Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Skialpové tipy

Krátký přejezd Ötztalu | Tři dny rustikálních chat, dobrého sněhu a mnoha kilometrů sjezdového lyžování

Lyžování z Obergurglu přes dvě chaty na Vent

25. 04. 2022
Benjamin Kraft
Co dělat, když se zimě moc nechce začít, čerstvého sněhu je málo a teploty jsou vlastně příliš vysoké? Přesně tak, vezmete si různé mapy Alpského klubu, dva dobré kamarády a další literaturu (např. Panico Ski Touring Guide Ötztal Alps) a začnete plánovat jaro už koncem prosince. Vidět zase něco nového a zažít přírodu jinak bylo cílem našeho krátkého přechodu Ötztalu, který jsme podnikli od 10. dubna do 13. dubna 2022.

Celá akce by se samozřejmě dala rozšířit i na Ötztal Tour, ale vzhledem k nejisté předpovědi počasí a lyžařsky krásnějším částem jsme se zaměřili na východní část Ötztalu.

Po včasné rezervaci chat (koncem ledna), kterou kvůli návalu lidí vřele doporučujeme, jsme se na náš malý traverz začátkem dubna těšili, ale pohled na předpověď počasí naši motivaci poněkud snížil. "Nevadí", řekli jsme si, když v den startu (10. dubna 2022) byly na den předpovězeny pouhé dvě hodiny slunečního svitu. Další den by mělo být alespoň hezky.

Den 1: Pohodový začátek s pohodovým sestupem

A tak jsme vyrazili z Innsbrucku kolem 7.30 hod. a do Obergurglu dorazili kolem 9. hodiny. Parkujeme auto na posledním veřejném parkovišti u farního kostela a platíme 8 eur za den, což je vzhledem k horentním cenám na vícepatrovém parkovišti (16 eur za den) rozumné.

Vydáváme se přes prázdné sjezdovky směrem k Schönwieshütte a přemýšlíme, zda jsou v různých německých spolkových zemích opravdu velikonoční svátky, vzhledem k stojícím gondolám a absenci davů lyžařů na sjezdovkách. Cesta k chatě Schönwieshütte je docela zábavná a i přes naše těžká zavazadla trvá jen asi hodinu (350 výškových metrů, 3 km). Pro zbytek trasy k chatě Langtalereckhütte, našemu dnešnímu cíli, máme nyní dvě možnosti. Buď přímo po vyšlapané cestě k chatě (dalších 200 výškových metrů a 3 km), nebo vystoupit na jeden z vrcholů, které ohraničují údolí Rotmoostal na západě, a sjet k chatě na lyžích shora.

Vzhledem ke zlepšující se povětrnostní situaci a proto, že jsme nespěchali, se rozhodujeme pro druhou možnost. Naším přechodným cílem je 3 228 m vysoký Eiskögele, jeden z prvních vrcholů v údolí Rotmoostal.

Projdeme asi 1 km do údolí Rotmoostal a krátkým strmým úsekem (asi 200 m) se dostaneme opět do rovinatějšího terénu. Po již zavedené stezce vystoupáme do nadmořské výšky cca 2 800 m. Vydáme se po ní do kopce. Zde se můžeme opět rozhodnout, zda budeme pokračovat směrem na Eiskögele, nebo se vydáme na jih kolem skalního výběžku a vystoupáme na přední Seelenkogel. Terén ve směru na Eiskögele vypadá dobře schůdný, a tak se rozhodneme držet původního plánu. Sníh zde stále vypadá velmi prachový a nevázaný a my přemýšlíme, zda tomu tak bude i v západně exponovaném Hochebenkaru (naše sestupová trasa k chatě Langtalereckhütte).

Skialpové tipy
presented by

Přes poslední zbytky ledovce Hangererferner na orografické levé straně se dostaneme do sedla ve výšce asi 3 100 metrů. Při malém množství sněhu je výstup do sedla klíčovým úsekem túry, protože krátký, ale exponovaný a strmý stoupací úsek je třeba zvládnout s lyžemi na zádech. Máme štěstí a můžeme použít ocelové lano a schůdky, které jsou k dispozici, ale výstup do sedla přesto není snadný. Pokud je hodně sněhu, je možné se prodírat nahoru o kousek dál hledí vlevo přes malé zúžení.

Po příchodu do sedla si dopřejeme krátkou přestávku na slunci. Protože jsme od auta cestovali jen 3,5 hodiny, chceme si vrchol také pořádně užít. Když však vidíme, jak se ostatní lidé na vrcholovém hřebeni trápí kvůli rozbředlému sněhu a nedostatku stop, rozhodneme se využít sněhu na Hochebenkaru, který shora vypadá dobře, a sjedeme rovnou dolů k chatě Langtalereckhütte.

