Sölden. Název místa, které je pro lyžaře a snowboardisty stejně známé jako Paříž pro městské cestovatele. Znalci se baví o tom, zda je après mekkou číslo jedna Sölden, nebo Ischgl. My se pokusíme nahlédnout do zákulisí této party metropole. Nabízí snad Sölden něco víc než jen masy opilých lyžařů, přeplněné sjezdovky a hory rozeznívající se popovou hudbou? Pohled na topografickou mapu by mohl poskytnout možnou kladnou odpověď. Podívali jsme se a navštívili jsme après-ski baštu v Ötztalu.
Tyrolsko zažívá nejsněhovější zimu za mnoho let. Zejména v nižších a středních nadmořských výškách je konečně tolik sněhu, že se již několik týdnů dá lyžovat až do hlubokého a málo srážkového údolí Innu. Neohroženě se dostáváme do jeskyně apres-ski lva. V hlavě nám bzučí představy potácejících se opilců na hlavní silnici v brzkých ranních hodinách, lyžařských klubů s neonově žlutými vestami s vysokou viditelností, které slintají po zadku další nejlepší ženy.
Naše obavy se však nenaplnily. Navzdory karnevalovým prázdninám se zdá, že se klientela mírně změnila. Opilci ustoupili důstojnějšímu osazenstvu. Ačkoli jsou zde stále slyšet popové hity a většina sportovních aktivit se obvykle odehrává na četných horských chatách, skutečné excesy extrémních turistů chybí.
Důvodem, proč jsme se vydali do Söldenu, však není nejnovější vývoj v oblasti apres-ski, ale topografie lyžařské oblasti. Gondolová lanovka na Gaislachkogel umožňuje nejen výjezd do nadmořské výšky něco málo přes 3000 metrů a fantastický výhled na Ötztal, ale také skvělé freeridové terény. Kromě dvou menších sjezdovek má hora poměrně kuželovitý tvar a nabízí zajímavé freeridové terény téměř v každé expozici.
Na místě na Gaislachkogelu
Tentokrát jsme tu v Söldenu čtyři. Společně s Marcem, Mortenem a Maxem nejprve zjišťujeme sněhové podmínky (zpráva o aktuálních podmínkách). Sněhové podmínky jsou zde v jinak na sníh poměrně chudém Ötztalu dostatečné pro freeride až na dno údolí ve výšce kolem 1300 metrů. Ve vysokohorských oblastech však vítr sníh odfoukal a hřebeny a hřebínky jsou často bez sněhu. Bohužel už nenajdeme žádný opravdu vzrušující prašan. To je jediný negativní bod, který můžeme během našich zdejších dnů freeridingu identifikovat.
Nejprve se podíváme na jižní variantu od horské stanice na Gaislachkogelu. Freerideři jsou v Söldenu stále spíše vzácností, a tak je naše diskuze o sjezdu a samotný sjezd do jedné ze strmých roklí (Gaislacher Kar až 45°) pod drobnohledem mnoha sjezdových lyžařů. Při sjezdu jsme mohli slyšet několik "Ó" a "Á", než jsme se vydali po širokých, příjemných svazích dolů směrem k Gaislacher Alm a vleku Sonneck.
Další kolo na Gaislachkogelu je na spadnutí. Tentokrát si zblízka prohlížíme velkou mísu přímo pod lanovkou. Wasserkar nabízí skvělý freeridový terén přímo ze sjezdovky na sjezdovku. Horní část je příjemně strmá a spodní část je nádherným finále. Aniž bychom udělali jediný krok do kopce, nebo dokonce jediný krok na bruslích či tlačení tyčí, jsme po několika minutách a neuvěřitelných 900 výškových metrech zpět u lanovky Gaislachkogel.
Velká trojka - Všechny dobré věci přicházejí po třech
Propagačními aktivitami povzbuzeni míříme k "Velké trojce". Místo vrcholů však počítáme třetí freeridový sjezd. Vyrážíme tedy na kolo číslo tři. Severní stranu oblasti Gaislachkogel jsme si již prohlédli ze Schwarzkogelu a zde jsme si všimli krásně zakřiveného žlabu. Opět stačí odbočit ze sjezdovky a jsme hned na začátku sjezdu přibližně 600 metrů dlouhého žlabu. Bohužel zde v posledních dnech hodně fouká, takže nacházíme jen zhutněný sníh. Vybalíme naši nejlepší sjezdovou techniku a s chrastícími lyžemi sjíždíme přímo k průjezdní silnici, která vede do dílčího lyžařského areálu Rettenbach a Tiefenbachferner. Zde nás sjezdovka zavede přímo zpět k jedné z četných chat. Po těchto třech sjezdech si zasloužíme pivo nebo několik piv.
Před odjezdem si však ještě musíme dopřát malou pochoutku s měkkým sněhem. Opět začínáme na Gaislachkogelu a sjíždíme na lyžích jižně orientovaný Gaislacher Kar. Tentokrát však začínáme krátký protisjezd po dně údolí. Malý hřeben mezi Gaislachkogelem a ledovcovým lyžařským areálem nabízí na své severní straně náročný terén v několika výškových metrech. Ideální pro krátké vysokohorské intermezzo s usazeným prachovým sněhem a několika skalami. Bohužel nás po tomto sjezdu zasáhne jarní oteplení. Silnice ze Söldenu do Ventu je od rána uzavřená a neustále na ní hřmí laviny mokrého sněhu. Je čas, abychom rozvinuli freeridové plachty a užili si na upravených sjezdovkách.
Závěr
Sölden nabízí úžasně rozmanitý a vzrušující terén pro freeridery: vysoké alpské kuloáry, široké příjemné svahy a řídký les pro dny s nepřízní počasí. A pokud chcete, můžete úspěšný den freeridera završit také v některém z četných barů. Ale i zde je nutné zvládat riziko. Koneckonců freerideři mohou litovat propité noci, až se ráno podívají z lanovky Gaislachkogel.
