PG: Obzvlášť mě udivuje, jak rozmanité horské aktivity provozujete a v čem vynikáte. Vybral sis čistě ze zvědavosti extravagantnější styly, highlining a base jumping? Nebo co je hnacím motorem této rozmanitosti a progresivního přístupu?
MM: Během celého svého sportovního života obecně jsem se neustále měnil. Vyvíjel jsem se "od volejbalu k fotbalu, od juda k tenisu a nakonec jsem skončil u ragby. Pak jsem toho všeho zanechal a začal se věnovat outdoorovým aktivitám, a to s pomocí svého otce, který je zkušený horolezec a skitourer. Jde o to, že jsem měl období, kdy jsem se definoval jako horolezec, v jiných jako lyžař, pak jsem prošel highliningem a teď jsem'převážně base jumper. Prostě jsem se dostal do stavu, kdy se můžu učit nové aktivity, aniž bych opustil ty staré. Ani jsem je'nevyhledával, ale v určitém okamžiku procesu učení jsem zjistil, že jsem dostatečně zručný, abych si mohl hrát sám.
Ale co je hlavním hřištěm pro všechny tyto aktivity? Příroda. Miluji prožívat živly. Chci silně vnímat skálu, vzduch, sníh a tak dále. Prožívání živlů je to, co mě pohání v průběhu ročních období, následuji tok toho, kde jsem a co mi hory nabízejí. Ach, taky mám rád moře... zejména windsurfing.
PG: Kombinace aktivit v horách mi dává přirozený smysl a obohacuje zážitek. Skialpinismus je toho příkladem, kombinuje turistiku a lyžování. Myslíte si, že je to do jisté míry klíč ke spokojenému životu v horách: užívat si je ve všech jejich aspektech a nezaměřovat se příliš specificky?"
MM: To, co jste právě řekl, je přesně můj styl. A čím víc cestuji a potkávám lidi, tím víc vidím, že právě takhle lidé prožívají zážitky. Když praktikuješ jen jednu aktivitu, vidíš horu jen tak, ale když si hraješ s různými styly, můžeš v té samé hoře vidět stěnu na lezení, kuloár na lyžování, highline na spojování fotek, wingsuit lajny na létání nebo vzlety na paragliding a tak dále. Tady začíná kreativita, máš možnost kreslit různé linie na stejném plátně podle ročních období a svého osobního stylu, není to neuvěřitelné?
Pevně věřím, že mi tento mix aktivit zachránil život.
Když jsem v něčem dobrý, vždycky to dotáhnu na maximum, kterého můžu dosáhnout, ale nakonec to může být smrtelné. Našel jsem tento způsob kombinování činností, abych našel novou cestu, nový výzkum, pro sebe a pro možnosti, které hory nabízejí. Když se to stane, rád tomu říkám "kombo dny". A to jsou výjimečné dny.
PG: Aktivity a sporty v horách mají velkou rekreační hodnotu, a tím i turistický ruch. Jak se jako horský vůdce díváte na diskusi o vlivu cestovního ruchu na životní prostředí v Alpách? Když provádíte a učíte, máte nějaký konkrétní vzdělávací program?
MM: Tato otázka je pro můj průvodcovský styl stěžejní. Samozřejmě záleží na klientech, které mám, ale právě proto vedu sdružení, které se jmenuje Nature4kids a jehož cílem je naučit mladou generaci, jak správně žít v přírodě. Jeho "motto" zní: Když ji znáš, můžeš ji respektovat.
Naneštěstí obecně nevidím ze strany vlád dlouhodobý pohled. Rozjíždí se sice několik dobrých projektů, ale jsou malé a bez peněz. Velké množství peněz se stále používá na stavbu nových lanovek a na výrobu umělého sněhu, což je něco dost hloupého, když se zamyslíte nad globálním oteplováním. Každý rok vidíme, jak se hladina sněhu zvyšuje. Na začátku loňské sezony jsem dostal rozhovor do italských novin, kde se mě ptali, co si myslím o uzavření vleků kvůli Covidu. No, moje odpověď zněla, že doufám, že toto uzavření by mohlo být začátkem alternativního způsobu uvažování o zimní turistice. Mnoho změn jsem však nezaznamenal.
PG: Určitě praktikujete aktivity s plným důsledkem. Jaký je váš přístup k řízení rizik? Liší se nějak, když se věnujete basejumpingu nebo skialpinismu?"
MM: Vždycky říkám: "Nejsem'dobrý v žádném sportu, ale všechny zvládnu s dostatečnou bezpečností."
Většinu lidí, kteří provozují outdoorové sporty, zabíjí samolibost a neustálé střídání sportů tento druh rizika trochu snižuje, protože se člověk pořád bojí. Snažím se chodit na hory bez definované představy o riziku, které budu podstupovat, ale vždy, zejména ve skitouringu, neustále upravovat hlavní riziko. Které je to hlavní riziko nyní? Jak se mu mohu vyhnout? To by měly být otázky při každé změně sklonů, při každém průjezdu zatáčkou, při každé změně počasí. Snažím se být "otevřený" novým rizikům, která přicházejí na túru, a nezačínat túru slovy: "OK, musím si dávat pozor tam a tam", abych se cítil bezpečně, protože vím, že se věci mohou rychle změnit.
PG: Zdá se, že jsi zažil hory téměř ve všech jejich aspektech. Jakou'disciplínu jsi ještě nevyzkoušel a kdy si ji vyzkoušíš? A co vysoká nadmořská výška?"
MM: O vysokou nadmořskou výšku se'zatím nezajímám, alespoň zatím ne! Mám projekt na příští léto, ale spíš blízko 6000. To je typ alpinismu, který je příliš únavný a žádá příliš mnoho. Dávám přednost rychlým misím, po kterých se můžu poměrně rychle zchladit v údolí. Horské vodní sporty jsem ještě nezkoušel. Trochu jsem se věnoval canyoningu a kanoistice, ale rád bych si zajel nějaký dobrý kajak, abych zažil sílu řeky. Každopádně vždycky říkám, že až mi bude 40, přejdu na mořské sporty. Uvidíme, co život přinese.
PG: Jsou nějaké vysokohorské aktivity, které vědomě odsuzujete, a proč?
MM: Ani ne. Mám rád všechny druhy outdoorových aktivit, protože umožňují každému v tomto prostředí experimentovat sám se sebou a nějak růst. Jen odsuzuji toho, kdo riskuje bez know-how. Můžeš dělat volné sólo lezení, můžeš létat blízko země, můžeš lyžovat ve strmých kuloárech, ale musíš chápat následky a musíš se připravit na to, že se s tím vypořádáš. Je to mentální trénink, který nemůžete dělat v tělocvičně, musíte být vystaveni, musíte být venku, krok za krokem.
