvního dne byla extrémně vysoká, po bezpečných jízdách nebylo ani stopy. Norové jsou nadšení diváci, v cílovém prostoru jsou postaveny sněhové jeskyně, aby bylo možné sledovat dění chráněné před větrem. Komentátor Freeride Challenge má zvláštní pověst: vytváří skvělou atmosféru, ale také si hlasitě stěžuje, pokud mu nabízená podívaná nestačí.

Všichni jezdci musí šlapat po stěně a při téměř stovce startujících čekají poslední na větrném vrcholu několik hodin. Proto jsou na startu postaveny i sněhové jeskyně. Někteří Norové mají s sebou pro jistotu i bivakovací pytle a horký čaj. Kvalifikační stěna nabízí mnoho možných linií a je poměrně přehledná. Zejména lyžařky předvádějí docela efektní jízdy, a to natolik, že komentátor cítí nutkání několikrát upozornit diváky, že se zde stále závodí v kategorii žen. Protože jsme my snowbaordistky startovaly úplně první, měla jsem opět tu čest sledovat celý závod. A musím říct: naprosto chápu, proč se chodí dívat tolik lidí. My jezdci jsme sice trochu otrlí, když jde o akci, ale po oba dny jsem byla opravdu nadšená, že jsem mohla vidět tolik dobrého lyžování a snowboardingu naživo.

Závěrečný den začíná o něco později a za pěkného počasí. Další výstup stěnou, ale úplně jiný kus hory. Opět jako první startují snowboardistky a na tribunách tvarovaných Ratrakem se jede naplno. Atmosféra je velmi dobře vidět na videích ze soutěže zde. Jako jezdec jsem málokdy zažil lepší finiš.

Ve finálovém dni byly k vidění efektní skoky přes vodopád uprostřed stěny a někteří lyžaři se odvážili zkusit extrémně vysoký drop v pravé části stěny. Mezi nimi byl i pozdější vítěz Sebastien Varlet, který si při přistání v důsledku dopadu zlomil ruku. Těžko na limitu.