Lötschental se dnes těší velkému zájmu, a přesto je zde situace mnohem klidnější než v mnoha jiných freeridových oblastech na této i druhé straně Lötschbergu, který zároveň tvoří kulturní hranici mezi Valais a Bernským pohořím. Čím později v roce se sem vydáte, tím méně freeriderů, a tedy i potenciálních soupeřů potkáte. Má to svůj důvod, protože rozmanitý terén v okolí Lauchernalpu je z velké části orientován na jih, a proto je na jaře všechno možné, jen ne záruka prašanu. Odbočkou od slunné strany Valais je bernské území: stinný svět hluboce zaříznutého údolí Gasteretal, které skrývá jedny z nejlepších a nejsnáze dostupných strmých sjezdů. Má to však jednu malou vadu na kráse; ale o tom až po sjezdu...
Popis trasy
Výchozím bodem freeridového sjezdu je horská stanice lanovky Hockenhorngratbahn ve výšce přibližně 3110 metrů. Zde se vydáte po většinou dobře vyšlapané cestě pod Hockenhornem směrem k průsmyku Lötschenpass. Tento traverz s následným sestupem k chatě Lötschenpass a dále přes Gitzifurggu do Leukerbadu je oblíbený zejména na jaře. V průrvě před Klein Hockenhornem máte možnost krátce navštívit jeho většího bratra méně náročným západním hřebenem. Při dobrých sněhových podmínkách si s sebou můžete vzít i lyže, protože při vhodných sněhových podmínkách a schopnostech můžete z vrcholu sjet přímo dolů. Na 3293 m vysokém vrcholu se vám naskytne rozsáhlé panorama do všech stran. Predikát: Je to povinnost!
Ale nyní k vlastnímu důvodu, proč jsme se vydali na dlouhou cestu do vzdáleného Lötschentalu. Již při sestupu z Hockenhornu jsou vidět téměř kolmé stěny pohoří Hockenhorn. Teprve o 1700 metrů dál se prudké srázy spojí s plochým dnem údolí Gasteretal. Na tomto místě můžete pochybovat o jeho záměrech, ale skrz tento labyrint kolmých skal vede skutečně průchozí linie, vlastně několik. Těsně pod Klein Hockenhornem vede do hlubin úzký pruh sněhu (na začátku zimy pozor, protože je často vyfoukaný a proložený skálou), poněkud skrytý a vklíněný mezi dvě skalní tyče. Když se dostanete na začátek kuloáru, možná vám spadne kámen ze srdce, protože zpočátku nevidíte, kam vás tento kanál vyplivne. Po několika technických zatáčkách při nástupu, který je strmý snad 40°, se úzký kuloár stává ještě strmějším, až dosáhne 45°.
Ve výšce kolem 3000 metrů se kuloár otevírá do krátkého svahu, který se po několika zatáčkách okamžitě opět láme do skal. Až do tohoto místa byste si proto neměli dovolit pád. V tomto místě přejdete lyžařskou pravici a nyní máte volné pole pro velké oblouky širokou mísou až k nápadnému terénnímu přechodu jižně od Burstegge ve výšce přibližně 2460 metrů. V tomto místě se linie pádu zanořuje do strmých svahů o sklonu kolem 40°, které se opět zužují do nápadného kuloáru.
Jakmile sjedete tuto mezeru, široké a méně strmé svahy v Schönbüelu vybízejí k velkým obloukům. Nyní se vám odhalí celá trať a jako by vám spadly šupiny z očí, že je tu ještě jedna nebo dvě lajny k projetí. Ze Schönbüelu sledujte Leitibach po jeho západní straně. Pokud jste si mysleli, že v Schönbüelu skončila zábava, budete právě vyvedeni z omylu. Nyní totiž sjezd vede řídkým lesem na severní straně a dalších 500 metrů hravého převýšení směrem ke dnu údolí v Selde. Teď už je nejvyšší čas na přestávku a studium severních stěn řetězce Hockenhorn-Sackhorn-Elwertätsch, kde cvičené oko může ještě objevit nejednu linii.
Jak už jsem řekl, celé to má chybu, a ne nadarmo se na Gasteretal v zimě téměř nechodí: po zhruba hodině a půl vytlačování a nošení lyží do Eggeschwandu (hodinové autobusové spojení na nádraží v Kanderstegu) už víte proč... Nicméně námaha za tyto tratě stojí a Gasteretal je z hlediska divokosti a odlehlosti těžko překonatelný. Alternativně můžete za dobrých sněhových podmínek vystoupat přibližně 700 metrů ze Schönbüelu na Lötschenpass a lyžovat dalších 1300 metrů na jih do Ferdenu. Pozor: Zpáteční výstup vede přes exponované východní svahy pod impozantní východní stěnou Balmhornu, které jsou náchylné k lavinám.
Závěr
Velmi rozmanitá, náročná freeridová túra, která je jako krátké lyžařské safari z Valais do Bernského Oberlandu. Za předpokladu bezpečných podmínek nabízí spoustu zábavy a výzev a máte prakticky zaručené první lajny. Kde jinde tohle najdete? Pro milovníky strmých, exponovaných kuloárů existují i další možnosti, ale ty vám (zatím) neprozradím... ;)
Informace
5 (pětistupňová stupnice): ****
Speciální nebezpečí: Vstupní kuloár, velmi strmý, exponovaný terén
Průměrná strmost/maximální strmost: 35°/ 45°
Expozice: Z-S
Výškové metry start a cíl: 3293 m | 1200 m
Výškové metry stoupání a klesání: 200 m | 2050 m
Délka: 3.5 hodin
Nejlepší roční období: únor - květen
Ubytování: Různé v Lötschentalu, doporučujeme: "Hotel Bietschhorn" v Kippelu
Adresy:Lötschentalská turistická kancelářCesty: Do Wileru, Lötschentalu - Lötschbergu autodoprava přes Kandersteg nebo veřejná doprava přes Bern - Thun - Spiez - Goppenstein
Topografické mapy: Státní mapa 1:25.000: 1268 Lötschental
Tip na knihu: SAC Skitouren Berner Alpen Ost
