Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Zítřejší sníh

Zítřejší sníh | Lze i dnes učit děti lyžovat?

Hlasy z komunity PG

20. 02. 2023
Lisa Amenda
Zimy s malým množstvím sněhu, maximálními teplotami a stále dražšími cenami vleků: Má ještě smysl předávat vášeň pro lyžování svým dětem? A pokud ano, co je důležité?

Učil bych někdy své děti lyžovat? To pro mě nikdy nebyl problém. Koneckonců, lyžování byl můj sport. Lyžování jsem se věnoval od svých tří let. Táta mě naučil lyžovat, pak jsem se přihlásil do lyžařského oddílu. Lyžařské hůlky - klasickým způsobem. A pak: vydělával jsem si jako lyžařský instruktor. To byla asi jedna z nejpříjemnějších prací pro žákyně a studenty. Pak už to byla jen zábava, vášeň a sbírání lyžařských dnů při studiu v Innsbrucku. Moji nejstarší přátelé? Znám je díky lyžování. Po výcviku v lyžařském oddíle jsme se lopotili s kopačkami v terénu. Šetřili jsme si peníze na naše první dvojkové špičky a těšili se na nejnovější lyžařské filmy na videokazetách. Lyžování bylo mou vášní, mým životem, mým okruhem přátel. Životní styl, jak se říká.

Poté sněhu ubylo nebo se zvýšilo povědomí o klimatických změnách. Cesta z Mnichova se prodloužila, stejně jako hodiny a minuty, které jsem musel strávit v několikahodinových dopravních zácpách na sjezdovce. Lyžařský zájezd daleko od davů? V mnichovské spádové oblasti neexistuje. Životní styl se rozpadal. Ale jakmile jsem zacvakl lyžařské boty do vázání, pocit se vrátil. Zack bum - a já se znovu zamiloval.

Zítřejší sníh
presented by

Sen o vlastním dítěti na lyžích

Jistěže chcete tento pocit předat svým dětem. A tím "vy" myslím sebe. Protože od března 2022 jsem maminkou syna. Už když jsem byla těhotná, představovala jsem si, jaké bude mít jednou lyže a boty. Na jakých sjezdovkách se spolu budeme prohánět a kde si poprvé připneme malá prkna. Vyzpovídala jsem lyžařské instruktory, jak dnes nejlépe naučit děti lyžovat (sama už neznám nejnovější metody výuky lyžování), kdy začít a zjistila, jaký lyžařský klub máme v našem městě. Ale v hlavě mi stále hlodala další myšlenka: opravdu je ještě možné vzít děti v pátek odpoledne po práci a po škole na dvě hodiny do lyžařského areálu, jako jsme to dělali tehdy? Můžeme ještě každý víkend jezdit na jednodenní výlety do hor a v týdnu kázat, že bychom měli nechat auto doma a sednout raději na kolo?"

Takto uvažovali autoři článku v Süddeutsche Zeitung. Týkal se právě otázky: Měly by se děti ještě dnes učit lyžovat? Diskuse o výhodách a nevýhodách. Proti autor si rychle uvědomil, že zde chybí něco zásadního, co je pro lyžování potřeba: Láska. Tu autor pro rozhodně má. Protože si je dobře vědoma, že lyžování není rozumné, ale prostě skvělé: "Elegance a rychlost se tu snoubí tak krásně jako v málokterém jiném sportu."

O velikosti lyžování a nadšení pro přírodu

A já si to myslím také. Lyžování je skvělé a zásadně ovlivnilo můj život. Od dětství přes mládí, studium až po kariéru. Všechno se pro mě soustředilo kolem lyžování. Proč bych jinak dnes psal pro lyžařské časopisy? A tuto velikost nechci upírat ani svému synovi. Chci mu ukázat, jaké jsou různé druhy sněhu pod lyžemi. Jaké to je klouzat v hlubokém prašanu nebo tlačit ostré hrany na tvrdé sjezdovce. Chci mu ukázat, jak mravenčí je pocit rozmrzajících nohou po dlouhém dni lyžování a jak krásně se může vzduch třpytit sněhovými vločkami. Jaké to je trávit den venku s přáteli a že není tak hrozné, když spadnete z vleku. Že kynutý knedlík chutná nejlépe, když lyžujete, a že ledový sýrový sendvič v autě po lyžování chutná také nejlépe. A chci mu dát cit a pochopení pro přírodu. Pro slunce, sníh, mlhu na horách. Pro chlad a mnoho, mnoho tvarů vrcholů.

Vlastně si také myslím, že outdoorové sporty jsou jedním z nejlepších způsobů, jak zprostředkovat porozumění přírodě a lásku k ní. Protože jen ten, kdo je v přírodě aktivní, si jí umí vážit. Podobný názor zastává i Steffen z PowderGuide: "Lidé by měli chodit do hor, k moři, do přírody, v případě potřeby s průvodcem a ve skupinách. Měli by vidět, jak je to tam krásné, a proto by také měli být ochotni a mít pochopení pro to, že chtějí tuto krásu vědomě chránit. Každý podle svých schopností, jeden pochopí, že plastové obaly nejsou hnojivem pro alpskou flóru, a druhý už ví, že toaletní papír po velkém nákupu spálíte nebo si ho vezmete s sebou, protože krávy raději žerou rostliny."⧏/EM⧐ Totti z týmu PowderGuide souhlasí: "Jsem toho názoru, že pokud dokážeme předat povědomí o přírodě (ano, o tom se dá diskutovat!) prostřednictvím outdoorových sportů, pak i naši potomci budou mít větší či větší povědomí o životním prostředí." A Simon Pfandler z komunity PowderGuide souhlasí: "Věřím, že má smysl přiblížit našim dětem krásy přírody. Lyžování může tuto snahu rozhodně podpořit. Příroda, která je přebujelá věžemi vleků a lyžařskými chatami, neodpovídá mé představě o této kráse. Přesto může být lyžování na sjezdovkách pro děti a začátečníky účinným způsobem, jak se zdokonalit do té míry, že si mohou užít chvíle samoty daleko od civilizace."

