Zde se dozvíte více o chilských sopkách...
V následujících dnech prozkoumáme oblast a skutečně najdeme Patagonii jako z obrázkové knížky, věčné štěrkové cesty, jezera a ledovce. Cesta směrem k Villa Cerro Castillo je dobrým výchozím bodem pro celodenní výlety a my si užíváme terén bez bambusů, i když vrcholky zůstávají zamračené. Po necelém týdnu se opět vydáváme na cestu a jedeme zpět na sever, tentokrát po chilské straně And. Carretera Austral je téměř úplně bez výdobytků moderní silniční výstavby. Jeff v překvapivém projevu jazykové výmluvnosti přirovnává řízení k počítačové hře: cílem je překonat výmoly, bahnité potoky a další nepříznivé podmínky - pokud možno bez většího poškození levného půjčeného auta, které bylo přestavěno na terénní vůz.
Pomalu začíná jaro a já se nechávám Jeffem přemluvit, abych se vydal na několik chilských sopek. Na hranicích nám tři policisté se třemi psy půl hodiny prohledávají batohy, jestli v nich není pašované ovoce, a neochotně nás pouštějí dál až poté, co jim vysvětlíme, že jsme na "snow treku", a proto v batohu občas vozíme jídlo. Je možné, že psi cítí prastaré částečky sýrového chleba, a proto útočí - provinile přiznáváme jistou nedbalost při používání alobalu a sendvičového papíru.
K sopce Puyehue
Rozhodneme se pro odpolední túru deštným pralesem k Refugio El Caulle, jednoduché chatě na úpatí kuželu sopky Volcán Puyehue. Na rozdíl od mnoha jiných populárních lyžařských sopek má Puyehue velmi rozsáhlý kráter, do kterého se dá lyžovat. Linie jsou sice krátké, ale zážitek z kráteru je opravdu jedinečný a ne nadarmo si horu v poslední době velmi oblíbily mezinárodní filmové štáby, které se smířily se špatným počasím a náročným výstupem, i když to pro natáčení znamená jen půl dne s dobrou viditelností.
Turistická sopka Villarica
Poté přejedeme do Pucónu a vystoupáme na sopku Volcán Villarica. Nenáročná klasika láká lyžaře i turisty, kteří šturmují vrchol vyzbrojeni horským vůdcem a horolezeckým vybavením. Obdivujeme skupinky, které při výstupu klopýtají o zcela zbytečné mačky a sestup absolvují na malých plastových sáňkách. Jako dítě jsem měl podobné vozítko na kopec za domem a kvůli jeho neovladatelnosti jsem obvykle skončil v živém plotě nebo ve zdi domu. Udržujeme si odstup a po velmi krátkém odpočinku na vrcholu prcháme před sirnými výpary zpět dolů do údolí.
Na konci mého dvouměsíčního pobytu v Jižní Americe, který opět uběhl příliš rychle, trávím ještě několik dní v Refugiu Frey. Na chatě je také Anton, mladší šéf velmi doporučovaného poskytovatele lyžařských služeb Ski Arpa v Chile, aby se na krátké lyžařské dovolené zotavil z lyžařské sezóny. S ním a jeho kamarádem Jessem rozvíjím příjemnou rutinu jednoho nebo dvou ranních kuloárů a pak opékání na slunci. Takhle se žije - už se plánuje další cesta do Argentiny...
Text a fotografie: Lea Hartl