Dobré rozhodnutí, protože narazíme na další stopy, výstupovou cestu a směrovky, které potvrzují cestu k chatě Langtalereckhütte. Po 30minutovém sestupu, který má téměř všechny myslitelné sněhové podmínky s prašanem, firnem a rozbitým sněhem, se za rovným úsekem z ničeho nic objeví krásně položená Langtalereckhütte.

Pro nástup se držíme na pravé straně cirku při pohledu ze sedla a nacházíme zde dobrý, bezvětrný, ale mírně usazený prachový sníh. Je možné sjet i po levé straně cirku, ale tato část je poněkud plošší. Po dobrých 300 výškových metrech terén poněkud ustupuje a stává se nepřehledným. Vidíme staré stopy, ale ty se stále kříží směrem na sever. Stačí letmý pohled do mapy a jednomyslně se rozhodneme najít vlastní cestu. Langtalereckhütte by vlastně měla být pěkně v linii spádu uprostřed Hochebenkaru, takže přecházíme zpět jižním směrem.

Nocování zde vřele doporučujeme, protože chata nabízí krásný terén, je rustikální a nabízí také výborné jídlo.

Shrnutí 1. dne:

  • Trasa: Obergurgl - Schönwieshütte - Eiskögele - Langtalereckhütte

  • Převýšení: cca 1 300 m do kopce a 800 m z kopce

  • Délka trasy při výstupu: 6 km

  • Plánovaný čas na vrchol: 4,5 hodiny

.

Den 2: Impozantní ledovcový svět

Vzhledem k nepříliš vysokým teplotám druhého dne a dobrému počasí se rozhodujeme nastavit budík na 6.30 hodin. Všichni jsme však vzhůru nejpozději v 5.30, protože Langtalereckhütte bývá velmi hlučná. Jak jsme se večer předtím ptali majitele chaty, cesta soutěskou Gurgler Schlucht není v současné době příliš problematická, ale je třeba překonat jednu nebo dvě vodní díry. Při útulné snídani se dozvídáme, že se o stejnou trasu pokouší skupina deseti lidí s horským vůdcem. Vzhledem k úzkým místům v soutěsce Gurgler je naším prvním cílem pro tento den zůstat před touto skupinou.

V 7.30 jsme občerstveni a připraveni na 200 metrů dlouhý sestup od chaty do soutěsky. Přicházíme právě včas, protože druhá velká skupina, která vyrazila stejnou cestou (tato skupina pravděpodobně vystoupila na Hochwilde přes Gurgler Ferner), provádí kontrolu lavinového majáku. Sestup po zpevněném povrchu proběhne bez problémů a po krátkém výstupu na kůži jsme připraveni na cestu roklí. Již po pěti minutách se dostáváme k prvnímu vodopádu, který se dá s trochou týmové práce poměrně snadno překonat. Pokračujeme dál a znovu si uvědomujeme, proč se chceme držet před velkými skupinami: Téměř 15 lidí stojí ve frontě u vodotrysku, zatímco horský vůdce jistí svou skupinu přes úzký průchod. Takže trocha stresu po ránu se někdy vyplatí!"

Soutěska je impozantní a cesta na Gurgler Ferner je díky ní zábavná a rychlá. Po necelé 1,5 hodině od chaty dorazíme k bývalé ledovcové bráně, která si bohužel už nezaslouží své jméno. První diskuse dne se soustředí na dvě témata s ohledem na to, že ve stínu je pocitově 15 stupňů plus: Je opalovací krém SPF 30 dostatečný? Máme si nasadit sedací úvazek hned, nebo až později?

Rozhodujeme se, že se namažeme opalovacím krémem SPF 50 a sedací úvazek si nasadíme hned, ale dál budeme pokračovat bez lana. To nám alespoň výrazně usnadní záchranu v případě nouze. Gurgler Ferner je dobře zasněžený a v poslední době se po něm často chodí, takže důvěřujeme stopě, kterou jsme si udělali. Sledujeme Gurgler Ferner směrem na jih, dokud se nedostaneme na západní straně k prudkému stupni (po staré letní cestě, která je nyní kvůli padajícím kamenům uzavřena) ve výšce asi 2 800 metrů. Tento strmý stupeň s mnoha vlásenkovými zatáčkami a krátkými tupými pasážemi rychle překonáme a jsme rádi, že jsme dorazili na rovnější část Kleinleitenferneru. Uklouznutí ve strmém úseku by bylo osudné, protože bychom se zřítili přes poměrně vysoké skály na Gurgler Ferner. Ve dvou širokých zatáčkách (nejprve vpravo, pak vlevo) pokračuje trasa uvolněně po Kleinleitenferneru směrem na Schalfkogeljoch (3 373 m, cca 4,5 hodiny od chaty Langtalereckhütte). Jak na Kleinleitenspitze (3 445 m), tak na Schalfkogel (3 540 m) lze vylézt z jha, přičemž na Schalfkogel lze při malém množství sněhu vystoupit po jeho jižním hřebeni po snadných škrabadlech. Panorama z vrcholu je ohromující a nabízí dokonalý výhled na některé známé hory (Wildspitze, Hintere Schwärze, Ortler, Königsspitze, Zuckerhütl, Schrankogel a mnoho dalších).

