Na konci ledna převládalo pěkné počasí se suchým vzduchem a dobrým nočním zářením. Povrch sněhu se výrazně ochladil a byly naměřeny teploty sněhu na povrchu pod -20 °C. Ve vrstvách při povrchu byl velký teplotní rozdíl, který umožnil správné fungování akumulační přeměny. Vytvářely se hranaté krystaly a povrch sněhu byl stále sypčí. Obzvláště v lesních oblastech se také vyskytovalo poměrně velké množství povrchových zmrazků.
Pěkné dny byly částečně doprovázeny větrem, který kolem 27. ledna opět zesílil a foukal silný až bouřlivý vítr. Ten vymetal volné hřebeny a hřebínky, vířil uvolněný povrch sněhu a povrchovou námrazu a ukládal je opět v podobě závějí v závětří. To mělo jednu výhodu: povrchovou námrazu nad hranicí stromů vítr částečně zničil.
Díky mrznoucí vysoké mlze se navíc 23. ledna na povrchu sněhu vytvořila tenká, ale rozsáhlá krusta. V následujících dnech se pod kůrou vytvořila jedovatá slabá vrstva hranatých krystalků. Je také docela dobře možné, že 28. ledna se s nástupem srážek a s tím spojeným poklesem teploty vytvořil vzorec nebezpečí 4 - studený až teplý. Je známo, že oba tyto útvary (slabá vrstva na kůře a GM4) se vytvářejí na rozsáhlých územích. V kombinaci s vhodnou deskou tak dochází k dálkovému spouštění a šíření velkých zlomů.
Naštěstí byla před srážkami vysoká variabilita sněhu, jinak by vzniklé slabé vrstvy byly ještě rozsáhlejší a laviny by byly pravděpodobně ještě větší.
