Od sněhu k Rilskému klášteru - daleko na jihu leží pohoří národního parku Pirin, které navštívíme v následujících dnech: Slibně září na slunci. Na samém úpatí lesa, daleko od nejvyššího bodu zde, leží slavný Rilský klášter...
... Dravý žleb a široké svahy pod ním s řídkým borovým lesem slibují nekonečné zatáčky a klouzání v jedlovém sněhu a břečce. Vyrážíme tedy do "země zaslíbené" dřív, než nám slunce překazí plány. Nelitujeme, rozhodnutí bylo správné a uprostřed seversky vyhlížející krajiny křižujeme na jih k Suhoto Ezero, "suchému jezeru" těsně pod hranicí 2000 metrů. Míjíme zřícený vodopád a vcházíme do strmého borového lesa, který už teple voní jarem a vyzařuje pryskyřičnou vůni. Končíme u turistické stezky ke klášteru, bereme na ramena lyže a šlapeme k chladivé studánce v údolí Rila. Komentář Iva "...vždycky se najde nějaká cesta..."
Přivítá nás chladná atmosféra a pietní ticho
, když vstoupíme na vnitřní nádvoří klášterního komplexu, stále ještě zpocení. Mniši, vysocí jako basketbaloví profesionálové z NBA, mají na sobě černé péřové vesty a tmavé vousy. Fasády svatého místa jsou pestře pomalované. Středověké fantaskní bytosti s kleštěmi a mučicími nástroji v neustálém boji s nebeskými zástupy zdobí vnější fasády v jasných barvách. Vznešené ikony s pozlacenými dřevořezbami uvnitř chrámu, doprovázené šumícími modlitbami věřících. Tyto osmiboké stěny se zasněženými vrcholky v pozadí jsou kulisou na rozloučenou s naším lyžařským dobrodružstvím v pohoří Rila. Později si na návsi v Rile před malou kavárnou užíváme poslední sluneční paprsky tohoto dne. Na pivo po práci se k nám přidává několik romských mladíků, kteří jsou potěšeni pohledem na lyžařské turisty v exotickém oblečení. Naše cesta pokračuje - kolem Blagoevgradu a Razlogu míříme do lyžařského střediska Bansko.
Bansko - zlaté hornické město lyžařské scény
Bansko, které se nachází v kotlině na severním okraji pohoří Pirin v nadmořské výšce 900 metrů, je výborným výchozím bodem pro náš plánovaný přejezd. V roce 1984 zde sovětští vojáci zanechali sedačkovou lanovku a v roce 2002 První investiční banka financovala výstavbu lyžařského střediska, které bylo vybudováno během krátké doby. První večer si pochutnáváme na zelí s rýží a vydatných klobásách, nevyhnutelné rakiji a bulharské lidové hudbě ve folklórní restauraci. Kontrast nemůže být větší, když se setkáváme s Mayou a Andym v salonní, módní hospůdce B4 a povídáme si o možnostech freeridu na Todorce.
Mekka freeridu Bansko
Maya a Andy vedou lyžařskou a snowboardovou školu Oxo, což v bulharštině znamená "chlap". Drobná a hezká Maya se účastnila freeridových závodů v Alpách a oba znají žleby na Todorce už léta, kdy sem jezdili každý víkend ze Sofie. Západní úbočí Todorky protíná osm velkých a několik menších čtyřicetistupňových žlebů v nadmořské výšce 600 až 900 metrů. V zimě jsou oba v Bansku, kde se věnují výuce a freeridingu, a v létě vedou kurzy windsurfingu na pobřeží Černého moře. V roce 1998 založili Bulharskou asociaci extrémního a freeskiingu (BEFSA). Pozdě večer se domlouváme, že by nás Maya měla doprovázet poslední den na Kutelo.
Bohatá hora - z Bezbogu na Polejan (2851 m)
Z Dobrinište, ospalé vesnice sousedící s Banskem, teď chceme podniknout pořádnou lyžařskou túru pod kůží. Velmi útulná stará sedačková lanovka nás vyveze k vrcholové stanici na Bezbog ("bezbožník") a my doufáme, že nás nebeské počasí neopustí ani v příštích dnech. Na jihu vidíme zasněžené vrcholové cíle pro ještě více lyžařských túr: Demirchal (2673 m) nebo známější Kamenica (2822 m) nad "Kněžským jezerem" směrem k Pirinské chatě, kam by se odtud dalo dojet za půl dne? Mohli bychom mezi vrcholem Bezbogu a Polejanem vyřezat také strmý sjezd do Banska? Zůstáváme u původního plánu a pohodlně stoupáme až na čelo Polejanu (2851 m n. m.), kde se ozývají švábské silácké výrazy.
Nezaměnitelný dialekt,
i když se zdravíme anglicky - na Polejangipfelu (2851 m) potkáváme čtyři sportovní kamarády v helmách ze Švábska. Kluci se vlastně tento týden chtěli jenom ponořit do prašanu, ale pěkné počasí motivuje k túrám i příznivce helikoptér. Zvlášť proto, že žlaby na Todorce jsou momentálně velmi ledové a nepříjemně tvrdé. Ivo zná alternativy - a tak chrastíme přes deskový prašan v dlouhých zatáčkách do kuloáru plného nedotčeného prašanu. Těch prvních 500 výškových metrů nebylo na začátek vůbec špatných, takže stoupáme rovnou zpátky na skály Straijte ("strážci" v němčině) z nejlepší primární skály, mezi nimiž široké žlaby slibují rovnoměrně strmou plavbu v odpoledním slunci. Celé družstvo je z této zajížďky nadšené a velkými poloměry kloužeme ve firnu směrem k lesu ve stinných prohlubních nad Gazejskými jezery, kde nás poslední prašan po kolena dohání k bujarému veselí.
V čarodějnické chatě - chatě Demianica
Jsme ještě bujarí, když se sypký bílý sen ve vysokém lese mění v sulc po kolena při sestupu k chatě Demianica. Každý alespoň jednou visí hlavou dolů v malém potůčku s křišťálově čistou vodou a musí dávat pozor, aby ho kolegové nepřejeli nebo neutopili. Když už jsme zachránili sprchu, dorazíme plni bujarého veselí k rustikální chatě Demianica. Čarodějnická chaloupka s Jeníčkem a Mařenkou by se do pohádky bratří Grimmů nehodila víc než tato chata v bulharských horách na břehu potoka Demjanička. Kamna hřejivě hřejí a světlo svíček přináší romantiku. Dokonce i ložnice s palandami je vytápěná. Chatař Miloš pro nás a dva francouzské hosty vykouzlí několikachodové jídlo a na stůl postaví ovocné červené z Melniku.
Malá Todorka a jezero Ribno
Silný jihozápadní vítr nám drncá o lyže, když se plahočíme posledních pár metrů po hřebeni na Malou Todorku (2712 m). Na východě vidíme skály a žlaby skupiny Strajite (Strážci) z předchozího dne. Pohled na lákavé sjezdy k dalším lyžařským cílům - Vihrenu (2914 m) a Kutelu (2908 m), které už z dálky rozeznáváme na dravých vrcholových bocích a které nám v ústech vyvolávají chuť na strmé klouzání ve firnu. Stejně jako téměř všude v Evropě i zde letos v únoru jižní vítr stlačil prašan do větrných trhlin a ploššího prašanu. Ve fernovém větru rychle vyrážíme k Ribno See (Rybímu jezeru) v údolí Banderitsa. Další změna scenérie, další skvělé údolí s nespočtem výletních cílů pro zimu i léto.
.
