Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Dobrodružství a cestování

Příběh | Lofoty Jarní prázdniny

10denní nízkorozpočtová dovolená v kempu a na chatě, tipy a triky

11. 04. 2016
Jonathan Pietsch
Lofoty už nejsou pro většinu lidí žijících v Alpách zasvěceným tipem, přesto jsou pro každého kontinentálního lyžaře atrakcí. Díky dlouhým dnům a zaručenému sněhu je velikonoční období ideální pro výlet do tohoto strmého ostrovního království. Ale s nízkým rozpočtem? V cenově nedostupném Švýcarsku na severu? Ano, jde to - za předpokladu, že máte trochu štěstí, zručnosti a vozidlo. Vyzkoušeli to čtyři studenti odolní vůči chladu a zápachu.

Počáteční situace

Mnoho dalších studentů na výměnném pobytu v Trondheimu se rozhodlo pro let do Tromsø a dovolenou v Lyngenu. My - Španěl, dva Bavoři a Šváb - jsme naštěstí měli k dispozici obytný vůz VW Osskar. Porovnání doby cesty (1 den Lofoty vs. 1,5 až 2 dny Lyngen) určilo Lofoty jako náš cíl dlouho před odjezdem. Lyžařské výlety byly samozřejmě na prvním místě našeho seznamu a naše řídké plánování směřovalo k dosažení jejich vysoké výtěžnostiTermit do Moskenes, nejzápadnějšího ostrova skupiny, byl již dlouho rezervován, a tak jsme naši cestu začínali v části Lofot s nejméně sněhu. Jen máloco dalšího jsme si naplánovali do detailu, abychom si zachovali co největší volnost při výběru aktivit. Zjišťování tipů na výlety, nákup mapy a její drobné prostudování - to byly kromě balení a nákupu potravin jediné věci, které jsme udělali předem. Vzhledem ke krajně nespolehlivé předpovědi počasí (která se téměř vždy mýlí, i když se ohlédneme za několika uplynulými dny) se podrobnější plánování ve většině případů nevyplatí a rychle vede ke zklamání.

Z 0 na 100

Po celodenním cestování a první noci v chatce nebo stanu se naše obavy potvrdily: Na Moskenesøy a Flakstadøy už téměř žádný sníh, většinou jen "prach na skalách". Jaká škoda, protože kombinace moře a hor je zde jedna z nejkrásnějších na západě? Stejně jako předchozí den, i tentokrát cestě na východ dominovaly naše tupě udivené tváře, protože za každou zatáčkou se objevovaly ještě krásněji tvarované vrcholy, balvany, útesy, pláže a kuloáry. Tak se stalo, že pouhou půlhodinu po opuštění našeho nocležiště (Selfjordhytta) jsme to už nevydrželi a zaparkovali ve vesnici Vareid, s proveditelným kuloárem před námi a mořem za námi. Dlouhá teplá fáze v polovině března vyčistila spoustu záludného terénu, takže jsme našli žlab dobře vyplněný zmrzlým lavinovým sněhem a navíc tenkou vrstvou sypkého sněhu. Zimní sporty zde však mimo tyto žlaby již nebyly možné. Ledové sekery, které jsme si z bezpečnostních důvodů pouze vypůjčili, jsme proto použili hned první den. Předpokládáme, že jsme kuloár sjížděli jako první a tímto způsobem to zveřejňujeme. Od nynějška ponese žlab název "Kari-Enge-Couloir" na počest velmi ochotné kontaktní osoby programu Erasmus na NTNU Trondheim. Statutu prvovýstupu se vzdáme až poté, co poskytneme fotografické důkazy o opaku.

Den skončil nejlepším počasím, pohodovou prohlídkou hlavního žlabu Guratinden (u Leknes) a nepříliš útulnou nocí na surfařské pláži Kvalvika. Ta je známá také z filmu "Na sever od slunce". Chata z naplaveného dřeva, kterou si postavili surfaři, stále stojí a - pokud ji najdete ve skalách - nabízí suché ubytování a neopren (velikost M, dobře padne). Benni tedy nevlekl své surfovací prkno do ne zrovna snadno přístupné zátoky zbytečně. Ráno ho mohl poprvé použít na sever od polárního kruhu (zaspal). To je ale debut.

