Copiapó

Kolemjdoucí a cestující na frankfurtském letišti na mě zmateně zírají. "Co dělá holka uprostřed listopadu se surfovým prknem?" ptá se mě starší pán. Těžko mu vysvětluji, že v tom velkém batohu není surfové prkno, ale lyžařské vybavení, spacák, karimatka a stan, a že jsem na cestě do Chile, abych si zalyžovala na nejvyšší písečné hoře světa...

Překonáváme dlouhou náhorní plošinu a pak se dostáváme tak blízko k horám, jak jen nás nákladní auto může dovézt. Teď nás s těžkými batohy na zádech čeká hodina a půl cesty nahoru a dolů 5000 metrů morénovou krajinou. Během přestávky začíná diskuse, která vyústí v to, že Peter nechá lyže za sebou, zatímco my s Brigitte se rozhodneme vzít lyže s sebou až do konce, i když je možná budeme muset snést zpátky z hory, i když zatím není jasné, zda a jak je sestup vůbec možný.