Pokračování na další straně -->

Na vrcholu se však příliš dlouho nezdržujeme, protože chceme ještě dojít k chatě Martin-Busch-Hütte a víme, že nás čeká ještě protilehlé stoupání k chatě. Z vrcholu Schalfkogeljoch se vydáváme západním směrem dolů na Schalfferner. Prvních sto metrů se jistíme železnými tyčemi a rychle sestupujeme kombinací spouštění, slézání a slaňování do terénu, který se dá opět lyžovat. Sjezd přes Schalfferner je velkolepý a v horní části jedlový až prašanový. V dolním úseku se však rychle stává namáhavým kvůli ztrouchnivělému sněhu. Důležité je držet se vždy vlevo od jezdců, abyste se opravdu dostali na dno údolí, protože jižní svahy rychle zasněžují a sjezd je zde nepříjemný. Na lyžích sjíždíme do Schalfbachu (krátký desetimetrový snos) a sjíždíme po něm až ke křížení s Nedertalem. Při pohledu dolů do údolí je pro nás nepředstavitelné, že ještě v roce 1925 tekl Schalfferner až na konec údolí a že ještě před 20 lety existovalo souvislé spojení s Marzellfernerem, takže k chatě Martin-Busch-Hütte se dalo dojít téměř bez protisvahu ...

Zpět v přítomnosti je však nyní čas stáhnout kůži na 200 metrů dlouhý protisvah k chatě Martin-Busch-Hütte, pravděpodobně psychicky i fyzicky nejnáročnější část této etapy. Obzvláště demotivující je okamžik, kdy chatu poprvé spatříte za vlásenkovými zatáčkami, protože k ní nevede žádné přímé spojení, a tak musíte nejprve ujít pořádný kus cesty na jih k mostu. K chatě dorazíme vyčerpaní, ale spokojení a především právě včas na odpolední pivo.

Tato chata je díky modernímu vybavení a fantastickému výhledu na visutý ledovec Mutmalspitze působivější než Langtalereckhütte, ale jídlo na Langtalereckhütte nám chutnalo o něco víc. Nicméně na obou chatách určitě dostanete vteřiny (stačí se zeptat).

Shrnutí 2. dne:

  • Trasa: Langtalereckhütte - Gurgler Schlucht - Schalfkogeljoch - Schalfkogel - sestup do Nedertalu - Martin-Busch-Hütte

  • Výška v metrech: cca 1,5 km. 1 500 metrů do kopce a 1 400 metrů z kopce

  • Délka výstupu: 8 km

  • Plánovaný čas na vrchol: 5 hodin

.
Skialpové tipy
presented by

Den 3: Dobrý sníh, obyčejná chata a vysněné počasí

Večer druhého dne sedíme v salónku chaty Martin-Busch-Hütte a diskutujeme o tom, co bychom měli zítra podniknout, než se vrátíme do běžného života. V místnosti i na mapě se objevují různé návrhy, mimo jiné Mutmalspitze, Hintere Schwärze a Similaun. Všechno jsou to krásné hory, ale za současných podmínek připadá z hlediska lyžování v úvahu pouze Mutmalspitze Firnrinne. Protože se nám však nechce stoupat zpět k chatě, rozhodujeme se pro Hauslabkogel s jeho impozantními severními svahy. Ačkoli je vrchol "jen" o 3 403 metrů nižší než okolní vrcholy, nabízí toho z hlediska lyžování a výhledů opravdu hodně. Nejenže se můžeme vrátit námi zvolenou trasou přes Sayferner zpět k chatě, ale můžeme se také vydat na sjezd západním směrem (krátký, ale nenáročný výstup z vrcholu) na Hochjochospiz.

