Po cestě do pěti lyžařských středisek podél prašanové dálnice v Britské Kolumbii v zimě 2009 jsme se tentokrát rozhodli podniknout road trip po divokém západě Colorada. Plně vybaveni jsme nastoupili do letadla v Mnichově a o dobrých 17 hodin později přistáli v Grand Junction na západě nejvýše položeného státu USA.
Velká výhoda malých regionálních letišť: ani ne deset minut po přistání jsme už měli všechny lyže a zavazadla uložené v kufru pronajatého džípu. Výlet mohl začít. Nejprve jsme se vydali na východ po dálnici Interstate 70 do Glenwood Springs, kde ze vteřiny na vteřinu začala sněhová bouře ohlášená předpovědí počasí. Nebylo to tak hrozné, koneckonců jsme jeli tak daleko, abychom si užili co nejvíce prašanu. Krátce po půlnoci jsme v divokých sněhových závějích konečně dorazili do našeho prvního cíle: Aspenu v Coloradu. Dárek na uvítanou v našem útulném pokoji s vlastním krbem nám první noc ve výšce téměř 2500 metrů nad mořem ještě více osladil.
Při snídani v útulném hotelu jsme si okamžitě uvědomili, že jsme na správném místě. Číšník Walley už se sedmi hosty ve snídaňové místnosti probíral nejlepší misky a prašanové dráhy v tomto počasí. Protože Aspen má celkem čtyři lyžařská střediska, vděčně jsme přijali tip místního a naskočili do autobusu označeného Aspen Highlands hned u vchodových dveří.
Aspen Highlands
Vysočina se v podstatě skládá jen ze čtyř vleků, ale hlavně otevírá strmé terény. Náš coloradský lyžařský zážitek jsme zahájili u vleku Cloud 9, kde bylo na sjezdovkách připravených večer předtím dobrých 30 centimetrů nadýchaného čerstvého sněhu. Přesně ta správná nálada na to, co nás čekalo. "Proč nebo proč ne" nebyly další otázky, ale názvy dvou strmých nepřipravených tras vedoucích dolů do Olympic Bowlu po pravé straně. Při prvním krátkém výšlapu na fotku jsem byl opravdu nabušený - není divu, ve výšce přes 3 500 metrů.
Jak je v amerických lyžařských střediscích zvykem, každý metr, ať už na sjezdovce, mezi stromy nebo na širokých svazích, má své jméno. Garmisch a Svatý Mořic jsou oblíbenými destinacemi nejen pro freeridery v Evropě, ale stejnojmenné sjezdovky na Aspenské vysočině jsou také skvělou zábavou.
K odpoledni se dozvídáme, že po masivním odstřelu byl otevřen Highland Bowl, který je považován za absolutní vrchol Aspenu. Na nejlepší sjezdovky se však musíte pořádně nadřít. Výstup na vrchol trvá dobrých třicet minut, ale musíte ho zvládnout do 14.30, abyste stihli lanovku Deep Temerity na zpáteční cestu. Vzhledem k tomu, že bouře nám do tváří bičovala sníh z pravé strany, potřebovali jsme toto první odpoledne pravděpodobně podstatně více času. Nulová viditelnost, ale zato metr čerstvého sněhu.
S výkřikem radosti jsme se vrhli po úbočích G4 a G5. Strmý, bílý a neuvěřitelně prašanový - jak lépe završit poslední sjezd prvního dne. Samozřejmě jsme si předtím, než jsme nechali zregenerovat unavené nohy ve vířivce na terase našeho hotelu, vychutnali originální coloradské pivo Flat Tire.
Aspen Snowmass
Druhý den, druhé lyžařské středisko - přece jen jsme chtěli prozkoumat freeridový potenciál Aspenu. Snowmass, největší ze čtyř lyžařských středisek, byl Walleyho tipem pro tento den. Protože obloha stále ještě ani nepomýšlela na zastavení sněžení, přes noc napadlo dalších dvacet centimetrů čerstvého sněhu. Naštěstí jsme měli místního jezdce Kendylla, který souhlasil, že nám ukáže nejlepší sjezdovky ve Snowmassu.
Začali jsme věčně dlouhou Village Espress až na Sam's Knob. Zatímco sjezdovka Zugspitze pro nás byla ještě snadná, Powderhorn, nejsevernější sjezdovka v oblasti, nás už pořádně zpotila. Koneckonců i sněhové masy posledních dvou dnů dokázaly obrovské muldy úplně zahladit.
Když se kolem poledne viditelnost na vrcholu zlepšila, dlouho jsme neváhali a vyrazili na Big Burn, nejvyšší bod lanovky ve Snowmass ve výšce 3607 metrů. Sjezdovky Rock Island a Buckskin jsou opravdovým rájem skalních polštářů. V neposlední řadě nás čekala Hanging Valley Wall, největší freeridová oblast v regionu.
Krátký traverz s lyžemi na ramenou, pár oblouků strmým vstupním žlabem a už jsme byli uvnitř rozlehlého bowlu. Podle mapy sjezdovek jsme měli na výběr dobrých deset různých variant. Nijak zvlášť náročné, ale zato epicky široké a rozmanité. Není divu, že jsme se starou rozvrzanou lanovkou "High Alpine" svezli celkem třikrát, abychom poznali alespoň několik tratí skrz jedinečné osikové stromy Hanging Valley.
Ano, ty dva sněhové dny v Aspenu byly pro začátek opravdu dobré. Naštěstí má sněžit dál, pak už je v kurzu sluníčko. Zatím se vrháme na cestu přes průsmyk McClure Pass směrem na Crested Butte.