Po dvou týdnech strávených v severní Kanadě a na Aljašce (viz první část naší reportáže) jsme se vydali na jih do kanadských Skalistých hor. Nebýt nekonečné samoty a obrovských ledovců, mohli byste si odpustit, že jste někde v pohoří Karwendel nebo Brenta. Zdejší scenérie často připomínají místní Alpy, ale bez typických lesních uliček, lanovek, osad a turistů, takže zde stále můžete zažít horský svět téměř v jeho přirozené nedotčené podobě.
Po dvou deštivých týdnech na severu jsme si následující dva týdny krásného počasí ve Skalistých horách opravdu zasloužili. Naši cestu "jihem" jsme zahájili na slavné cestě Icefields Parkway. Po obou stranách této silnice můžete obdivovat gigantické ledovce, přestože ledoví obři v důsledku klimatických změn viditelně ztratili na své hmotnosti. A rozměry ledovců, které v této zeměpisné šířce dosahují výšky až 2000 metrů, jsou stále nesmírně působivé.
Ledovec Columbia
Nejmohutnější je světoznámý ledovec Columbia Icefield, který je líhní osmi obrovských ledovců a leží na konci Icefields Parkway. K jednomu z těchto ledovců, ledovci Athabasca, se dostanete během několika minut chůze od dálnice - nebo se můžete nechat vyvézt "sněžným autobusem" přímo k ledovci, což je nabídka, které dychtivě využívají davy turistů. Někteří extrémní turisté na polobotkách se nenechají odradit a na tuto cestu si s sebou vezmou svou nadměrnou sekeru na led, kterou pravděpodobně nikdy nepoužijí - ale sekera na led vypadá dobrodružně, alespoň na fotografii. Vzhledem k obrovskému ruchu se doporučuje vydat se na konec ledovcového jazyka až večer, abyste si mohli v klidu prohlédnout gigantické masy ledu bez ledových vozidel. Dramatický ústup ledovce za poslední století je děsivý a ústup dokumentují četné výroční značky na cestě k jazyku.
Stojí za to strávit v oblasti trochu času a vydat se na slavnou stezku Wilcox Pass Trail (výhled na ledovec Athabasca) a Parker Ridge Trail. Jen pár minut od dálnice a vyhlídkových míst se můžete kochat mohutnými ledovci a nádhernými scenériemi téměř na vlastní pěst, a to i v hlavní sezóně.
Na Icefields Parkway je také řada dalších krátkých túr, které vás během několika hodin dovedou k nádherným modrým horským jezerům, fantastickým vrcholům a gigantickým ledovcům. I zde rychle najdete klid a samotu, jakmile opustíte hlavní vyhlídku u silnice.
Následující dny jsme strávili v okolí známého lyžařského střediska Lake Louise, kde se zastavuje každý autobus projíždějící kanadskými Skalistými horami. O tom, zda se skutečně dá nazvat "střediskem", musíte rozhodnout sami: Kromě obrovského parkoviště s různými obchody se zásobami, návštěvnického centra včetně čerpací stanice a několika turistických bunkrů tam není nic k vidění.
Jezeru Louise samotnému dominuje obrovský hotelový komplex připomínající zámek z roku 1890. Jezero zaujme svou krásnou tyrkysovou barvou a ledovou stěnou na konci jezera, ke které se dá rychle dojít pěšky přes Planinu šesti ledovců. Ještě krásnější je pohled na jezero z vrcholu hory Fairview.
Naprostou nutností je krátká zajížďka k jezeru Morain Lake v údolí Deseti vrcholů, kde se nachází legendární 3/4 kuloár. Večer je u jezera, které je jinak přeplněné turisty, klid a četné vrcholy, které jsou kolem jezera navlečené jako řetěz, vypadají ve večerním světle obzvlášť krásně.
Překlad: Miloš Krejčí