Lea Hartl

Minulý víkend byl pro mnoho freeriderů pravděpodobně absolutním vrcholem začátku zimy. V sobotu (4. prosince) bylo všude slunečno a chladno – a trocha čerstvého sněhu na měkkém podkladu vytvořila vynikající podmínky. V nadmořské výšce kolem 2000 metrů nedaleko Innsbrucku bylo v sobotu minus 16 °C a ani při extra rychlém výstupu se prstům na rukou a nohou moc nechtělo tát. Sestup ovšem stál za víc než námahu, a proto jsme se do stejné oblasti vydali v neděli znovu. Ovšem za úplně jiných podmínek: Už při prvním krátkém ranním výstupu z nás spadlo několik vrstev oblečení. Teploměr potvrdil naše pocení, při -4° bylo na stejném místě o celých 12° tepleji než den předtím.

Sezóna je sice ještě mladá, ale už se toho hodně událo, co se týče počasí a především sněhu v ještě ne úplně zimním období. Motivovaní milovníci prašanu otevřeli na konci října nejednu sjezdovku v údolí poté, co přátelská kombinace tlakových níží severně a jižně od Alp zanechala místy až půl metru čerstvého sněhu. Následně systém nízkého tlaku v Itálii způsobil přetížení jihu a pomalu rostoucí základnu na hlavním hřebeni, zatímco na severu téměř vše opět pohltil nenasytný Föhn.

Více informací o chilských sopkách najdete zde...

Na začátku mé cesty do Jižní Ameriky je situace neutěšená. Sever vysychá a jih se propadá do bahna. Alespoň že základna v Bariloche je použitelná a není to poprvé, co tu musím přečkat špatné počasí. Umím čekat a pít čaj a jinak mi stačí jen trochu víry v Boha, že se nakonec ochladí o potřebných pár stupňů a jednoho dne se probudíte a přede dveřmi máte metr sněhu.

Někdy, když vidím počasí,
mám bouřlivé představy a víla počasí
. by byla první obětí mé agrese,
I když vím: jaký to má smysl,
když ji vezmeš za slovo a donutíš ji
. že skočí do Severního moře v bikinách.
- Mudrci, teď je léto.

Svět fanoušků zimních sportů je notoricky rozdělen na dva tábory: majitele permanentek a výletníky. Ti první obvykle bydlí v relativní blízkosti toho či onoho lyžařského střediska a rádi si občas dopřejí nudu z pevného závazku, zatímco ti druzí jsou přelétaví a nevěrní – vždy hledají dokonalé místo s dokonalými podmínkami.

Ve slavných kruzích fanoušků práškového sportu se v současné době ozývá spousta stížností. Téměř žádné sněhové vločky v dohledu; slunce, slunce a ještě jednou slunce. Opravdu je to jen bar s deštníky a frustrující flirtování s nudícími se hospodyňkami z Porúří mezi lety?

V meteorologii se povětrnostní podmínky, které se v určitý den vyskytují s nadprůměrnou pravděpodobností, nazývají singularity nebo pravidelnosti počasí. Jednou z takových singularit je tolik nenáviděné vánoční tání. Zatímco těsně před svátky je často ještě všechno mrazivé a vánočně bílé, když přijdou dárky, začne tát, oteplí se, zaprší a ani řada barevných pohádkových světýlek nedokáže zmírnit ponurost zablácených předzahrádek?

Existuje poměrně dost lidí, kteří tvrdí, že cítí sníh. Kdo ví, jestli je to opravdu arktický chladný vzduch, který cítí, nebo jestli si Otec Mráz zapálil vonnou svíčku. Jisté je, že na severu se něco chystá, a až to dorazí do Alp, všichni se utopíme ve sněhovém chaosu. Alespoň to chtějí varování před počasím ve všech médiích.

Turistickým centrem Patagonie je San Carlos de Bariloche, a to jak v létě, tak v zimě. Působivě jsou zde zastoupeny argentinské školní skupiny a brazilští balíkoví turisté: vždy a všude se objevují v houfech a poznáte je podle jednotného vzhledu ve vypůjčeném zimním oblečení.

Jihoamerické lyžování pro nás obvykle začíná na letišti daleko od Jižní Ameriky. Následuje patnáctihodinový let, minimálně stejně dlouhá cesta autobusem (nebo dvě), zaprášená cizí města a lidé, kteří mluví příliš rychle na to, aby jim bylo rozumět mizernou turistickou španělštinou...