Pyreneje - už léta sníme o tom, že si na svazích hraničního pohoří, které v nadmořské výšce až 3 400 metrů odděluje západní Evropu od Pyrenejského poloostrova, uděláme stopy ve sněhu. Letos se nám to konečně splní: sedm dní ve čtyřech lyžařských střediscích ve třech různých zemích.
Z Mnichova je to slušná cesta dolů na jihozápad Francie. Když nasedáme do auta, z oblohy praží slunce. Po chladném období sem do Alp dorazilo jaro. Dopravní zprávy o uzavírkách silnic kvůli lavinám z mokrého sněhu obcházejí svět. Asi jsme udělali všechno správně, jedeme. Míjíme Ženevu - Lyon a Montpellier a míříme do hor za Toulouse. Na cestách v průsmyku Tourmalet, jedné z klasik Tour de France, je třeba zdolat ještě kolem tisíce výškových metrů. Po čtrnácti hodinách cesty dorazíme do cíle: La Mongie, malé vesnice pod vrcholem průsmyku. Náš hotel Crete Blanche nacházíme rychle - přímo v centru vedle baru Avalanche, kde se ve dvě hodiny ráno zřejmě teprve rozjíždí zábava.
Přes pozdní příjezd zvoní ráno budík přesně. V devět hodin máme domluvenou schůzku s Jeanem-Michelem. On, který je tady nahoře už pětadvacátou sezónu, nás chce provést lyžařským střediskem. Největší z francouzských pyrenejských oblastí má 100 kilometrů sjezdovek a s 2886 metrů vysokým vrcholem Pic du Midi také pravděpodobně nejpůsobivější freeridovou horu v regionu.
Prášek dva týdny po posledním sněžení
Den začínáme na východně orientovaných svazích nad La Mongie. Na prvních dvou sjezdovkách je sníh ještě zmrzlý, ale v deset hodin už začíná díky síle slunce tát. Po několika sjezdech vpravo a vlevo od sjezdovky měníme stranu údolí na svahy Pic de Quatre Termes. Zde nacházíme to, co hledáme. Na stinných svazích stále nacházíme prašan, a to i dva týdny po posledním sněžení. Oblast na Pic de Quatre Termes je označena jako čistě freeridová oblast. Není zde sice upravována, ale je na ni přísně dohlíženo. Množství velkých i malých skal tvoří pro nás skutečné hřiště.
Jean-Michel má lyžařské savoir-vivre v krvi. Jídlo v době oběda k lyžování na jihu Francie prostě patří. Louisette ve své malé chatě podává nejlepší tradiční pyrenejskou kuchyni. Za tou se však nejprve musíme vydat na druhý konec lyžařského areálu. Přes Col de Tourmalet míříme do Barège, druhého střediska Grand Tourmalet. Zde jsou sjezdovky širší a útulnější. Když napadne sníh, freerideři sem rádi jezdí, aby si zaprášili mezi stromy v řídkých lesích na Pic d'Ayré.
Jenom o jídle bych mohl psát hodinu. Ale zkrátím to: křupavá kachna s borůvkami a typický francouzský ovocný koláč na závěr. A samozřejmě červené víno. To je tu prostě nutnost. Milosrdenství!
Ještě že odpoledne už pokročilo a mraky se stahují. To znamená, že se můžeme s klidným svědomím vydat zpět a po závěrečném sjezdu firnu se v hotelu zotavit ze včerejší dlouhé cesty a prvního dne lyžování.
Den 2: Pic du Midi
Znovu nás jako první upoutá modrá obloha. Jakmile vyjdeme ze dveří, okamžitě si uvědomíme, že je ještě tepleji než předchozí den. Opět nás to ráno táhne do freeridového areálu v Pic de Quatre Terme. Včera jsme si vyhlédli místo pro záběr se zajímavými skalami v popředí. Oblast by měla být v dopoledních hodinách. A přesně tak to také je.
Čas pro fotografování je v 11 hodin. Pic du Midi byla otevřena pro freeridery teprve v roce 2002. Na jeho svazích nejsou žádné upravené sjezdovky. Místo toho nabízí při dobrých sněhových podmínkách ve všech směrech kuloáry, které dole ústí do dlouhých bočních údolí a tvoří tak nejdelší a nejlepší sjezdovky v Grand Tourmalet.
Hvězdárna na vrcholu "Pic" dominuje celému okolí jako futuristický monument. Ať už se nacházíte kdekoli v lyžařské oblasti, "Pic" je vždy středem pozornosti. Díky své poloze severně od hlavního pyrenejského hřebene je astronomická observatoř, která v 50. letech 20. století poskytla první snímky povrchu Měsíce v rámci příprav na misi Apollo, vidět už z dálky z dálnice. Většina z více než 100 000 návštěvníků ročně sem zavítá, aby si prohlédla muzeum a vychutnala si některé z menu v nově zrekonstruované restauraci. Jen málokdo se odváží sjet dolů na lyžích.
Sněhové podmínky a vysoké teploty nám dnes dovolují sjet pouze "normální trasu". Vyřezáváme si lajny ve sněhu v máslově měkkém firnu. Čekají nás dvě sjezdovky, pak se snášíme dlouhým údolím do Barège.
Po návratu do La Mongie sundáváme lyže, usedáme na lehátka před četnými bary a kavárnami a necháváme se unášet našimi freeriderskými dušemi. Díky vysokým teplotám a studenému pivu si připadáme skoro jako na plážové promenádě ve sto kilometrů vzdáleném Biarritzu.
Když slunce zmizí za vrcholky hor, hodíme lyže zpátky do auta a vyrazíme. Uvidíme, co nás čeká na další zastávce v Baqueira-Beret. Rozhodně naše první zatáčky v nové zemi. Protože ve Španělsku jsme ještě nikdy nelyžovali.