Chile

Pozor! Sezóna už je v plném proudu a než se nadějete, bude zase břečka! Hlavně se nenechte přesvědčit na sociálních sítích, že už jste toho tolik prošvihli, a zůstaňte v klidu a nažhavení! Ještě není pozdě! Jdeme na to!

Michael Neumann v novém vydání Endless Winter opět přináší na trh ilustrovanou knihu, při jejímž čtení se fanouškům pudru rozzáří oči. A to nejlepší na tom je: rozdáváme pět oblíbených výtisků, takže pozor!

Ještě před několika lety byla oblast kolem chilské sopky Puyehue známá především jako krásná trekingová oblast. Od té doby, co se zde objevily Sherpa Cinema a Salomon Freeski TV a výrazně prezentovaly strmé lajny v kráteru, se zvýšil počet návštěvníků i v zimě. Od podivné akce RedBull Out of Hell už Puyehue není zasvěceným tipem - ale stále je krásné.

Konečně nadešel čas: ve čtvrtek 14. srpna jsem konečně seděl v letadle z Frankfurtu do Santiaga de Chile. Po 14 hodinách mě Chile přivítalo letními teplotami a sluncem. Ale počkejte chvíli: vlastně jsem sem přijel lyžovat ...

Fabian Lentsch, nadějný rakouský freerider, strávil léto v zimě v Jižní Americe. O jeho dnech v Bariloche s Ericem Zellerem, Leo Rauchem a fotografem Jonasem Blumem a pokusu o zdolání šestitisícovky si přečtěte v druhé části jeho jezdeckého blogu.

Více informací o chilských sopkách najdete zde...

Fotografické výlety jsou náročné. Freerider Gex Rathfelder si to (opět) uvědomil při své poslední cestě do Chile. V jihoamerické zimě byl na fotografické výpravě s fotografem Michaelem Neumannem a zde nám dává nahlédnout do svého cestovního deníku. Zdánlivě nekonečné cestovní útrapy a špatné sněhové podmínky – okolnosti, z nichž přesto vzniknou krásné snímky, které se nakonec objeví v knize s názvem "Nekonečná zima".

Kolemjdoucí a cestující na frankfurtském letišti na mě zmateně zírají. "Co dělá holka uprostřed listopadu se surfovým prknem?" ptá se mě starší pán. Těžko mu vysvětluji, že v tom velkém batohu není surfové prkno, ale lyžařské vybavení, spacák, karimatka a stan, a že jsem na cestě do Chile, abych si zalyžovala na nejvyšší písečné hoře světa...

Překonáváme dlouhou náhorní plošinu a pak se dostáváme tak blízko k horám, jak jen nás nákladní auto může dovézt. Teď nás s těžkými batohy na zádech čeká hodina a půl cesty nahoru a dolů 5000 metrů morénovou krajinou. Během přestávky začíná diskuse, která vyústí v to, že Peter nechá lyže za sebou, zatímco my s Brigitte se rozhodneme vzít lyže s sebou až do konce, i když je možná budeme muset snést zpátky z hory, i když zatím není jasné, zda a jak je sestup vůbec možný.

Po všem, co se mohlo pokazit, se nakonec bohové usmáli a v úterý večer vysypali na Termas de Chillan 30 cm čerstvého prašanu. Probudili jsme se do metrové vrstvy suchého sněhu navršené na zábradlí na palubě a okamžitě byly pryč zkoušky a útrapy minulého týdne a nastoupila elektrická energie pow day. Jo!!!

Abych zrekapituloval radosti cestování, uvízl jsem na dva dny na letišti v Limě poté, co jsem si myslel, že můj let letí ve 13.40, a ne ráno. Člověk by si myslel, že už budu vědět, že si to mám zkontrolovat, ale nevěděl jsem to. Některé věci mi nikdy nedojdou.

Las Lenas je obrovský, ale není děsivý. Je nesmírně estetická a inspiruje vás k tomu, abyste po každé z jejích mnoha stěn zanechali jedinou, hadovitou stopu. Jde o to, že je to velmi dobře možné, protože Marte Chair běží a neuvěřitelné vrcholy jsou na dosah bot. Z jejich vrcholů se hory táhnou zdánlivě donekonečna a stejně tak i možnosti...