Pokračování na další straně --&&>

Výchova zodpovědných lyžařů

Je však také jasné, že nemůžeme jednoduše pokračovat jako dosud. "Je pro mě velmi důležité, aby se mé děti učily nejen životnímu stylu šetrnému ke klimatu, ale také zdravému a sportovnímu. Bohužel nabídka alternativních sportů v zimě je u nás poměrně omezená a sport, který lze provozovat v zimě pouze ve vytápěné hale, nemusí být zřejmě nutně klimaticky příznivější. Tento výpočet však může být jiný, pokud musíte do lyžařského střediska absolvovat dlouhou cestu," říká Simon. Proto v budoucnu nebudu cestovat na hory kvůli dvěma hodinám lyžování. Hodinová cesta nemá opodstatnění. Totti ve Freiburgu má stejný názor: "Stále obtížněji se mi jezdí do Schwarzwaldu na několik hodin na lyže nebo na skialpy a vždycky mě překvapí, kolik lidí jezdí na sjezdovku nebo na běžkařskou trasu (často sami)." To také znamená lyžovat jen tehdy, když je dostatek sněhu. To se může zdát na první pohled obtížné, ale upřímně. Když je v únoru deset stupňů, stejně nejsem příznivcem mačkání se na lanovce se spoustou dalších lidí, ale raději si vyjedu na kole na zápraží. A ještě: "Samozřejmě, první otázka zní: jak dlouho budeme mít ještě sníh na lyžování? Většina studií v současné době předpokládá, že v nízkých a středních nadmořských výškách lze očekávat prudký pokles počtu dnů se sněhovou pokrývkou. Ve vyšších nadmořských výškách by mělo být lyžování možné ještě delší dobu, ale stále se snižující nabídka pravděpodobně povede k ještě většímu tlaku na přírodu ze strany milovníků zimních sportů," upozorňuje Simon.

Zítřejší sníh
presented by

Chceme to podporovat, ať se děje, co se děje?

Moje odpověď: Ne! Chci naučit svého syna chovat se k přírodě zodpovědně. Někteří lidé by si jistě položili otázku, zda to vůbec musí zahrnovat lyžování. Pro mě je to jeho součástí. Samozřejmě to nelze racionálně vysvětlit, ale snad se do toho dokážete vcítit. Je na nás rodičích, abychom své děti naučili lyžovat s ohledem na klima a přírodu. Jak to uděláme?

  • Lyžovat jen tehdy, když to sněhová pokrývka dovolí

  • Vést děti k tomu, aby si vážily krásy a jedinečnosti přírody

  • Používat lyžařské areály (malé) bez velkých plánů na rozšíření

  • Snažit se děti co nejdříve přivést k ochraně přírody

Patrick z týmu PowderGuide nejde dost daleko: "Ve skutečnosti je tato otázka pro mě poněkud příliš úzká, protože, jak už to tak bývá, je zaměřena na individuální odpovědnost za emise CO2. To je sice část odpovědi, ale pravděpodobně ta menší. To, co potřebujeme, jsou strukturální změny, a za ty jsou zodpovědní politici. Politici se však cítí být odpovědní pouze tehdy, když jim dáme svou nespokojenost jasně najevo u volebních uren. V tomto ohledu máme při každých volbách odpovědnost za to, abychom umožnili většině lepší zvládání klimatické katastrofy."

.

Mohu jen souhlasit s Patrickem. Jako rodiče můžeme něco udělat sami - a to je rozhodně lepší než čekat, až se něco stane zvenčí. Musíme ale také (opět) hnát k odpovědnosti politiky a úředníky (jak dokazuje otevřený dopis sportovce ÖSV Juliana Schüttera FIS). Max z komunity PowderGuide shrnuje: "Je pro nás těžké vzdát se lyžování úplně. Je důležité být flexibilní. Pak jsme optimističtí, že si budeme moci sport užívat ještě několik let bez velkého množství umělého sněhu a ledovců. Jisté však je, že lyžování už nelze provozovat v takové míře, jako když jsme byli dětmi."

Jako rodiče už nemáme za úkol jen naučit děti plužit a jezdit na vleku, ale také je naučit zodpovědnosti, která je daleko přesahuje. Ale to byste měli dělat tak jako tak, i bez lyžařské průpravy. A pak se možná vášeň pro obě prkna přenese i na další generace. I když si ji možná nebudou moci vychutnat tak jako my tenkrát. A co když můj syn nebude chtít lyžovat vůbec? Nevadí, najde si vášeň v něčem jiném. Ale doufám, že mu svou lásku k přírodě budu moci předat v každém případě.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře

Zítřejší sníh
presented by