Jelikož je túra krátká, začínáme u chaty až kolem 7.30 a rychle překonáváme téměř 2 km do plochého údolí podél potoka Niederjochbach. Nyní se vydáme na západ podél zasněženého příkopu potoka Saybach až k Sayferneru. Na vrcholu se nabízejí různé možnosti sjíždění malých žlabů nebo výstupu na ten či onen bezejmenný jařm. My se rozhodujeme pro vrchol a po několika vlásenkových zatáčkách a celkem 2,5 hodinách od chaty dosahujeme vrcholu. Sníh při výstupu po orografické pravé straně Sayferneru vypadá dobře, ale mírně ho tlačí vítr, takže chceme zkusit sestup po orografické levé a nesledované části ledovce (zde je také méně trhlin, pokud lze věřit satelitním snímkům a AV mapám). Sníh je dobrý, nahoře prachový a dole firnový, takže se dostaneme zpět na rovné dno údolí bez kontaktu se skalami a bez větší námahy. Pokud nyní traverzujeme dostatečně vysoko, můžeme si až k chatě odnést dostatečnou hybnost, takže není nutné další sundávání kůže.

Po dobrém sestupu sedíme již v 11.00 hodin na terase chaty v nejkrásnějším slunečním světle a radujeme se ze tří úspěšných dnů s krásným počasím a skvělými zážitky. Dělíme se o duo knedlíků s kysaným zelím a Kaiserschmarrn (obojí vřele doporučujeme) a užíváme si krásný den s pivem.

Jsou tu však dva slabší momenty. Jednak zcela holá severní stěna Hintere Schwärze, kterou jsme si vlastně chtěli letos na jaře zalyžovat, jednak působivé zmenšení ledovce a jistota, že budeme pravděpodobně poslední generací, která bude mít tu čest objíždět ledovce Východních Alp.

Další sestup do Ventu vede po lesní cestě a je rychle zvládnutý (s několika úseky). Ráno zde však na tvrdém sněhovém povrchu hrozí nebezpečí pádu a je třeba být velmi opatrný.

Zpátky z Ventu se vracíme autobusem do Obergurglu, kde už na nás v autě čekají tři vychlazená piva.

Celkově vzato vydařený malý přechod Ötztalských Alp s nádhernými výhledy, dobrým sněhem a krásným počasím, který jste měli za sebou.

Shrnutí 3. dne:

  • Trasa: Martin-Busch-Hütte - Hauslabkogel - Martin-Busch-Hütte - Vent

  • Výškové metry: cca 900 m do kopce a 1 700 m z kopce

  • Délka trasy při výstupu: 4,5 km

  • Plánovaný čas na vrchol: 3 hodiny

.

Několik tipů na túru

  • Na túru je nutné vzít si s sebou ledovcové vybavení, mačky a cepín, což vám otevře i mnoho dalších možností sestupu a výstupu

  • Chata Martin-Busch-Hütte nabízí na jaře skvělé terény, takže pokud zde chcete zůstat déle, snadno najdete túry na celý týden. Podle pronajímatele chaty jsou úterý a středa nejklidnějšími dny na chatě a je možné získat místo i spontánně.

  • Počítejte s tím, že za místo na spaní a polopenzi plus nápoje a další jídlo zaplatíte kolem 50-60 eur na den. Rádi bychom také touto cestou poděkovali Alpskému klubu mládeže za finanční podporu! Je to opravdu užitečná a skvělá iniciativa pro lidi mladší 30 let, kteří plánují a organizují vlastní vysokohorské túry. Takže se na to určitě podívejte.

  • Časy, které uvádíme, jsou většinou velmi velkorysé, zpravidla jsme byli o něco rychlejší

  • Chaty je také třeba rezervovat včas, protože na některých úsecích je kvůli Venter Runde velký provoz lyžařských túr

  • Ohropax zajistí dobrý spánek

  • Cesta do Obergurglu veřejnou dopravou je snadná a auto je dobré nechat například ve Zwieselsteinu. Pokud na zpáteční cestě nastoupíte do autobusu ve Ventu, ušetříte si 20 minut jízdy autobusem ze Zwieselsteinu do Obergurglu

  • Je rozhodně vhodné použít opalovací krém s SPF 50+. Malý tip na okraj: na lyžařskou túru je nezbytné nanášet opalovací krém na stehna (asi nejhorší úpal, jaký jsem kdy měl)

  • Mapy Alpského klubu AV 30/1 Gurgl a AV 30/2 Weißkugel skutečně obsahují mnoho informací, které potřebujete pro plánování. K plánování jsme používali také Google Earth a Fatmap

  • Plán naší túry na Fatmapě je k dispozici zde.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře

Skialpové tipy
presented by