Méně strmý, více sněhu & downdays

Po prvních dnech plných zážitků jsme museli trochu zvolnit, ale opět jsme tábořili venku, tentokrát na pláži v Unstadu, asi 2 hodiny jízdy na východ. Zde je třeba zmínit, že deset dní čistého táboření by bylo s naším vybavením velmi nepohodlné, zejména proto, že jeden z našich dvou stanů byl určen nanejvýš pro tři teplá roční období. Bylo tedy velmi výhodné, že jsme mohli v případě potřeby alespoň přesunout jídlo (oběd a večeře se většinou shodovaly) do vyklizeného autobusu, kde bylo sice svěží, ale bezvětří? Ve dnech 3 až 5 jsme měli delší pobyt v jedné z chatek DNT s vlastním stravováním - stejně jako hned po příjezdu; nyní jsme byli v oblasti kolem Svolværu. Sněhové podmínky jsou zde obvykle lepší a letos zde byla také dobrá základna až (téměř) k hladině moře. Samotná chata s názvem "Nøkksetra", která se nachází v báječné výšce 249 metrů nad mořem, byla zvenku hluboce zimní a uvnitř přesně taková, jaká má chata být - teplá, útulná, jako domov z domova, jakmile vstoupíte.

Předpověď počasí na další den byla dobrá - což v nás vyvolávalo obavy z nejhoršího vzhledem k několika posledním dnům, které byly všechny předpovězeny jako špatné a pak jako dobré. A tak snad nejslibnější den, co se týče terénu v okolí chaty (spousta strmých svahů, ale i několik "lavinově bezpečných" variant), skončil na chatě jako puchýřový den; kromě túry při východu slunce a túry šnapsu z auta. Ovšem dny výstupu a sestupu byly prvotřídní? Ten druhý, Zelený čtvrtek, byl zároveň dnem s největším počtem výškových metrů, protože po sestupu z vedlejšího vrcholu chaty jsme pokračovali, přerušeni krátkou cestou autem, vrcholovými sourozenci Torskmannen (755) a Breitinden (672); za nečekaně snového počasí, pozor. Dá se říct, že hory jsou oblíbeným výletním cílem: Bylo tu poměrně hodně lidí a také skupin s průvodci, a to nejen kvůli začátku velikonočních svátků. Obecně se zdá, že hory v okolí Svolværu jsou více zalidněné než dále na západ.

Večer nadešel čas: po pěti dnech jsme byli hotovi a připraveni utratit 250 korun za sušárnu a kuchyň (nepočítaje chatu). A každý, kdo někdy kempoval v zimě, ví, jak příjemná může být teplá sprcha, ať už stojí kolik chce mincí navíc. V teple a změknutí se také příjemněji spí ve stanu za jasné noci a v silných mrazech.

Přibližně v polovině cesty se poprvé trefila předpověď počasí a sněhová bouře - bohužel s pořádnou bouřkou a ne tolik sněhu - přišla podle předpovědi. Proto jsme na Runtinden (další známý a krásný výletní cíl) vystoupali jen dvakrát až k hranici stromů, protože hrozilo, že se náš drobný Španěl ve větru rozjede. Psychologicky jsme sjezd v hustém sněžení prodali jako technický trénink na Geitgallen, nejvyšší lyžovatelnou a nejznámější horu Lofotských ostrovů ve výšce 1085 metrů. Několikrát nám byla z různých zdrojů doporučována a zejména s ohledem na stoupající teploty slibovala vysoká nadmořská výška stále ještě čerstvou prašanovou zábavu. Bohužel v době, kdy jsme odjížděli, vítr stále sílil, takže o túře nemohla být řeč. Je to škoda, ale nikam to nevede.

