SpotCheck | Eastern Sierra

Někdy na začátku roku 2017 bylo jasné, že v Alpách je velmi málo sněhu a v Kalifornii hodně. Kamarád, který do Kalifornie emigroval, už léta básnil o východní Sieře a v kombinaci s frustrací z neustálého kontaktu se skalami doma to byl konečně dostatečný důvod pro velikonoční dovolenou v USA.

Vydali jsme se ze San Francisca do Tahoe v pronajatém autě, abychom tam na dva dny "zajeli". Zdejší hory jsou spíše oblé, většinou se strmou stranou, a víceméně zalesněné až k vrcholu. Frank, místní obyvatel Tahoe a kamarád kamaráda, který emigroval, se o nás stará a ukazuje nám jednu z klasických túr na jižním konci jezera Tahoe. Prašan, slunce, pořádná základna: náš první den lyžování v Kalifornii nemůže být lepší.

Po druhém dni túr v Tahoe se vydáváme na jih směrem k Mammoth a "pravé" východní Sieře. Cesta vede spíše podél hor než přes ně. Čím dále na východ po klikaté silnici jedete, tím je sušší. Vlevo se krajina podobá stepi a v určitém okamžiku se objeví bizarní skalní útvary u Monolake. Vlevo na východě je slunečno. Napravo se však táhne hradba mraků. Těsně pod mraky začíná sněhová pokrývka, která dává tušit strmý výstup.

Mammoth leží za hradbou mraků ve výšce 2400 metrů. Zatímco na Monolake to vypadalo spíše na jaro, tady je nepochybně zima. V půjčeném autě vklouzneme na parkoviště našeho motelu a prcháme dovnitř před kousavým větrem a vodorovným sněžením.

Další den je slunečný, ale stále velmi větrný. Na Frankovo doporučení ho začínáme snídaní s croissanty v pekárně Schat's. Všichni se těšíme, že se dočkáme. Croissanty jsou asi třikrát větší než běžné croissanty v Evropě a jsou plněné slaninou a míchanými vejci. Poté nebudete chtít chvíli nic jíst. Ideální jako základna pro lyžařskou túru, pokud se vám ovšem neudělá příliš špatně.

Druhý den ráno se rychle ukáže, že silnice ještě není příliš daleko nahoře vyčištěná. Vozidlo s pluhem, které se jen nepatrně zvedá nad navršené sněhové hradby, se nezdálo být na tento úkol zcela připravené. Frank nás při průjezdu ujišťuje:

"Ano, ano, za čtrnáct dní to bude uklizené až dozadu, pak budou Fishmas!"

"Fishmas?"

"Ano, to přijíždějí rybáři, to začíná sezóna. Je to obrovská událost! My jim to samozřejmě vyčistíme!"

Jelikož nejsme rybáři a o dva týdny dřív, táhneme batohy do údolí na vzdálenost, která nám připadá jako maraton, a Cox Col máme stále na dohled. Nějak se k němu prostě nemůžeme přiblížit.

Sluníčko pálí, navzdory poměrně nízkým teplotám. Frank má jakousi potápěčskou masku se štítovou čepicí, kterou si koupil speciálně pro túry ve východní Sieře. Vystačíme si s čepicemi a šátky a všichni vypadáme jako bankovní lupiči s kapucemi, kteří spadli do značkového outdoorového lakovacího hrnce.

Frankovy ambice zdolat velmi lákavý kuloár Cat's Ears cestou na Cox Col se vzhledem k téměř dvacetikilometrové trase a 1600 výškovým metrům rychle rozplývají, zejména proto, že sníh z poslední bouře sotva opadl a zbytek skupiny už je docela na nohou. Posledních pár metrů na 3960 metrů vysoký Col zvládnou pěšky - po dlouhém, rovinatém pochodu údolím je strmější terén velmi vítaný - a zbývá ještě necelá hodina slunce na sestup vzadu a hledání tábořiště.

O 400 metrů níže, vedle zamrzlé a zasněžené pláně Italského jezera, stavíme stany na velké skále. Pokud bude foukat, budeme zde chráněni. Alespoň si to říkáme. Všichni jsou příliš unavení na to, aby déle hledali lepší místo. Zploštělí kilometry, výškovými metry, váhou batohů a velikostí hor zalézáme do spacáků. Frank nás ujišťuje:

Na další den si vyhlédl severní kuloár na Feather Peaku. Feather Peak je o další údolí dál a my se v pálícím slunci a se studenýma nohama (zmrzlé lyžařské boty jsou vždycky zážitek!) znovu vydáváme na túru do dalšího průsmyku. Feather Peak, stejně jako mnoho zdejších výraznějších vrcholů, je jakousi širokou žulovou věží, která na vrcholu tvoří několik jehlic. Mezi dvěma jehlami je impozantní kuloár. Bohužel, stejně působivá puklina vede přímo skrz něj. S ohledem na stále poměrně nešikovný přístup a sněhové podmínky, které nevzbuzují příliš důvěry, tento nápad vetujeme.

Ne že bych si stěžoval na prašan, ale kdybych měl znovu navštívit východní Sierru, a to bych rád, naplánoval bych si návštěvu na pozdější období. V dobré zimě vydrží sníh ve vysokých nadmořských výškách až do poloviny léta a od konce dubna, tvrdí Frank a Bible, jsou spolehlivě skvělé firnové podmínky, které umožňují i strmější podniky.

Závěr

Východní Sierra nabízí téměř nekonečný skialpinistický potenciál. Kromě snadno dostupných možností přímo nebo téměř přímo u silnice (i zde si můžete vybrat mezi snadnými a poměrně náročnými) lze obtížnost a odlehlost libovolně rozšiřovat, čím dále do Sierry jdete. Nicméně ve srovnání s jinými horskými oblastmi zůstává vše přiměřeně dostupné, protože přístupu nic výrazně nebrání (např. les nebo složité ledovce). Vícedenní treky se stanem nejsou v žádném případě nutné k dosažení velmi zajímavých terénů. Tahoe samozřejmě stojí i za delší návštěvu.