Křižovatka Galenstock - velmi náročná lyžařská túra v oblasti Gotthardt, která je opravdu náročná. Východně orientovaný výstup přes Tiefengletscher s následným hřebenovým přechodem. Z vrcholu pak trasa klesá západním směrem přes velmi náročný sjezd 2000 výškových metrů do Valais?
Popis túry
V závislosti na ročním období, sněhových podmínkách a na tom, zda je cesta přes průsmyk Furka průjezdná, začíná první den etapa v Realpu (1538 m) nebo přímo v průsmyku Furka (2429 m), následuje nocleh na chatě Albert Heim (2543 m).
Odtud se vydejte na západ k Tiefengletscheru a v závislosti na sněhových podmínkách obejděte ledovcový zlom na jih nebo na sever. Poté vystoupejte skalním pásmem, které vede na vlastní vrcholový hřeben Galenstocku.
Pod skalním pásmem si můžete postavit lyžařské depo nebo se na lyžích prohánět. Jedinečný sjezd na západ přes ledovec Rhone stojí za to. Vyžaduje to však optimální podmínky! I malý sněhový sesuv může způsobit, že celá skupina zmizí kdesi v hlubinách extrémně strmého vrcholového svahu. Další nebezpečnou zónou je ledovec Rhone se svými trhlinami.
Všeobecně platí, že pro tuto variantu sestupu je nezbytný dobrý orientační smysl!
Závisle na výchozím bodě (Realp nebo průsmyk Furka) můžete od hotelu Belvedere na konci ledovce Rhone vyrazit stopem zpět do průsmyku Furka. Druhá varianta, pokud ještě není průsmyková cesta vyčištěna, vede dále dolů do Oberwaldu. V tomto případě vás čeká celkem přes 2200 metrů klesání s výhledem na Valais a některé z nejvyšších hor Alp.
Z Oberwaldu se můžete vydat na pohodovou jízdu vlakem tunelem Furka zpět do Realpu.
Volili jsme druhou možnost.
V lednu jsme již měli ty nejlepší podmínky - i když přechod Galenstock je vlastně předurčen k jarní túře a i starý mistr Walter Pause jej před několika lety označil za "v zimě nepřístupný"...
A tak jsem jako jediná dívka mezi třemi velmi motivovanými kluky zažila svůj první velký skialpinistický výlet:
O víkendu v polovině ledna jsme podnikli tuto lyžařskou túru v oblasti Gotthardu. Vyrazili jsme pohodlně v sobotu ráno. Na chatu jsme dojeli za čtyři hodiny místo odhadovaných tří. Důvodem bylo mnoho fotografických zastávek, které jsme dělali, abychom zachytili naše podpisy na té či oné sjezdovce - mou stopu totiž zákeřně zahladila malá lavina uvolněného sněhu. Možná i proto mi tento výlet zůstane navždy v paměti...
Na chatě mě čekala zprvu mrazivá zimní místnost (-2 °C), kterou však vytopila lidská síla. K mé lítosti se tak ovšem dělo různými způsoby - jednak prostřednictvím klasického, romantického ohně v železném vařiči. Na druhé straně naprosto neromantickým způsobem na bázi bioplynu... Nakonec jsem skončil zabalený v chatovém spacáku při příjemných 20 °C a upadl do hlubokého spánku, zatímco kluci se dál bombardovali na čerstvém vzduchu.
Ranní výstup
Po několika šálcích čaje a müsli jsme druhý den ráno krátce po východu slunce vyrazili, abychom v pohodlí zdolali Galenstock. Po necelé půlhodině jsme dorazili do oblasti ledovce. Nejdříve jsme se museli připoutat a vylézt na lano. Jako první člověk na laně jsem udával tempo bez turbokompresoru. To bylo dobře, protože kluci se mému tempu museli přizpůsobit a já se mohl procházet na čerstvém vzduchu.
Teď ale začaly opravdové námahy - ještě že jsme to vzali zlehka... Letní cesta vede pojištěným skalním pásmem. Ten je však v zimě natolik zaplněn závějemi sněhu, že by bylo příliš riskantní jím prolézat. Rozhodli jsme se tedy vylézt strmou strží vlevo, která má sklon přes 40 stupňů a je dlouhá asi 100 m.
