"Účel světí prostředky" - tímto rčením jsem vždy opovrhoval. Fráze, která se hodí spíše pro válečného zločince nebo diktátora než pro civilizovaného člověka v 21.století. Naznačuje, že ve hře je dovoleno vše, pokud dosáhnete konečného cíle. Ale jaká hra to tedy je a jací lidé ji hrají?
V tomto případě se konečný cíl zdál být jednoduchý a idealistický - vytvoření bulharského freeridového týmu. Chtěli jsme vytvořit příležitost pro bulharské lyžaře a snowboardisty, aby mohli závodit na mezinárodních závodech, ukázat svůj potenciál a talent a pracovat na tom, aby se splnil sen, že někdo z naší země bude nakonec závodit na Freeride World Tour.
Při honbě za tímto cílem jsem byl nedávno postaven před těžkou otázku: Jak si udržet nějaký vztah se svým hlavním sponzorem, když se ukáže, že je tento sponzor zapleten do korupce a zlodějin?
Když se to provalilo, spousta lidí kolem mě mi říkala: "To bylo jasné!", "Co jsi čekal?", "V Bulharsku to dělají všichni!"
Pohlédnu-li rok zpátky do doby, kdy jsme začali spolupracovat se stavební firmou GPGroup, vzpomínám si, že jsem měl vlastní podezření a nebyl jsem zrovna nadšený z toho, že se stali naším hlavním sponzorem. Nepátral jsem však po tom a myslel jsem si, že mé obavy jsou neopodstatněné. Asi jsem zanedbal svůj instinkt.
Po #GPGate aféře už nepřipadalo v úvahu mít zavřené oči.