Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Dobrodružství a cestování

Foto a cestovní reportáž Antarktida | Část II

Země na dohled!

04. 04. 2009
Martin Böhm
Hned za čárou ponoru se na pláži povalují mohutní lachtani sloní, lachtani a tuleni. Zejména z ohlušujícího hlasitého "říhání" tuleňů sloních se nám na prvních metrech dělá nevolno. Několik hodin zkoumáme okolí, vidíme první tučňáky královské a tučňáky gentoo a jedna nebo dvě ústa zůstávají otevřená úžasem a nadšením. Protože počasí je stabilní a vlnobití příznivé, vyplouváme na průzkum ostrova Prion. Mezi metry trsnaté trávy zde hnízdí několik potulných albatrosů, kteří se v tomto ročním období chystají vysedět své potomky.

Sňatek ve velrybářském kostele

Územní nároky na Jižní Georgii má Anglie, a proto se každý návštěvník musí zaregistrovat. Ta probíhá v Grytvikenu, staré velrybářské stanici, která v současnosti slouží především jako základna pro vědce. Staré polorozpadlé budovy velrybářské stanice, která byla opuštěna v roce 1965, a hrob již zmíněného Edmunda Shackeltona patří vlastně k hlavním atrakcím Grytvikenu.

Shackelton se proslavil především jako vedoucí britské antarktické expedice v letech 1914-1916, během níž chtěl dosáhnout jižního pólu dříve než Scott a Admundsen. Expedice však ztroskotala, když se jeho loď Endurance roztříštila v ledovém příkrovu. Díky Shackletonovu úsilí se všichni muži výpravy zachránili na Sloním ostrově. V té době se mu podařilo získat pomoc pro své druhy nedaleko odtud (přístav Stromness). Zemřel při své čtvrté výpravě, která ho měla rovněž zavést do Antarktidy.

Hlavní událostí během naší návštěvy však byla svatba. Dva spolucestující si řekli "ano" ve starém kostele Wahlfängerkirche z roku 1913 - oblečeni do svatebních šatů a gumáků. My "svatební hosté" jsme se také všichni zbožně zúčastnili důkladně slavnostního obřadu v gumácích a záchranných vestách a sledovali začátek manželství na konci světa. Kdo si pospíší, může se ještě dostat do první desítky. Byla to teprve osmá svatba na jediné matrice v Antarktidě. Hned za rohem jsem mohl sledovat několik lachtanů při sexu a dokonce při porodu a pak už to bylo zase na palubě...

Přehlídka tučňáků

Počasí a silné vlnobití často brání přistání při cestách v polárních oblastech. Proto mě obzvláště zajímalo, zda bude možné vystoupit na břeh v zátoce St Andrews. Nedávno se zde prý utábořila jedna z největších kolonií tučňáků královských, takže záběrů z této zátoky s početnou populací zatím není mnoho. Nedočkavě jsem si nastavil budík na čtvrtou hodinu.

Výhled z okna kajuty sliboval dobré věci: ranní obloha zalitá oranžovými tóny. To znamenalo vyjít ven do chladu, sledovat stoupající ohnivou kouli a zachytit v měkkém světle na čipu ve fotoaparátu několik ledovců, ledovců a zasněžených hor. Po snídani jsme rychle naskákali do zodiaků. Celý den plný prvotřídních dojmů pro mozek a fotoaparát.

Tisíce tučňáků královských, úchvatná krajina a fantastické počasí dohromady vytvořily téměř surrealistickou scénu. Obzvláště se nám líbila tzv. mateřská školka. Zde stojí celé tučňáčí potomstvo více či méně blízko sebe a čeká na návrat rodičů z moře.

S hlasitým a nezaměnitelným voláním z obou stran se rodiče a mláďata scházejí uprostřed tisíců tučňáků, aby si vyměnili potravu a pár pohlazení. Tu a tam se některé z mláďat rozběhne, pravděpodobně z mladické nerozvážnosti nebo pubertálního vnucování. Soukmenovci se občas předhánějí a skluzy při příliš rychlé změně směru nabízejí přehlídková intermezza, která nám vhánějí slzy smíchu do očí.

Další výlety na břehu

Na dalších výletech na břehu prozkoumáme den po dni několik oblastí Jižní Georgie. Mohli jsme fotografovat téměř všechny zde žijící druhy tučňáků a studovat jejich chování. Slibné oznámení pořadatele se zcela naplnilo ke spokojenosti všech našich spolucestujících. Procestoval jsem již několik oblastí světa, ale tak fascinující skladbu flóry a fauny v kombinaci s vysokou mírou přirozenosti už bohužel často nenajdeme.

Jelikož individuální trekingové nebo horské túry jsou kvůli přísným předpisům ochrany přírody téměř nemožné nebo je lze uskutečnit pouze s velmi drahými speciálními povoleními a vědeckým doprovodem, je velká šance, že tomu tak bude i nadále. Zbytkové riziko, které představujeme my cestující nebo pokud se loď potopí či z ní unikne palivo, je samozřejmě pro tuto oblast stále nebezpečím, které by se nemělo podceňovat.

