Zítřejší sníh | Dobrá stránka

Tichý odchod ze zpravodajských portálů

Když otevřeme zpravodajskou aplikaci, noviny nebo zapneme televizi, všude se objeví slovo "krize". To může být odrazující. Stáhněte ho dolů. Až do té míry, že už se na zprávy ani nechcete dívat. Až do té míry, že možná "tiše odejdete" nejen v práci, ale i na zpravodajských portálech. Podle Spolkové agentury pro občanské vzdělávání je krize masivní narušení společenského, politického nebo ekonomického systému, které trvá po určitou (delší) dobu. Krize v sobě zároveň skrývají příležitost k (aktivně hledanému kvalitativnímu) zlepšení " a právě na tuto příležitost ke zlepšení se chci zaměřit.

Můžeme každý den sledovat živě tiker pro krizi 1, 2 nebo 3, nechat si posílat push notifikace a pak padnout znechuceně do pohovky. Nebo můžeme hledat příležitosti. Příležitosti pro další rozvoj. Příležitosti ke zlepšení. Příležitosti, jak tyto krize přežít a vyjít z nich silnější. Krize nejsou nikdy příjemné ani příjemné. Jsou existenční. V lyžařském časopise? Od roku 2019 se v rubrice Zítřejší sníh zaměřujeme na klimatické změny a na to, jak se s nimi jako milovníci zimních sportů můžeme vypořádat. Počínaje naším oblečením, způsobem cestování na hory, oblastmi, které podporujeme nákupem jízdenek, naším stravováním, řešením protestů proti klimatu a tím, jak chceme vidět hory a sníh v budoucnu a jak je vidí ostatní. V posledních třech letech jsme se vydali na cestu. Na cestu jsem se vydal také jako autor. Pracovali jsme na sobě, kladli si výzvy a přemýšleli o naší budoucnosti. Někdy jsme šli tam, kde to bolelo (měli bychom bourat výtahy?), ale i tam, kde to bylo útulné (nákupy vánočních dárků z druhé ruky). Často jsem měl pocit, že se vždycky s nespokojeným výrazem díváme na to, co jsme my, svět, už dokázali. Nikdy to nebylo dost a - bez debat - není! Zítřejší sníh se také stal místem, které nám bolestně připomíná, že už možná nebudeme moci lyžovat tak, jak to máme rádi. Někdy jsme zapomněli, že zítřejší sníh existuje především proto, že to ještě nechceme vzdát. Protože věříme, že to může být jinak.

Jsme stále lyžařský časopis. Sedíme tu a píšeme, protože věříme, že existují lidé, kteří si prostě chtějí přečíst články o lyžování. Chtějí vědět, kde o víkendu padá prašan, jaké lyže jsou letos k dostání a jaká doporučení na túry má redakce. Víme o všech těch krizích venku, víme, že elektřina je čím dál dražší, ale pořád máme tu neuvěřitelnou a téměř nepopsatelnou potřebu strkat nohy do bot, které jsou vlastně až příliš těsné, a klouzat po zasněžených svazích na dlouhých hůlkách. Prostě proto, že je to příjemné. Protože se cítíme svobodní, když nám prašan bere dech. A taky proto, že konečně zapomeneme na všechny ostatní sračky, které se dějí.