Vítěz naší velké fotosoutěže PG Leander Nardin měl možnost zúčastnit se 20. února 2014 závodu Král Dolomit s divokou kartou. Jeho tým zaujal neobvyklým nápadem a téměř se mu podařilo zajistit si umístění na stupních vítězů.
Tento rok opět nastal čas. Malé městečko v Trentinu, San Martino di Castrozza, hostilo Krále Dolomit již podruhé. Mezinárodní fotosoutěž, ve které se během víkendu utkalo 16 profesionálních týmů a nespočet rádoby a rádoby závodníků v honbě za korunou. Díky vítězství ve fotosoutěži PG jsem získal divokou kartu a mohl se letošní podívané zúčastnit.
Ve čtvrtek 20. února 2014 jsem brzy ráno vyrazil ze Salcburku do Innsbrucku. Na první zastávce jsem se setkal se svými jezdci a naložil veškeré vybavení do auta. Odtud jsme pokračovali směrem do Jižního Tyrolska. Po nespočtu ostrých zatáček a výškových metrů jsme odpoledne dorazili do Passo di Rolle. Tam na nás čekala nejen jedna z nejstarších průsmykových silnic v Dolomitech, ale také třímetrové sněhové stěny vedle silnice, které nás provázely celou cestu do cíle. Sotva nám dovolily udržet spodní čelisti ve vodorovné poloze. Bohužel jsme toho ze San Martina moc neviděli, protože mlha a mraky zahalily celé údolí. Přesto jsme se vydali pěšky hledat Filipa, organizátora KoD, abychom si obstarali skipasy a ubytování. Po ubytování a naplnění žaludků pizzou nás čekala instruktáž k soutěži a film od Arcteryxu - "Rise".
V pátek ráno nás probudilo nádherné počasí. Celé horské úbočí Dolomit se nám představilo ze své nejpůsobivější strany a v ranním světle se blýskal vrchol Cima Rosetta. Vyjeli jsme první lanovkou nahoru, kde na nás čekalo nepopsatelné panorama. A pak začalo fotografování. Pro letošní rok jsme si naplánovali něco netradičního a
chtěl jsem získat body za příběh. Příběhem, který ukazuje vývoj od původního lyžaře na dřevěných latích (takříkajíc fosilie - narážka na logo Arc'teryx - fosilie Archeopterix) k dnešnímu modernímu lyžaři. A tak jsme staré dřevěné latě, kostýmy, bambusové hole a veškeré vybavení vytáhli na vrchol Cimy Rosetty. Bylo to působivé místo pro fotografování, což si postupně uvědomovali i ostatní a následovali nás. Po několika portrétech a nostalgických otočkách přišlo odpoledne, a tak jsme dokončili natáčení ve staré škole a prozkoumali druhou stranu oblasti. Svahy kolem Tognola. Kromě nostalgických fotek jsme měli v plánu pořídit na této straně také několik nočních snímků, ale tentokrát nám počasí překazilo plány a my jsme to museli kolem 19.00 vzdát a sjet z hory, protože se poměrně rychle nasunula mlha a hrozilo úplné bezvětří.
Druhý den jsme to chtěli vzít trochu s nadhledem, protože už jsme měli pár fotek v zásobě a předpověď počasí nebyla zrovna opojná. V sobotu už nebylo císařské počasí, ale spíše zataženo, ale v noci se pořádně ochladilo a 15 cm čerstvého sněhu čekalo na prohrnutí. Tento den byl tedy takříkajíc o ježdění a prioritou se stalo focení
Umístěno v pozadí. I tento den utekl jako voda a kolem půl páté odpoledne, když jsme se chystali na poslední výběh, se mraky náhle protrhaly a vysvitlo slunce. Noční focení jsme už vlastně odepsali, ale najednou nám opět svitla naděje. Protože jsme opravdu nevěděli, jestli to dnes zase tak dlouho vydržíme a jestli počasí vydrží, vyrazili jsme na místo a krátili si čas focením a stavěním stolního fotbalu. A ejhle, počasí vydrželo. Konečně padla noc a hvězdy tančily nad úchvatným panoramatem San Martina. Po teplotě, která se zdála být minus 50 stupňů, a téměř pěti hodinách čekání jsme konečně zachytili fotografie na paměťovou kartu. S lehce omrzlými prsty a koleny chrastícími zimou jsme za tmy sjeli do údolí a vydali se k penzionu. Hned do horké sprchy a pak hurá na úpravu fotek. Finální fotografie se nám podařilo nahrát na server KoD 15 minut před uzávěrkou. Po vložení opravné poloviny do postavy jsme zcela vyčerpaní padli do postele.
Poslední den v údolí nás opět odměnil sluníčkem. Zbytek dne jsme strávili na zasněžených svazích údolí Primiero až do odpoledního předávání cen.
A pak to přišlo. Okamžik pravdy. Po příjezdu na slavnostní předávání cen v centru San Martina už na obrazovce trůnila naše staronová fotografie "Lorenzo von Matterhorn".
Nadšení rostlo a organizátor začal předčítat vítěze. Bohužel to nestačilo na to, abychom se dostali na stupně vítězů. Ale alespoň jsme se v konečném pořadí umístili s našimi fotografiemi a dokázali si zajistit místo těsně za stupni vítězů. Letošními naprosto zaslouženými vítězi v kategorii profesionálů se stali Pietro Celesia a Massimo Chicco.
Vítězství nebo ne. Akce byla rozhodně zážitkem sama o sobě a lyžařský areál v okolí San Martina... no, co víc říct. Pokud jste tam ještě nikdy nebyli, měli byste si okamžitě sbalit kufry a zažít Dolomity naživo. Naprosté šílenství!
V galerii najdete několik fotek našeho týmu
Na tomto místě... ještě jednou děkujeme PowderGuide, Arcteryx a King of Dolomites za tuto příležitost. A doufám, že se příští rok opět uvidíme v honbě za korunou!
