Velkolepé zakončení vynikající zimy.
Žádná jiná oblast v Alpách není tak vhodná pro vysokohorské lyžařské túry jako zermattský vrcholový svět Monte Rosa a vrcholy v okolí údolí Saas. Zde, v srdci Valaiských Alp, jsou čtyřtisícové vrcholy blíže u sebe než kdekoli jinde a díky silnému zalednění lze na mnohé vrcholy vyjet na lyžích. Stejně jako loni nás na konci sezony láká zářivý horský svět Horního Valais; tentokrát se rozhodneme pro třetí nejvyšší vrchol skupiny Mischabel, 4199 metrů vysoký Rimpfischhorn.
Rimpfischorn ve Valaiských Alpách.
Rimpfischhorn je těsně poražen na třetím místě Domem (4545 m) a Alphubelem (4206 m). Fyzická náročnost a exponovaný výstup na vrchol z něj však činí nejvděčnější cíl ve skupině Mischabel pro ambiciózní skialpinisty. Obvykle se na něj stoupá po jihozápadním hřebeni; severní hřeben je kvůli náročnějšímu výstupu a trvalé expozici oblíbenější v létě, a to obvykle jen při sestupu směrem k průsmyku Gendarm a Allalin. V zimě se jako základna používá buď chata Britannia na straně Saas Valley, nebo chata Täsch či Flue (hotel Fluhalp) na straně Zermattu.
V očekávání dlouhého jarního sestupu zpět do Mattertalu padá volba na výstup z Täsch (1435 m) s přenocováním na chatě Täsch (2701 m). Po horolezecké zastávce v Basler-Jura přenocujeme nedaleko Täsche na dohled od Breithornu. Noční teploty v Mattertalu se blíží nule, ale ráno s hrůzou zjišťujeme, že široko daleko už není žádný sníh. Nebylo to možná nakonec špatné rozhodnutí jet do Valais, protože tady nebyla zdaleka taková sněhová zima jako jinde?
Po krátkém hledání v krásném Täsch najdeme mezi starými domky na kůlech ukrytou cestu směrem na Täschalp (2220 m), která je v létě přístupná autem. Cesta naštěstí není uzavřená a je přístupná až do Eggenstadelu (cca 1900 m), těsně předtím, než začne padat první sníh. Po vydatné snídani s výhledem na Matterhorn se odtud vydáme na Täschalp. Při teplotách připomínajících jaro se nám čelo potí a ke svému zděšení zjišťujeme, že květnové slunce již zlikvidovalo všechny možnosti výstupu na slunci vystavené vrcholy. Prvních 150 metrů stoupání je tedy docela namáhavých, než se po spoustě upínání a odepínání konečně dostaneme do úzkého údolí Täschbachu a najdeme opět spoustu sněhu. Zde nám však nyní stojí v cestě obrovské lavinové kužele, které se v posledních dnech snesly ze severní strany Sattelspitze? (3162 m) jako laviny mokrého sněhu do koryta potoka. To je rychlá připomínka nebezpečí jarní vysokohorské túry, na které se při slunečním svitu a vysokých teplotách snadno zapomíná. S nedočkavým pohledem vzhůru však můžeme tuto překážku nechat za sebou.
Vrcholový hřeben Rimpfischhornu
Po poslední zatáčce je již v dálce vidět nápadný vrcholový hřeben Rimpfischhornu a chata Täschhütte na dosah. Uklidňujeme se a myšlenka na přestávku u opuštěné chaty Täschalp je rychle uvedena v život. Uděláme si pohodlí na terase chaty Europaweghütte v Täschalpu, ale brzy zjistíme, že je nám v lyžařské výstroji příliš teplo, a hledáme ochlazení ve sněhu. Zbytek cesty k chatě je ještě s obtížemi schůdný, ale na chatu dorazíme v brzkém odpoledni a užíváme si výhled s několika hrami vrhcábů a sluníčka na terase.
Chata byla postavena v roce 1945, v letech 2007/2008 byla rozšířena a nabízí celkem 78 lůžek a vysokou úroveň "luxusu" (dokonce zde mají být i sprchy!). Atmosféra byla uvolněná, také proto, že při počtu asi 40 výletníků na prodloužený víkend a nejlepším horském počasí se toho dělo mnohem méně, než se očekávalo. Také osazenstvo chaty působilo velmi uvolněným a přátelským dojmem, a proto se rozhodně vyplatí plánovat další túry z Täschhütte; nejlépe však v zimě než v létě, protože možnost dojet autem téměř až k chatě znamená, že návštěvníků chaty je určitě více.
