29letá Sina Wittmanová je nadšená snowboardistka a jako freeridový nováček se zúčastnila první úrovně freeridového tréninkového programu risk'n'fun, tzv. training session. Zde Sina popisuje své dojmy a zážitky. Za svou účast vděčí Sina mimořádně půvabné a nadšené žádosti o tréninkové místo na třech risk'n'fun kempech, které risk'n'fun a PowderGuide vypsaly na zimu 2012/13. Přečtěte si její osvěžující vnitřní reportáž z prvního stupně freeridového tréninkového programu risk'n'fun v Söldenu. Co mohu očekávat na risk 'n' fun kempu v Söldenu? Tato otázka mi hučí v hlavě cestou do Augsburgu, kde vyzvedávám Johannese, který se také účastní risk'n'fun campu, abychom společně vyrazili do Tyrolska, přesněji do Ötztalu v Söldenu. Chceme si co nejlépe užít první den, než večer začne tábor. Jako kompenzace za noční odjezd v půl čtvrté ráno jsme v Söldenu odměněni nádherným slunečním svitem. Můj spolujezdec Johannes je lyžař a v hlubokém sněhu závodí nahoru a pryč ode mě, nicméně je to zábava a v blízkosti sjezdovky nacházíme krásný prašan. Večer se ubytováváme. Následuje velmi milé kolečko seznamování a poté se rozdává lavinové nouzové vybavení. I když jsem, pravda, co se týče nouzového vybavení, velmi nezkušený, cítím se v pohodě, protože jsem tu přece proto, abych se učil.
První den v terénu jsme se rozdělili na dvě skupiny, každou doprovázel horský vůdce a risk'n'fun trenér. Začínáme podrobnou diskuzí o lavinovém hlášení a poté se učíme provádět úplnou kontrolu funkčnosti lavinových vysílaček. I tady se ptám sám sebe, proč mi to nezní povědomě? Viditelnost je dobrá, lavinové nebezpečí je mírné (2. stupeň lavinové výstrahy) a stále je dostatek prachového sněhu, který zábavně využíváme k prozkoumání freeridového potenciálu oblasti. V hlubokém sněhu se sice skrývá několik kamenů, ale to nám zábavu téměř nekazí. Jelikož jsem prakticky stále freeridový začátečník, musím se trochu prokousávat. Skvělý pocit a stejně skvělé panorama si užívám plnými doušky. Parta je skvělá a okamžitě uvádí do praxe požadavek instruktorů, abychom mysleli sami na sebe. Cílem kempu je, abychom o rozhodnutích především diskutovali a rozhodovali sami. Je vidět, že instruktoři a horští vůdci mají rádi to, co dělají, a jsou s danou problematikou velmi dobře obeznámeni. Znovu a znovu upozorňují na mnoho větrných znamení na sněhovém povrchu. Přestože mi ostatní členové skupiny připadají téměř jako profesionálové, doslova nasávají vše, co nám říkají. Moje počáteční naivita se mění v přemýšlivost.
Později se ptám své spolubydlící na její motivaci k účasti na kurzu. Začínám si uvědomovat, že ačkoli každý může vybočit z řady, ne každý ví, co dělá. Chápu i motivaci další účastnice, která sleduje kluky, s nimiž jezdí na freeride. Díky kurzu se chce naučit sama rozhodovat o tom, co je správné, a vytvořit si vlastní strategii. Na konci kurzu si je jistá, že na toto školení pošle i své kamarády. První den byl pro mě velmi vyčerpávající - protože normálně neběhám každý den tolik hlubokým sněhem. Ale už teď mám pocit, že jsem se naučila strašně moc nových věcí, a tento pocit se večer ještě umocní při teoretické části.