Původně jsme chtěli přejet Lofoty ze západu na východ a zpáteční cestu absolvovat trajektem (kromě velmi krátkého povinného) bez dalších přejezdů (Svolvær - Narvik 240 km, Narvik - Trondheim 900 km, rychlostní limit 80 km/h), ale na to jsme nebyli dost daleko na východ a počasí zůstávalo nevhodné pro vysokohorská dobrodružství. Takže zpět do Unstadu (západ), alternativní program: surfování? Díky vstřícným místním půjčovnám byl tento projekt příjemným "nicneděláním", ale také si za něj hodně účtují. Vědí, že lidé jsou ochotni si připlatit za "surfoval jsem na sever od polárního kruhu"-prestiž (nově německy: hashtag vhodnost). Zdravá ekonomická konkurence chybí i v zimě, ale co, stejně to stálo za to, vždyť jsme surfovali na sever od polárního kruhu! (25 % Švábů ve skupině je možná přece jenom moc; je lakomství nakažlivé?)

Dny před a po surfování jsme opět trávili v kempech, jednou dokonce v tam pronajatém bungalovu pro 4 osoby (s ledničkou - jak praktické), protože není nic horšího než rozložit mokrý letní stan v zimě při 1 °C a hustém sněžení.


Cestu domů jsme si rozdělili do dvou dnů, ráno jsme se trajektem z Lødingenu přepravili do Bognesu a přímo na dálnici E6 dojeli k autobusovému přístřešku na Saltfjellet (jižní konec), což je jakési vysoké údolí či průsmyk mezi Bodø a Mo i Rana. Přístřešek jsme objevili už při příjezdu, má vyhřívanou halu se dvěma lavičkami na piknik, záchody, tekoucí vodu (včetně teplé) a nikomu nevadí, když v něm přespíte. Po obou stranách cesty je několik krásných vrcholů, a tak jsme úspěšnou dovolenou zakončili na stále ještě velmi větrném bezejmenném vrcholu pod téměř bezmračnou oblohou, po kterém následovaly kilometry nepřetržitého carvingu z kopce.

Tipy a triky (k březnu 2016)

Obecně: Kurzové pravidlo 10 NOK = 1,1 EUR

Potraviny: Potraviny, zejména mléčné a masné výrobky, jsou v Norsku výrazně dražší než v Německu/Rakousku a studenti a hrdí lidé si mohou jednotlivé položky na nákupním seznamu odškrtnout vydatným ponořením se do popelnice nebo dvou. Ceny potravin na ostrovech se nijak neliší od cen na pevnině. Mnoho supermarketů má otevřeno od pondělí do soboty, některé dokonce i v neděli a o svátcích (draze). Alkohol je tak drahý, že už ani nechutná. Pokud je to možné, dovážejte ho! Atraktivní může být i dovoz nad rámec výjimky a placení cla na hraničním přechodu (např. cca 2 € za litr piva)

Doprava: Cena letenek a pronájmu automobilů velmi závisí na výchozím městě a ročním období. Letecká společnost SAS nabízí výrazně snížené ceny letenek pro studenty do 26 let. Jakmile se ocitnete na Lofotských ostrovech, je jízda autem omezená, málokdy ujedete více než 100 kilometrů najednou, protože jinak byste jednoduše přišli o příliš mnoho malebných zajímavostí. Benzín je jen nepatrně dražší než v Německu? Trajekt Bodø - Moskenes trvá cca 3 hodiny, stojí cca 700 NOK pro auto plus řidiče, pro cestující cca 200 NOK. ?Lødingen - Bognes stojí 200 NOK pro auto plus řidiče a 70 pro cestující, trvá dobrou hodinu a je méně vystaven vlnobití. Zvratky jsou zdarma (ale ne zadarmo) na všech lodích přepravní společnosti.

Den Norske Turistforening - DNT: Ekvivalent Alpského klubu. Udržuje chaty, z nichž většina je s možností vlastního stravování. Ceny jsou velmi příznivé, jako student zpravidla zaplatíte za mnoho věcí zhruba poloviční cenu (hodnoty v závorkách). Roční členství (minimální doba trvání) stojí ~600 (320) NOK. Bydleli jsme ve 2 chatkách, z nichž každá byla výborně vybavena plynovým vařičem a kamny na dřevo (+ připravené dřevo). Vodu je třeba si donést nebo natopit. Chatky nelze rezervovat a platí se v hotovosti při příjezdu nebo následně bankovním převodem (pouze norské banky). Toalety (Plumps) nejsou umístěny v hlavních budovách. Nikdy jsme neměli problémy s místem, v zimě jsou zřejmě velmi málo využívané.

