Příjezd
Když obrovský modrý autobus přejížděl průsmyk mezi Chile a Argentinou, hustě sněžilo. V Bariloche sněžilo ještě víc a se ztuhlými zády a těžkými batohy jsme se zahrabali na noc v hostelu. Celou noc pomalu padaly velké sněhové vločky, a když jsme se probudili, město bylo zasypané a nikdo se nemohl hnout. Obloha si ulevila od metrové sněhové pokrývky a my jsme nikam nejeli - to znamená, že lyžařský kopec byl zavřený, a když se otevřel, nechtěli jsme odjet, dokud jsme na něm neujeli každý centimetr.
Ten první den jsme se na kopec nedostali. A nevyjeli ani kamarádi, kteří právě přijeli z Kanady. Při přepravě se jim ztratily lyže a měli jen to, co měli na sobě.
Kilometr se sice nakonec otevřel, ale neustále se tam vracel proud lidí stejným autobusem, jakým odjížděli, protože kopec byl zavřený. Nemohli jsme dostat jasnou zprávu, zda je kopec otevřený, nebo ne, a maximálně fungovala jen spodní polovina a fronty se dlouho tvořily. Místo toho jsme si odpočinuli po bonanze v Termasu minulý týden a vyřešili jsme náš byt.
V úterý se však začalo hrát a my jsme jezdili v prašanu, jako by to vyšlo z módy. Teplota se oteplila a sníh byl na některých místech obyčejný, ale jinde byl hluboký, čistý a studený. Vleky byly v provozu a my jsme prozkoumali co nejvíce z obrovského lyžařského areálu v Cerro Catedral, abychom se připravili na modré dny, které byly v předpovědi.
Vyšlápli jsme si pod špatně navrženou T-bar v oblasti zvané Laguna. Mraky se na chvíli rozestoupily a nám se naskytl letmý pohled na to, co bylo nad námi. Byli jsme v úžasu. Velké žulové věže lemovaly hřeben a ustupovaly nedotčenému okruhu chráněného sněhem a hříšným výběžkům skal a útesů. To by muselo počkat na další den. Mimo lanovku nás čekala spousta prašanu.
Celý den jsme večeřeli gurmánské faceshoty a večer šťavnatý steak ze svíčkové. Zapíjeli jsme to argentinským vínem a ještě nám zbyly drobné z 10 USD. Tohle místo vypadalo jako ráj. Jediným glichem bylo, že kluci stále nedostali lyže od Air Canada a my jsme jim sypali sůl do rány svými povídačkami o epickém sněhu.
Další den, s dalším oteplením a špatnou viditelností v Alpách, se lyžování zjemnilo. Našli jsme jedno krátké, ale strmé hřiště schované mezi stromy a celé dopoledne nám patřilo. Nebylo to nic moc, ale bylo to nejlepší. A navíc jsme mohli sledovat vlek Nubes. Místní, kterému jsme na základě jeho vzhledu a schopností moc nevěřili, nám řekl, že Nubes je Svatý grál. Včera na vleku ještě nebyly ani sedačky a dnes už byl nabitý a točil se a převážel nahoru podivné hlídky.
Po obědě jsme byli smířeni s tím, že to pro dnešek zabalíme a pojedeme domů, ale v naší malé speciální zóně nám zbývala poslední sjezdovka, kterou bylo třeba sjet. Tu sjezdovku jsme nikdy nesjeli, protože když jsme jeli na sedačce, viděli jsme, jak se Nubes točí a lichá sedačka je naložená civilisty. Zabrousili jsme tam a jistě, byli jsme v akci a chystali se zažít Svatý grál.
A bylo to vskutku božské. Čekala nás nejdelší linie pádu na hoře a řada širokých žlabů ohraničených žulovými ploutvemi. Bylo to epické! Když zbývala hodina do konce dne, lyžovali jsme rychle a vychutnávali si, že můžeme po dvou dnech lyžování na stromech otevřít plyn. Bylo to dobré jako modrá a zdálo se, že si nikdo nevšiml, že je lanovka otevřená.
Vmáčkli jsme se na poslední sedačku, když vlekaři odvraceli masy, které si konečně uvědomily, že je sedačka otevřená. Ten den jsme to vydrželi a ta jediná hodina ve Svatém grálu udělala den, na který se bude vzpomínat.
Čtvrteční ráno bylo trochu pomalejší. Čekalo nás tvrdé a ledové počasí, takže jsme nespěchali a nechali věci trochu rozehřát. Bylo však modro, kam až oko dohlédlo, a tak jsme zamířili rovnou k Laguně. Balíček bot byl dobře opotřebovaný a my jsme vybírali různé linie a prvky jako Julia Roberts nakupující v Pretty Woman. Nahoře je to zázračná země, a když nahoře vylezete na hřeben, udeří vás do tváře výhled, který říká: "Hola. Bienvenidos al Patagonia!?.
Je to jeden z nejúžasnějších pohledů. Hory za ním se dají přirovnat k Aljašce. Sakra, Aljaška by se měla přirovnat k těmto horám. Obrovské, strmé, obnažené tváře pokryté sněhem se na vás lesknou přes celé údolí. Na vrcholcích hřebenů zápasí rozeklané věže o to, aby byly vyšší a pyšnější. Bylo to fascinující, ale my jsme se vrátili k prašanu a lyžovali jsme, dokud se nezavřel vlek, tedy dokud se nám nepodlomily nohy z šlapání pod T-bar. Vlek se celou sezonu neotevřel, protože ho postavili tak, aby jezdil po skalách, které se nezasypávají sněhem. Argentinská logika, ale také to udrželo masy na muldě. Možná je to nakonec dobrá logika. kluci včera konečně dostali lyže poté, co je v Air Canada a LAN obelhávali a postrkovali od jednoho imbecila k druhému. Jediné, co je udržovalo při smyslech, bylo pomyšlení na to, co je čeká, až jim lyže dorazí. Vzhledem k dlouhodobé předpovědi lyží s modrými ptáky jim zbývá ještě spousta sněhu, aby se mohli pomstít.
Další informace o Bariloche a Cerro Catedral a možnostech zájezdů najdete na SouthAmericaSki.com
Foto: Todd Weselake www.toddsphotos.com
Text: Anthony Bonello
