Freeskierista Patrick Fux pochází z lyžařského střediska Grächen ve Valais a žije v Curychu, kde občas pracuje a odkud už devět let cestuje na lyžích po (zasněženém) světě. Za posledních několik let nejenže na lyžích procestoval kolem 600 dní, ale také pořídil nespočet působivých fotografií ze všech koutů světa zimních sportů. PowderGuide: Ahoj Patricku! Kdo jsi a co tě každoročně táhne na padesát dní na sníh? Patrick Fux: Pracující Švýcar jako téměř každý z nás, jen s tím rozdílem, že vše dělám "pro sníh". V létě pracuji téměř ve dne v noci, abych mohl v zimě napadnout co nejvíce sněhu. Jinak jsem normální chlap, který je tak trochu závislý na hlubokém sněhu, i když zimu vůbec nemám rád... PG: Kolik let už na lyžích cestuješ po Evropě, Severní a Jižní Americe a Japonsku? Patrick: Všechno to začalo před devíti lety, kdy jsem se poprvé vydal na heliski do Kanady. Po prvním sjezdu jsem věděl, že oživím svou starou zálibu v lyžování, jenže tentokrát mimo sjezdovky. Od té doby mě to mimo sjezdovky táhne každý rok. PG: Své výlety nazýváte sněhovým safari? Jak vypadají vaše sněhová safari? Patrick: Slovo safari má dobrodružný nádech. Právě proto vznikla moje sněhová safari. V podstatě jsem šest let nic neplánoval. Jen let, první noc v hotelu a auto. V zavazadle mám spoustu vybavení a notebook. Už v prosinci sleduji sněhové zpravodajství v zemích, kam se chystám. Pak v den příletu a každý další den strávím alespoň půl hodiny, často i déle, studiem map počasí a plánováním cesty na dalších 1-5 dní společně s přáteli. Nad zápisníkem a plánovačem trasy strávím obvykle jednu až dvě hodiny denně. Cílem je být jeden den před jakoukoli oblastí nízkého tlaku a pak si opravdu užít hlubokého sněhu. Dlouhé cesty autem 500-1000 km nejsou nic neobvyklého, ale stojí to za to a dálnice v USA jsou super rozvinuté a snadno se po nich jezdí PG: Vyrážíš vždycky sám - a jak se ti daří najít na místě spolehlivé lyžařské parťáky, bez kterých je notoricky obtížné provádět aktivity v terénu?
Patrick: Na začátku to nebylo vždycky snadné. Nikdo mě neznal a v prvních dvou letech jsem se svými reportážemi ze sněžného safari na internetu příliš neprezentoval. Od třetího roku to bylo rychle snazší. Reportáže na amerických a australských lyžařských fórech přitahovaly pozornost mnoha zájemců a stále více jich safari sledovalo a nabízelo společné prozkoumání oblastí a odhalení jednoho či dvou "místních tajemství". Můj vždy velmi otevřeně vyjádřený názor na jednotlivá lyžařská střediska často vedl k diskusím a ty zase k novým kontaktům. Od pátého roku jsem už téměř nikdy nelyžoval sám ani jeden den. PG: Kolik takových sněhových safari jste již absolvoval? Patrick: První dva roky to byly ještě "krátké dovolené", takže jen 3-4 týdny s heliskiingem v Kanadě a pak několik lyžařských středisek před a po. Od třetího roku to bylo 6-12 týdnů a to byl začátek Snow Safari. Osmé safari v Japonsku začíná v lednu 2010. PG: Jak plánujete své zájezdy? Krátkodobě, podle sněhových podmínek, nebo s velkým předstihem?
Patrick: Vždy podle sněhových podmínek a krátkodobé a střednědobé předpovědi počasí. Musí to být čerstvý sníh - jinak mě velmi rychle omrzí. Obvykle mohu plánovat 3-6 dní dopředu. To se někdy může pokazit, zejména proto, že předpovědi počasí v USA nejsou zrovna nejlepší. Všechny ty roky mi daly spoustu zkušeností, a tak "špatná rozhodnutí" už nejsou tak častá. Přesto se stále může něco pořádně pokazit, jako v roce 2008: z Utahu do Banffu v Britské Kolumbii za dva dny a bez sněhu, odtud do Vancouveru už po jednom dni. Sníh měl být buď ve Whistleru, nebo na Mt Baker. Ale byl tam jen déšť. Po dvou dlouhých dnech v autě zpět na start v Salt Lake City a tam byl také sníh. 4500 kilometrů zbytečně? Smůla?!