Selfjordstua: Dobré místo k ubytování, pokud přijedete do Moskenes pozdním trajektem. Pět minut chůze od parkoviště (30-60 minut, pokud není cesta vyčištěná) bez rozdílu nadmořské výšky. Oblast byla pro nás bez sněhu, ale má co nabídnout ve velké zimě. Přibližně 10 lůžek ve 2 chatkách? Nocleh 300 NOK (150), stany vč. společného užívání 150 NOK.

Nøkksetra: Super chata na krásném vysokohorském místě, asi hodina chůze, za nepříznivých podmínek není snadné ji najít. Dva třílůžkové pokoje plus noclehárna s deseti lůžky +X v podkroví. Několik výletních túr a většinou strmý terén jsou přímo přístupné. Nocleh 300 NOK (150), stany včetně společného užívání 150 NOK. Další zajímavé ubytování: Trollfjordhytta (20 km lavinově exponovaný přístup nebo lodí přes Trollfjord; téměř výhradně velmi strmý terén) a Snytindhytta (podle mapy krásné turistické hory v okolí). Směrem na východ se počet chat postupně zvyšuje, takže se zde určitě najde několik pokladů. Více informací najdete na oficiální turistické stránce DNT (pro více informací klikněte na chaty/túry na mapě).

Táboření: Známé právo Everymana povoluje divoké táboření, pokud nejste na zemědělské půdě a alespoň 200 metrů od nejbližší budovy. Při dobré vůli a případné předchozí dohodě však tato omezení nemusíte brát příliš vážně. Vzít si s sebou odpadky a zahrabat, co jste strávili, je na pováženou. Větší kempy na Lofotských ostrovech, např. der a der jsou sice otevřené, ale v zimě v nich hosty na kempování nečekejte. Nicméně tyto tři nám - většinou bez požádání - poskytly kuchyně a společenské místnosti, stejně jako ohřívače s ventilátorem, a to bez příplatku. Wifi je často zdarma. Během velikonočních svátků může být užitečné si včas rezervovat stálé ubytování. Přespání: 2 stany kolem 250 NOK; malý bungalov (4 lůžka, bez kuchyně, koupelny) kolem 400 NOK; obvykle jsou k dispozici i chatky s koupelnou a kuchyní (od 750 NOK, nevyzkoušeno)

Surfing: Jedinou nám známou možností pronájmu je 'Unstad Arctic Surf'. Pokud vám vlny na pláži u domu nevyhovují, můžete si vybavení odvézt na jinou pláž (v našem případě Flakstad). Poplatky za pronájem: Wetsuit 400 NOK na 4 hodiny, surfové prkno (volný výběr modelu) 400 NOK na 4 hodiny. Kratší doba pronájmu bohužel není možná, 2 hodiny by stačily na to, aby se (pokročilý) začátečník zcela vyčerpal. Následné sprchy jsou zdarma, sauna/wellness (netestováno) pro přespání.

Závěr

Všechny Lofoty jsou stále perlou mezi skialpinistickými destinacemi a ve srovnání s Alpami až směšně málo zalidněné, a to i na nejznámějších trasách. Za nedotčenou přírodou, samotou a sjezdy, které vám splní celoživotní sny, nemusíte chodit daleko. I když jste už viděli fotografie, je těžké udržet důstojný výraz ve tváři při pohledu na nemožný terén, zejména v prvních dnech. Klasický případ "must see/experience" (Lofoty, ne tváře). Náš nízkorozpočtový přístup se osvědčil, utratili jsme ekvivalent dobrých 220 eur na osobu za celou dovolenou plus 80 eur za surfování. V našem případě však samozřejmě odpadly výdaje za cestu ze střední Evropy a pronájem auta na místě. Jako každé shrnutí, i toto končí standardem úspěšných výletů: ? Těch 10 dní bylo příliš krátkých na to, abychom stihli vše, co jsme chtěli, ale určitě se vrátíme. Takže si nic moc neplánujte, využijte každý den s dobrým počasím (v tom máme co zlepšovat) a příští jaro se na špičaté vikingské ostrovy s chutí vraťte!

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře