Lea Hartl

Plášť Contour střižený na míru je nenápadným kandidátem. Klasicky vybavený kabát se zdá být dobrým kompromisem mezi cenou, výkonem a odolností.

Pondělí 21. března tohoto týdne bylo dnem poezie, který vyhlásila OSN. Úterý bylo Světovým dnem vody a čtvrtek je Světovým dnem tuberkulózy a také "Mezinárodním dnem práva na pravdu o hrubém porušování lidských práv a důstojnosti obětí". Mezi vodou, tuberkulózou a právem na pravdu leží Světový den meteorologie, který se konal ve středu 23. března. Tento den má každoročně specifické téma a to letošní zní "Klima pro vás". Myslím, že je to skvělé, a tak se chystám napsat WMO a vyjádřit několik přání. Pokud už existuje "Klima pro nás", mělo by to být také užitečné.

Poslední dny se v severních Alpách nesly ve znamení slunečního svitu a fénového větru. Tlaková níže Yvan se pomalu přesouvala z Pyrenejského poloostrova do Středomoří a zajišťovala jižní proudění, které nám minulý víkend přineslo vichřice. V sobotu (12. března) byla na Patscherkofelu naměřena rychlost větru 140 km/h, na Zugspitze 115 km/h a v centru Innsbrucku (stanice u univerzity) úctyhodných 104 km/h.

Život bez internetu je nevyhnutelně uvolněný. Pokud je jedinou možností předpovědi počasí více či méně atraktivní dáma v televizi, která pohybuje mraky a sluncem na nejasném zákresu mapy a celé to komentuje cizím jazykem, pak stačí ráno vstát a podívat se z okna.

Po fantastickém dni s prašanem ve čtvrtek minulý týden (16. prosince) jsme měli lehce zmrzlé nosy a malíček, kterému se moc nechtělo rozmrzat. V pátek si kamarád na lanovce rozhořčeně stěžoval na počasí obecně a na sníh zvlášť, prý to není možné, že už tři týdny sněží a manželka doma v Německu musí zase odklízet sníh. Je to už druhá dovolená na lyžích, kde nikdy nesvítí slunce a je také příliš velká zima a příště by zůstal doma?

Minulý týden se na severu konečně dostavil dlouho očekávaný příchod zimy. Zatímco základna na jihu rostla s každou italskou nížinou, severní Alpy zatím zůstávaly daleko pozadu. O to více nyní těší vydatná severní akumulace: v sobotu (11.12.) teplá fronta láskyplně přiléhající k Alpám přinesla v (východních) severních Alpách až půl metru čerstvého sněhu, navíc ke sněhové nadílce, která napadla den předtím.

Minulý víkend byl pro mnoho freeriderů pravděpodobně absolutním vrcholem začátku zimy. V sobotu (4. prosince) bylo všude slunečno a chladno – a trocha čerstvého sněhu na měkkém podkladu vytvořila vynikající podmínky. V nadmořské výšce kolem 2000 metrů nedaleko Innsbrucku bylo v sobotu minus 16 °C a ani při extra rychlém výstupu se prstům na rukou a nohou moc nechtělo tát. Sestup ovšem stál za víc než námahu, a proto jsme se do stejné oblasti vydali v neděli znovu. Ovšem za úplně jiných podmínek: Už při prvním krátkém ranním výstupu z nás spadlo několik vrstev oblečení. Teploměr potvrdil naše pocení, při -4° bylo na stejném místě o celých 12° tepleji než den předtím.

Sezóna je sice ještě mladá, ale už se toho hodně událo, co se týče počasí a především sněhu v ještě ne úplně zimním období. Motivovaní milovníci prašanu otevřeli na konci října nejednu sjezdovku v údolí poté, co přátelská kombinace tlakových níží severně a jižně od Alp zanechala místy až půl metru čerstvého sněhu. Následně systém nízkého tlaku v Itálii způsobil přetížení jihu a pomalu rostoucí základnu na hlavním hřebeni, zatímco na severu téměř vše opět pohltil nenasytný Föhn.

Více informací o chilských sopkách najdete zde...

Na začátku mé cesty do Jižní Ameriky je situace neutěšená. Sever vysychá a jih se propadá do bahna. Alespoň že základna v Bariloche je použitelná a není to poprvé, co tu musím přečkat špatné počasí. Umím čekat a pít čaj a jinak mi stačí jen trochu víry v Boha, že se nakonec ochladí o potřebných pár stupňů a jednoho dne se probudíte a přede dveřmi máte metr sněhu.

Někdy, když vidím počasí,
mám bouřlivé představy a víla počasí
. by byla první obětí mé agrese,
I když vím: jaký to má smysl,
když ji vezmeš za slovo a donutíš ji
. že skočí do Severního moře v bikinách.
- Mudrci, teď je léto.

Svět fanoušků zimních sportů je notoricky rozdělen na dva tábory: majitele permanentek a výletníky. Ti první obvykle bydlí v relativní blízkosti toho či onoho lyžařského střediska a rádi si občas dopřejí nudu z pevného závazku, zatímco ti druzí jsou přelétaví a nevěrní – vždy hledají dokonalé místo s dokonalými podmínkami.