Po pěti dnech jsme zakotvili v Drygalském fjordu. Pojmenovaný podle jednoho z největších ledovců, který se tetelil do moře, a zdejší scenérie byla opět krásná jako z filmu. I zde se ve vodě nacházelo neobvykle velké množství ledovců a šelfových ledovců, což je samozřejmě krásné na pohled, ale také to vyvolává otázku změn globálních klimatických podmínek. Když jsem studoval zeměpis, mohl jsem být "v přímém přenosu ze satelitu" svědkem toho, jak se zhroutil šelf Larsen B o rozloze 3250 km2 , který byl stabilní více než 10 000 let. Přesnou příčinu se dosud nepodařilo ve vědecké komunitě stoprocentně objasnit...

Jak tak pohodlně kotvím tady ve fjordu, momentálně mě víc trápí barometr: prudce klesá. Vzhledem k tomu, že zítra musíme opět vyplout na moře, abychom nabrali kurz k Ushuaie, nevěstí to nic dobrého. Při večeři nám kapitán také oznamuje, že to bude pravděpodobně poslední čtyřchodové jídlo na příští dva dny, protože personál kuchyně rozhodně nebude schopen nabídnout obvyklý standard ve vysokých vlnách.

Dozvídáme se, že se máme připravit na to, že vše, co není pevně připevněno, uložíme do skříní, v případě potřeby budeme spát na podlaze a po lodi se budeme pohybovat co nejméně. Chůze po palubě byla z bezpečnostních důvodů zakázána. Předpověď počasí předpovídala vlnobití až 10 metrů s větrem o síle 11. Navíc jsme cestovali do Drakeova průlivu, kde se Atlantik setkává s Pacifikem. Tato trasa se vyznačuje silnými proudy a obzvláště silným větrem, který je způsoben antarktickým pásmem nízkého tlaku. Zlomyslně dodává: "Je to tam trochu 'hrbolaté'". Snažím se zatím vychutnávat jídlo...

Těžké moře

Další den opouštíme fjord. Vítr a vlny každou minutou sílí. Loď se převaluje zleva doprava s amplitudou asi 8 metrů na vnější straně. Příď vystřelí do výšky 10 metrů, aby krátce nato s ohlušujícím řevem narazila do dalšího vlnového koryta. Voda se rozprskne o 20 metrů vysoký most. Kapitán mezitím poslouchá klasickou hudbu a vypadá uvolněně - dokonce se zdá, že si to užívá. Vytrhne mi koberec zpod nohou. Na další dva dny se schoulím do postele a doufám, že mořská nemoc ustoupí.

Steffimu vlnobití nevadí. Zásobuje mě lehce stravitelným jídlem a vypráví mi, co se děje mimo kajutu. Téměř polovina cestujících má mořskou nemoc. Mnozí spí v salónku, protože hrozí velké riziko pádu z postele. Někteří už utrpěli tržné rány na stěnách a ocelových dveřích a jeden nebo dva prsty změnily tvar, když se dveře náhle zavřely. Jinými slovy: lodní lékař má co dělat.

V určitém okamžiku se to uklidní, lidé se začnou znovu smát a je po plivance. Ještě dva dny naši loď doprovázejí různé druhy albatrosů, obrovských buřňáků a delfínů, dokud se na obzoru neobjeví pevnina. Důvodem je krásný večírek na rozloučenou, který trvá až do brzkých ranních hodin a druhý den přemýšlím, zda je to nedostatkem vln nebo argentinským červeným vínem, že jsou první kroky na pevnině tak vyčerpávající...

Další informace:

Pokud máte chuť navštívit tučňáky hned, můžete využít například následující možnosti: Pokud máte hodně času nebo pokud jste náhodou v Ushuaii ;-): Vždycky je tu možnost koupit si "last minute letenku" na místo v kabině. Organizované výlety do této oblasti nabízí například společnost Colibri Umweltreisen: www.colibri-berlin.de

Nejvhodnější doba na cestu: listopad až březenInfo o Jižní Georgii: Jižní Georgie je hornatý a členitý ostrov s četnými ledovci na okraji antarktické konvergence. Jedenáct hor na Jižní Georgii dosahuje nadmořské výšky přes 2 000 metrů, přičemž nejvyšší vrchol Mount Paget měří 2 934 metrů. Hlavní ostrov Jižní Georgie je 160 km dlouhý a 30 km široký. Jeho rozloha činí 3 756 kilometrů čtverečních. Na ostrově se nachází více než 160 ledovců, z nichž mnohé dosahují až k moři. Jihozápadní pobřeží je vystaveno západním větrům, a proto zde panuje chladnější, bouřlivější a celkově velmi nehostinné klima. Severovýchodní pobřeží leží v závětří hor. Podnebí je zde proto příjemnější a vlnobití v zátokách klidnější.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Komentáře