Takže mačky na nohy...
a lyže na batoh a cepín do ruky. Natlakovaná sněhová pokrývka byla příjemně kompaktní a snadno sledovatelná - ale přesto pekelně namáhavá. Protože jsme strmý žlab pro jistotu zajistili lanem, chvíli nám trvalo, než jsme se dostali na vlastní vrcholový hřeben. Teď už mě od vrcholu Galenstocku dělilo jen dobrých 150 metrů.
Díky bohu jsem se spíš staral o to, aby mi nebyla zima a aby se mi nezamotaly mačky do lana (Olav mi přísně zakázal šlapat s nimi po laně - hm, proč asi?), takže jsem si jen matně uvědomoval strmé stěny po obou stranách. Pomalu jsme se metr po metru jistili směrem k vrcholu.
Po téměř pěti hodinách lezení
Konečně jsme dosáhli vrcholu - jo...! Po vší té námaze a zimě jsem se těšil na sestup a hlavně na to, že se konečně budu moci trochu předvést. Ale první sjezdovka byla všechno, jen ne lehká - vždyť jsem nevěděl, kam mám jet. Byla tak strmá, že jsme ani neviděli, kam nás tento první úsek sjezdu vede. Přesto jsme se jeden po druhém opatrně odvážili dolů a byli jsme odměněni - mega adrenalinem v krvi a jedinečnými čarami.
Jediné, co nás nyní dělilo, byl přechod ledovce Rhone...
...od toho, abychom si po devíti hodinách mohli sundat lyžařské boty. Přechod přes ledovec se však ukázal jako další překážka, kterou není radno podceňovat, protože jsme věděli, že jazyk ledovce je ve skutečnosti dost rozpraskaný. Totti, pokusný králík s dobrým nosem na čistou a bezpečnou stopu, se nakonec odhodlal k "prvnímu sjezdu" po nejplošší části ledovce a ušetřil nám tak další výstup po bezpečném terénu. Dychtivě jsme následovali jeho linii. "Hlavně nezpomaluj, hlavně nezastavuj, Totti": to bylo jediné, na co jsem v tu chvíli myslel! ... o.k. on to dokázal - vážím méně než on - takže to zvládnu taky! ... Ano, bez problémů, ale s ještě větším množstvím adrenalinu v krvi než předtím!"
Několik posledních zatáček a následný sjezd přes zasněženou průsmykovou silnici na nádraží v Oberwaldu, kde už na nás čekal vlak zpět do Realpu, bylo čirým potěšením: panoramatické výhledy na úchvatný horský kraj a nádherná horská kulisa čtyřtisícovek ve Valais na obzoru, umocněná fialovým západem slunce....
Večer jsem se ani nestačil
rozjet na tříhodinovou cestu domů za volantem svého auta - díky Olave, za's řízení! ... Díky, kluci, za jedinečný víkend! ... Díky Baschi za skvělé fotky!
Byl to nezapomenutelný zážitek!
Další informace o túře:
Přechod Galenstocku vyžaduje nejen dobrou fyzickou kondici, ale také dobrou orientaci, reálný odhad objektivních nebezpečí a základní repertoár jistících technik jsou nezbytné! Nezbytnou součástí je také horolezecké vybavení: A samozřejmě lavinové vysílačky &; Co!
Průvodce zájezdem a mapa
Lyžařský průvodce: Alpské lyžařské túry Střední Švýcarsko - Ticino. SAC
Mapa: SLK 255 S - Sustenpass - SWISSTOPO
Chata
Albert-Heim Hütte (2543 m) Chata je v zimě "obsluhována", tj. zásobována na požádání. Zimní místnost je otevřena po celou sezónu.
Tel: 0041 41 887 17 45 (Claudia Rey)
Jízda vlakem:
Vlaky jezdí každou hodinu ve 44. minutě z Oberwaldu do Realpu a stojí necelých 12,50 Kč.- SFr
Geografie:
Galenstock je čtvrtou nejvyšší horou Urijských Alp a leží na hranici mezi švýcarskými kantony Uri a Valais.
Historie:
Galenstock byl poprvé objeven 18. srpna 1845 Eduardem Descartesem. Poprvé na něj 18. srpna 1845 vystoupili Eduard Desor, Daniel Dollfuß a jeho syn pod vedením místních horských vůdců H. Währena, M. Bannholzera, P. Briggera a H. Jawa.
Text: Galenstock: Hanna Finkel
