Sníh je jen zmrzlá voda a na jedno pivo se vždycky místo najde! Věrný tomuto poněkud pozměněnému mottu nás náš horský vůdce a průvodce Bernd Rathmayr zavedl do nádherných hlubin a zároveň výšin skandinávské krajiny fjordů.
Týdenní lyžařská túra plachetnicí v Ålesundu (Norsko) od 5. do 12. dubna 2008.
.
Cesta
"Ranní ptáče chytá červa", snažili jsme se sami sebe přesvědčit, když nám v sobotu 5. dubna 2008 mezi půl čtvrtou a půl pátou ráno zazvonil budík. Kdo by to byl řekl, že z Bernu do Curychu odjíždí vlak ve 4.22 hodin! O tři lety později, v časném odpoledni, jsme se ocitli v Ålesundu, malém pobřežním městě vzdáleném necelých 400 kilometrů severozápadně od Osla. Předběžné výsledky letu:
Po pátrání v dešti jsme konečně našli naši loď. Pohled na ni nám zvedl náladu. Rybářská loď? Do té má daleko! Ani v Monte Carlu by náš dočasný domov pravděpodobně nevzbudil žádnou negativní pozornost. Po několika instrukcích od Andrese, našeho kapitána/kuchaře, jsme se odlepili od břehu a vyrazili směrem k Hjorundfjordu a jeho hlubokým rozvětvením: Storfjord a Norangsfjord. Ty se měly stát naším hřištěm na příští týden. Teď naše dovolená skutečně začala. Cestou jsme si pochutnali na prvním jídle, které nám připravil Andres. Po třech nebo čtyřech hodinách cesty jsme zakotvili v Urke - na severním břehu Norangsfjordu - a strávili tam první noc na lodi.
Den 1
Druhý den ráno si všichni pochvalovali perfektní spánek a obdivovali krajinu pokrytou tenkou vrstvou čerstvého sněhu. Zatímco jeden nešťastník z naší skupiny ještě čekal na svá zavazadla, vyrazili jsme směrem na Maudekollen, do nadmořské výšky 1021 m. Žasli jsme, že hranice stromů je zde pod 500 m a že v této výšce už leží metr sněhu. Jakmile jsme dorazili na vrchol, poprvé jsme se pokochali výhledem, kterého jsme se celý týden nemohli nabažit. Nahoře všechno bílé - stejně jako tady ve výšce 3000 metrů, s úzkým pruhem zeleně daleko dole a temnou, tajemně se odrážející vodou nevyzpytatelného Hjorundfjordu. O sestupu v rozptýleném světle asi nikdo z nás svým vnoučatům vyprávět nebude. V následujících dnech jsme měli zažít něco úplně jiného. Přesto jsme byli všichni šťastní lidé, když jsme dorazili zpět k naší jachtě, kde už na nás čekalo výborné jídlo a studené pivo.
Když jsme pokračovali na naší plachetnici do Storestandalu (cca 20 obyvatel), mohli jsme si báječně odpočinout. Když jsme zakotvili, někteří z nás už byli zase docela odvážní. Vydali jsme se na procházku do údolí a zároveň prozkoumali začátek zítřejší túry, která nás měla zavést na 1310 metrů vysoký Sylvkallen.
Textu: Richard Naef