Večer začíná sněžit. A tak je viditelnost třetího dne smíšená. Když se počasí trochu umoudří, snažíme se využít dobré viditelnosti až do oběda. Díky novému a rozbředlému sněhu je již většina stop dostatečně pokryta a my si můžeme užívat prašanu. Lavinové nebezpečí se mírně zvýšilo, ale nad 2200 m zůstává na stupni 3 a pod touto výškou na stupni 2. Vzdělávací cvičení na kurzu, například všichni účastníci mají posoudit svou vlastní toleranci k riziku, nás nutí k zamyšlení: všichni účastníci kurzu se zamýšlejí nad svými předchozími zkušenostmi a rozhodnutími. Těžiště vzdělávacího kurzu spočívá v tom, že bychom se měli co nejvíce naučit sami. Z tohoto důvodu jsme opakovaně vrženi do hlubin, což je metoda, která má v tomto případě neuvěřitelný učební efekt. Skupině je jasné, že tento koncept funguje, a když dojde na lavinový scénář následujícího dne, jsou všichni v ráži. Pracuje se na zacházení s vybavením a rozpoznávání alpských nebezpečí, které se večer opět prohlubuje. Během dne si skupina klade otázky a snaží se posoudit lavinové nebezpečí na základě větrných znamení na povrchu sněhu a co to znamená pro rozhodnutí skupiny. Velmi důležitým kritériem pro rozhodování s optimalizovaným rizikem je posouzení nebo přezkoumání sklonu svahu, který tvoří základ pro naše rozhodnutí podle zásady "stop-nebo-jeď".
Občas mám problémy s technikou jízdy, ale skupina a instruktoři mě táhnou a já si užívám odlehlost a nádherný pocit z freeridingu. Tento pocit je to, co všichni hledáme a co nás jako skupinu spojuje. A není nouze ani o zábavné akce: když vidíme ze sněhu trčet plechovou střechu vysokohorské chaty, okamžitě ji použijeme jako odrazový můstek pro spontánní freestylovou session. Večer při zpětné vazbě probíráme, jaká rozhodnutí jsme učinili a jak jsme se snažili vytvořit vlastní strategii založenou na systému stop-or-go. Během těchto rozhovorů si uvědomuji, že je toho ve freeridu tolik, o čem jsem předtím nevěděl. A hltám všechny informace, které se nám během školení nabízejí. Navzdory všemu učení jsou večery velmi zábavné. Těžíme také z rozmanitosti skupiny: dva členové skupiny jsou vinaři z Burgenlandu, kteří s námi pořádají spontánní ochutnávku vín.
Poslední den byl teplý a velmi větrný, čerstvý sníh padal jen ve vysokých polohách. Vzhledem k prudkému nárůstu teplot spadly srážky v noci až do výšky kolem 2200 metrů ve formě deště. Vlhkost oslabila sněhovou pokrývku, proto byl vydán 4. stupeň lavinové výstrahy (= vysoké lavinové nebezpečí) a můžeme pozorovat několik samovolně se spouštějících lavin. Ve sněhu se kvůli vlhkosti velmi špatně lyžuje, proto absolvujeme další výcvik lavinové záchrany s lavinovými vysílačkami a sondáží. Domů se vracím naprosto spokojen s prvotním uvědoměním, že každý, kdo chce zažít vzrušení z lyžování mimo sjezdovky, by měl takový výcvik absolvovat. Mé obzory se nesmírně rozšířily a já jsem si uvědomil, že člověk nikdy nemůže být krátkozraký, pokud jde o složité téma sněhu a lavin. Porovnával jsem své předchozí zkušenosti z freeridu, zejména to, jak jsem se rozhodoval, zda sjezdovku sjet, či nikoli, s novými zážitky. A to mě natolik přesvědčilo, že bych se takového výcviku kdykoli zúčastnil znovu. Moc se těším na další stupeň výcviku, "Next Level" v březnu 2013 na Sonnenkopfu ve Voralbergu. Poznámka redakce: Sina se v březnu 2013 zúčastní takzvaného Next Levelu, 2. úrovně tréninkového programu rakouského alpského klubu risk'n'fun pro freeridery, a předtím, než se bezprostředně poté zúčastní oficiálního finále sezóny risk'n'fun ve Fieberbrunnu, o tom napíše také reportáž. ps: Velké poděkování patří Danimu Tollingerovi z risk'n'fun za zajištění freeridového tréninku a Bergbahnen Sölden za jízdenky na vlek.
