Nejlepší německá snowboardová freeriderka Aline Bock v rozhovoru pro PG
Vítězná jízda Aline v Soči '09
PG:Jak jste po této zkušenosti přistupoval ke svým prvním soutěžím? Aline: Následující roky jsem strávila hodně freeridingu s kamarády v okolí Innsbrucku. V jednu chvíli mě kamarádka prostě vzala s sebou na kvalifikaci World Tour ve Schrunsu. Tamní perfektní podmínky s krásným prašanem, sluníčkem a strmými svahy mě tak bavily, že jsem se od té doby od contestového ježdění nedokázala odtrhnout (pozn. redakce: Aline vyhrála soutěž ve Schrunsu a zajistila si tak divokou kartu na FWT). PG: Prach, slunce a pěkné svahy jsou určitě hlavní ingredience pro skvělé freeridové dny - ale co tě na contestovém ježdění tak nadchlo? Aline: Mně osobně se líbilo především to, že jsem mohla soutěžit s ostatními jezdkyněmi. Jak si stojíte v porovnání s ostatními "dobrými" jezdkyněmi. Ale také vědomí, že svah je "bezpečný", že v případě pochybností můžete rychle přivolat pomoc a že je díky tomu možný úplně jiný styl jízdy, je určitě součástí půvabu soutěžního lyžování. Ale to, že jste na krátký okamžik středem pozornosti, je jistě také důležitý bod. PG: Na velkých freeridových soutěžích se nyní vydělává spousta peněz. Co pro tebe peněžní faktor znamená? Aline: To, že se freeridem, nejlepší volnočasovou aktivitou na světě, dá i vydělat, je to nejlepší, co vás může potkat. Jistě, nezbohatnete, ale získáte podporu pro svou největší vášeň, cestování po světě a poznávání nejlepších freeridových oblastí. To je skvělé! PG: Co tě charakterizuje jako freeridera na soutěžích, nebo jinak řečeno: Co myslíš, že je důvodem toho, že jsi v současné době tak úspěšný? Aline: Myslím, že na freeridové soutěže přináším trochu jiný styl. Díky svým dlouholetým zkušenostem z parku jsem byla vždycky zvyklá hodně skákat a dělat triky. Od surfování a freeridu v lese s kamarády jsem si zvykla na hravý způsob jízdy v terénu. Není pro mě až tak důležité jezdit ty nejstrmější a nejnebezpečnější lajny, snažím se jen bavit na horách a rád do toho zakomponuju pár skoků nebo si hraju s terénem. Myslím, že to je asi to, co mě odlišuje od mnoha jezdkyň. PG: Jak vypadá vaše kondiční příprava? Vidíme tě každý den v posilovně? Aline: Jako studentka sportovní školy vím, že nejsem vzorová výkonnostní sportovkyně. Samozřejmě chodím na podzim do posilovny, jezdím na kole, běhám atd. Nejvíce energie, a to jak psychické, tak fyzické, získávám v létě při surfování, letos jsem u moře strávila celkem tři měsíce. Celodenní pádlování, plavání a pokusy o surfování na vlnách jsou také dost vyčerpávající. Samozřejmě musím také cíleně posilovat svaly, zejména na nohou, a chránit si klouby, čistě preventivně. Snažím se však spojit radost ze sportu s přípravou. Pokud se někdy vážně zraním, dovedu si docela dobře představit, že bych v posilovně trávil více času. Naštěstí se mi zatím žádná vážná zranění vyhýbají.
PG: Cvičíte mentální trénink? Aline: Snažím se jen bavit. Pokud se příliš soustředím na jednu věc, jsem příliš nervózní a vyvíjím na sebe příliš velký tlak. Pokud na sebe vyvíjím příliš velký tlak, ztrácím z toho všeho zábavu. Večer před soutěží si samozřejmě pečlivě prohlížím fotky soutěžního svahu a snažím se vizualizovat si svou přesnou linii. PG: Jak se cítíte, když konečně stojíte na vrcholu soutěžní sjezdovky a do vašeho startu zbývá už jen pár minut? Aline: Těsně před startem jsem vlastně relativně uvolněná. Ale pak, asi 30-60 vteřin před mým startem, se dostaví vzrušení. Srdce mi začne silně tlouct a adrenalin vystřelí do celého těla. Toto vzrušení však není nic specifického pro freeriding, ale spíše jako před typickou zkouškovou situací, např. na univerzitě. Jakmile dám první zatáčku do svahu, vzrušení vyprchá. PG: Jako sportovec vždycky při závodech jezdíte na určitém svahu, který předtím posoudili nejrůznější odborníci na bezpečnost. Necítíš se kvůli tomu ochuzen o svobodu freeridingu? Aline: Ne, rozhodně ne. Myslím, že je skvělé, že my jako sportovci, zejména ve FWT, máme spoustu odborníků, kteří sjezdovky pozorují týdny dopředu a rozhodují, zda je to možné, nebo ne. Mnoho zkušenějších jezdců zde také dává své podněty. Samozřejmě to není neomezená svoboda jako na backcountry výletě s kamarády.
Ale pro mě jako relativního "začátečníka", co se týče řízení bezpečnosti, je radost jezdit v opravdu náročném terénu, který mě i při nejlepších možných bezpečnostních opatřeních posouvá na hranice mých fyzických možností. Při freeridu s přáteli je třeba vždy jezdit se zataženou ruční brzdou. Rozdíl mezi soutěží ve freeridu a jízdou s přáteli je dost velký. Obojí má své kouzlo. Myslím, že je skvělé mít obě možnosti. PG: Obojí ale zůstává riskantní... Aline: Ano, samozřejmě. Oba typy hry jsou svým způsobem nebezpečné a vyžadují zcela odlišný přístup. Při freeridu s kamarády se na ně musím plně spolehnout, ale mám svobodu rozhodovat se sama nebo jim pomáhat s rozhodováním.