Příběh | Léto v Abruzzu

Vše začalo návštěvou přeplněného knihkupectví v Arcu. Náhodou se nám do rukou dostal průvodce boulderingem "Magia di Calcare - Boulder sul Gran Sasso" a upozornil nás na Abruzzo. Doma jsme se po důkladném průzkumu nakonec rozhodli, že Abruzzo je docela blízko tomu, co jsme si představovali jako cíl letošní dovolené. Znělo to jako zdařilá kombinace solitérního wellness trekkingu (protože tentokrát jsme chtěli cestovat bez stanu) a boulderingu. Trasu treku jsme rychle naplánovali a koncem srpna jsme vyrazili v autě napěchovaném bouldermatkami směrem k Amatrice, výchozímu bodu naší cesty. Odtud jsme chtěli vyrazit na sedmidenní trek a pak přidat týden boulderingu v masivu Gran Sasso.

Tři dny před startem jsme dostali zprávu o tragickém zemětřesení v Amatrice. To zdevastovalo několik měst ve střední Itálii a vyžádalo si kolem 300 obětí. To vyvolalo otázku, zda vůbec můžeme vyrazit a zda bychom měli z morálních důvodů vyrazit, případně odkud by naše cesta mohla začít. Po několika telefonátech a e-mailech se ukázalo, že oblast jižně od jezera Lago di Campotosto nebyla zasažena, takže jsme náš zájezd přece jen začali z Assergi.

Poprvé jsme strávili čas v masivu Gran Sasso a vystoupili na Corno Grande (2912 m), nejvyšší horu masivu s nejjižněji položeným ledovcem v Evropě, a na několik dalších hodnotných vrcholů. Gran Sasso je pravděpodobně nejnavštěvovanější částí Abruzz. Nicméně stranou od Corno Grande, lanovky a průsmykové silnice jste zde okamžitě odkázáni sami na sebe a můžete se kochat nádherným výhledem na náhorní plošinu mongolského typu. Chaty jsou v Gran Sasso vzácné. Pokud zde však budete chtít přenocovat, můžete se ubytovat v bunkru z Mussoliniho éry, který od té doby neztratil nic ze svého kouzla, ale o to více na nádheře a propracovanosti.

To, že je v Abruzzu celkově poměrně málo turistů, je jistě také zásluhou příkladně udržitelného přístupu místních obyvatel: Ti se dokázali prosadit proti vůli některých investorů a zachovat většinu Abruzz jako národní park, místo aby je otevřeli především pro lyžování, rozrůstání měst a stavební spekulace. Najdeme zde jen několik lyžařských vleků a některé z nich dokonce zanikly. Těžko tomu uvěřit: některé vleky a hotelový bunkr musely být dokonce uzavřeny, protože přístupová cesta byla jen zřídkakdy sjízdná, protože bylo často příliš mnoho sněhu - a to uprostřed střední Itálie! Zříceniny můžete stále vidět na cestě přes osamělé Campo Imperatore a nyní slouží jako přístřešek pro některá z početných stád ovcí, která v Abruzzu potkáte. Když už jsme u těch stád ovcí: Kromě obtížného hledání cesty je pravděpodobně jednou z největších výzev obejít hlídací pastevecké psy, kteří berou svou práci více než vážně.

Z masivu Gran Sasso jsme se vydali do masivu Maiella. Po cestě jsme se vždy zastavovali v malých a odlehlých horských vesničkách. Nejenže zde mají nejlepší pecorino v Itálii a vynikající čerstvé těstoviny, ale také zde pozorujeme starší vesničany, kteří se každý den scházejí na návsi. Vesničky se vyznačují svým půvabem. Stavení, z nichž mnohá pocházejí ze středověku, vytvářejí velmi zvláštní atmosféru a vyvolávají touhu zůstat ještě několik dní.

V masivu Maiella je opravdu smutno. Opravdu se musíte neustále prodírat křovinami a trním (zkušenost ukázala, že dlouhé kalhoty jsou výhodou), protože stezky vyznačené v mapách prakticky neexistují a kvůli nedostatku turistů je již nelze najít. Najdete však nejednoho plachého současníka: Večer jsme slyšeli vytí a řev vlků a jelenů a na jedné denní etapě jsme dokonce zkřížili cestu plachému abruzzskému medvědovi hnědému. Takže opravdu existuje!

Hory v masivu Maiella jsou úžasně vysokohorské a mají nadmořskou výšku téměř 2800 metrů. Proto se nám vyplatilo vyrazit na několik nádherných túr i tam. Cílem našich treků byla Sulmona. Odtud jsme se autobusem vrátili do Assergi na start. Poznámka: Navzdory očekávání italské dochvilnosti odjíždějí autobusy v Abruzzách VŠECHNY buď včas, nebo spíše příliš brzy! Poznámka 2: Autobusové zastávky v Abruzzu nemají vždy označenou zastávku, protože průměrný místní obyvatel ví, odkud autobus jede, a turisté tam stejně skoro žádní nejsou - tak proč mít ceduli? Poznámka 3: Angličtina? Noooooo!

Naneštěstí jsme museli opět změnit plány, protože počasí zhatilo naše boulderingové cíle. Několik dní nepřetržitě pršelo. Ale to nám dává motivaci se zase vrátit (možná i v zimě na túry), protože proč jezdit daleko...
...dobré věci jsou tak blízko!