Záznam v deníku: 26.-30.9. Nadcházející etapa: Rifugio Grande Tournalin - Cervinia - Zermatt
Den 15, 27.9.: Zermatt
Dnes si dopřávám celý den ve švýcarském výstavním středisku Zermatt. Je tu spousta lanovek a vleků, hory jsou tu opravdu císařského měřítka, a když je dobré počasí, jsou prostě úžasně krásné.
První sjezd mě vede podél železniční trati Gornergrat směrem k Riffelalpu. Nahoře flowy, ve střední části technický, krátký, exponovaný horský trail, dole lesní cesta na plný plyn. ANO, tak to má být. To je ono!
Takže rovnou zpátky nahoru lanovkou. Od horní stanice Gornergrat, tentokrát vpravo od trati při pohledu shora na Riffelberg. Uiuiui, nahoře pěkně zeširoka, abychom nepřekáželi teď už mnoha turistům, dole pak téměř bez turistů (většina z nich jde jen k Riffelsee a zpět k železnici) a opravdu krémově! Protože je to tak krásné, pojďme si to zopakovat! A ještě jednou!!!
Den 16, 28.9.: Zermatt - Verbier
Den 17, 29.9.: Verbier
Dnes ráno opět brzký start, protože předpověď počasí slibuje špičkové podmínky pro focení. Petr zřejmě špatně pochopil můj požadavek na pouze "lehkou oblačnost".
Mračna je brzy ráno zcela hustá. Webkamery pro další místa nahoře také neslibují žádné sluneční paprsky. V klidu tedy snídáme a čekáme, co nám den přinese.
Snědl jsem všechno a hle, mraky se postupně rozplývají. Hledal jsem co nejpohodlnější pozice pro focení při dnešním tréninku a kvalifikaci na Švýcarský pohár ve sjezdu na trati Ruinettes. Nepomohlo to. Když si tady rychlí kluci a holky chtějí jezdit jen na své vyznačené trati... někdo musí používat ostatní otevřené vleky.
Lanovka na Mont Fort stávkuje právě ve chvíli, kdy přijíždím. Nevadí - je čas vychutnat si panorama! Přede mnou se řadí Dents du Midi, masiv Mont Blancu a Grand Combin. Hrozivé.
Jízda na kole by teď také nebyla špatná. Vyrazili jsme pod Mont Fort ve výšce kolem 3000 metrů. Nejprve po šotolinové cestě s několika freeridy a skoky, pak na krásně upravený zavlažovací kanál.
A pak už k lanovce Les Ruinettes. Odtud po strmé turistické stezce dolů do Verbier. Zdá se, že malou stezku navštěvuje mnoho sjezdařů. Chápu proč. Technická, většinou strmá a s pěkně rozmanitou trasou, je to rychlá jízda řídkým lesem do Verbier.
Zpět nahoře u lanovky Ruinettes sleduji vodovodní potrubí směrem na sever. Záměrně ignoruji značku "zákaz jízdy na kole". Cesta je fantasticky krásná. Stále mírně z kopce, musíte neustále šlapat do pedálů. Co se týče techniky jízdy, musíte si jen dávat pozor, abyste kvůli fantastickým výhledům neopustili úzkou stezku.
Den 18. 30.9.: Verbier - Lausanne
Poslední den cesty. Brzy ráno se naposledy vyvlékám z postele a motivuji se do sedla. Verbier mi dnes ráno opět nabízí počasí snů. Na jasné ranní obloze nevidím jediný mráček.
Pro 700 metrů dlouhý sjezd do Le Chable volím značenou trasu z centra Verbier. Určitě jsou tu i technicky náročnější trasy dolů, ale řítit se plnou parou mezi stodolami a domy starých verbířských čtvrtí je ten správný způsob, jak se probudit. Stezka znovu a znovu střídá asfaltové úseky uprostřed anonymních domů s drsnými, zábavnými dlážděnými úseky.
Z Le Chable opět vytahuji silniční turbo. Cesta je téměř celá z kopce až do Martigny, a to po 400 metrech. Jsem rád, že jedu po proudu a ne naopak. Hrdinové Tour de France se museli asi před měsícem namáhat trochu víc: se všemi těmi transparenty namalovanými na silnici si připadám skoro jako na místě.
Z Martigny se rozhoduji pro železniční variantu a kupuji si jízdenku do Aigle. Odtud mě čeká krátký přestup do Champery - části cyklistické oblasti Portes du Soleil. Uvelebím se v pohodlném sedadle, rychle se napiju vody a už jsem v říši snů.
Když se znovu probudím, podívám se z okna a vidím... vodu! Ozubená kolečka v mé hlavě se rychle roztočí... Ženevské jezero! Asi jsem spal příliš dlouho, protože milý hlas ve vlaku okamžitě oznamuje "Prochaine Arret, Montreux. Příští zastávka, Montreux"!
Toto vlastně nebylo v plánu. Podle mých hodinek je teprve deset hodin. Příliš pozdě na cestu zpět do Champery. Ale ne příliš brzy na pohodlnou plavbu podél jezera posledních 25 kilometrů do Lausanne. Není to tak zlé, protože spoustu tras v oblasti Portes du Soleil už znám z několika návštěv. Rychle si zvykám na představu, že za 6 hodin ujedu 25 kilometrů po nádherné promenádě Ženevského jezera do Lausanne. Rekordní!"
Jakmile najdu první klidné místo u jezera, už se cákám v příjemně chladivé vodě. ANO! Pak si zdřímnu na žhnoucím poledním slunci a dokutálím se posledních pár metrů do Lausanne.
Čeká tam na mě kamarád motorkář na grilování. Výhled na Ženevské jezero, západ slunce, vychlazené pivo, americké hamburgery a domácí sušenky jsou skvělým zakončením výletu.
