Velké očekávání na naši cestu do Utahu, domova legendárního šampaňského prachu. Museli jsme čekat několik měsíců, ale konečně nadešel čas. Dobrý rok poté, co jsme opustili Silverton v jihozápadním Coloradu, jsme opět nasedli do letadla a vydali se do USA. Olympijské město z roku 2002, které leží v nadmořské výšce 1 350 metrů, je ideálním výchozím bodem pro výlet po lyžařských střediscích v okolí Velkého solného jezera.
Hlavním dějištěm zimních olympijských her jsou tři lyžařská střediska: Park City Resort, The Canyons a Deer Valley. Ještě mírně oslabeni jet lagem jsme samozřejmě brzy ráno na snídani a rychle vyrážíme. Vždyť v 9 hodin ráno máme v Baselodge v "The Canyons" domluvenou schůzku s Jonathanem Cheeverem, aktuální dvojkou ve Světovém poháru v boardercrossu. Jonathan si nechtěl nechat ujít příležitost ukázat nám nejlepší tratě ve své domovské oblasti.
Oranžový bublinový expres nás během chvilky dopraví do lyžařského areálu, kde je naším prvním cílem vrchol Murdoch. Ve stejnojmenné misce se poprvé seznámíme s utažským prašanem, který je ve světě velmi chválen. A skutečně, díky suchému kontinentálnímu vzduchu je sníh mimořádně nadýchaný, i když jsme zřejmě přijeli minimálně o den později. Po vydatných sněhových srážkách z minulého týdne už většina sjezdovek došla. Ale naštěstí máme Jonathana, který přesně ví, že v Condor Woods a Devil's Friend Run je stále ještě prachový sníh.
Okolo poledne se vydáváme na druhou stranu lyžařského areálu. Jako třetí největší lyžařský areál v USA je "The Canyons" známý svou rozlehlostí. Po několika sedačkových lanovkách jsme u horní stanice lanovky Ninety-Nine-90, pojmenované podle své výšky, která je zároveň nejvyšším bodem lyžařské oblasti. Rychle bereme lyže na ramena a během deseti minut stoupáme na vrchol. Podél širokého vrcholového hřebene vlevo i vpravo od vrcholu je spousta možných linií.
Jonathan se rozbíhá a střílí přes římsu do svahu. Nejdřív si to celé vyfotím já, pak je řada na mně. Malý skok a vyrážíme. Zatáčka za zatáčkou, moje nové lyže Watea brázdí bílou plochu měkkou jako peříčko. S každou zatáčkou mi kolem hlavy šplouchá prachový sníh. To je pocit. Úžasný. Díky epicky širokému svahu nemusím ani přemýšlet, kam mám jet. Místo toho se prostě nechám unášet. Na vrchol samozřejmě stoupáme podruhé. Tentokrát netraverzujeme tak daleko, ale míříme rovnou do Red Pine Bowl a skrz řídké stromy "Magic Line" směrem do údolí.
Hotovi, ale spokojeni se loučíme s Jonathanem a procházíme se po Main Street. Pokračujeme zítra. Pak už je čas na Deer Valley. Jedno ze tří lyžařských středisek v USA, kde musí snowboardisté zůstat venku. Jsme nadšení.