V polovině ledna 2012 otestoval "Kassensturz", švýcarský televizní časopis pro "spotřebu, peníze a práci", všechny současné tříanténové lavinové vysílače základní a střední třídy. Rozsáhlý test se uskutečnil pod patronací SLF a podílel se na něm i přední odborník na lavinové vysílače Manuel Genswein.
Test byl proveden s cílem zjistit, jak dobře dokáží nezkušení pátrači lokalizovat několik zasypaných obětí pomocí současných tříanténních lavinových vysílačů. Překvapivě se ukázalo, že přídavná funkce "značení" téměř všech současných tříanténních přístrojů, kterou lze použít ke skrytí signálů již lokalizovaných zasypaných obětí, je extrémně náchylná k chybám. Bylo testováno, jak dlouho trvalo nezkušeným pátračům, kteří večer předtím dostali podrobnou instruktáž o hledání pohřbených, najít tři zasypané vysílače v testovacím poli. Při tomto terénním testu byly prověřeny současné "zeštíhlené" verze špičkových lavinových vysílačů:
Mammut Barryvox Element
Ortovox 3+
Pieps DSP Tour
Arva Axis
Tracker 2 od BCA
Výsledky tohoto testu jsou - s výjimkou Barryvox Element - pro některé renomované výrobce fackou a stále vyvolávají vášnivé diskuse. Téměř u všech zařízení, s výjimkou Barryvox Element od firmy Mammut, se v mnoha případech hledajícímu nepodařilo najít třetí vysílač v rámci vyhledávacího pole. To znamená, že třetí zasypaná oběť v poměrně malé vzdálenosti od ostatních zasypaných obětí nemohla být nalezena.
Testovací sestava
Průměrný lavinový kužel je 50 metrů široký a 70 metrů dlouhý. Pokud však při lavinové nehodě dojde k úplnému zasypání několika osob, jsou takové laviny statisticky výrazně větší: 80 metrů široké a 100 metrů dlouhé. Protože však cílem testu bylo zjistit funkci zařízení, nikoliv zdatnost pátračů, byly tři vysílače zasypány ve čtvercových polích o straně 40 až 50 metrů. Hloubka, v níž byly vysílače zakopány, byla 1 metr. Vzdálenost mezi vysílači byla v průměru 20 metrů a v závislosti na případu se pohybovala od 3 do maximálně 40 metrů.
Testovanými osobami byli středoškolští studenti z Davosu, kteří kromě instruktáže večer předtím neabsolvovali žádné speciální školení o vyhledávání obětí lavin. Důležitost vyhledávání více zasypaných obětí
Přibližně v 18 % lavinových nehod je zasypáno více osob. Vzhledem k tomu, že jsou pak zasypány dvě a více osob, je však zasaženo až 35 % obětí lavin. Z tohoto důvodu je důležité zvládnout jak vyhledávací know-how pro vyhledávání více zasypaných obětí, tak i funkci označování lavinových vysílaček, které lze použít k maskování signálu zasypaných obětí, které již byly lokalizovány. A právě jejich často nedostatečná funkce je jablkem sváru:
Spor o výsledcích
Nejprve pozitivní věc: všichni hledači dokázali najít první vysílač se všemi zařízeními maximálně do 2 minut. Druhý vysílač byl v závislosti na zařízení lokalizován do necelých 4 minut až maximálně 6 minut a nalezení třetího vysílače trvalo maximálně 10 minut. To je zatím v pořádku. Problematické jsou však příliš časté případy, kdy se pátračům nepodařilo najít vysílač třetí osoby, protože označovací funkce vyhledávacího lavinového vysílače nebyla schopna dostatečně oddělit ostatní signály. Zvláště špatně si vedl přístroj DSP Tour od firmy Pieps: ve 23 ze 40 případů se s tímto přístrojem nepodařilo najít třetí vysílač. Přístroj Arva Axis si vedl jen o něco lépe (18 ze 40 případů nebyl nalezen). Zařízení Tracker 2 nedokázalo najít třetí vysílač v 11 z 36 případů a Ortovox 3+ ve 12 ze 40 případů. Jediným přístrojem, který zde nevykazoval žádné zásadní nedostatky, byl Barryvox Element, u kterého se nepodařilo najít třetí vysílač pouze v jednom případě.
Někteří výrobci, zejména Pieps, jehož přístroj si vedl obzvláště špatně, testovací postup vehementně kritizovali. Kritizováno bylo například příliš malé testovací pole a kritizováno bylo i nastavení frekvencí vysílačů. Nakonec byla ostře kritizována i skutečnost, že se na provádění tohoto testu podílel Manuel Genswein, který hrál klíčovou roli při vývoji zařízení Mammut Barryvox.
Jürg Schweizer, nový šéf Institutu pro výzkum sněhu a lavin v Davosu, pod jehož vedením byla série testů provedena, v BergundSteigen 1/2012 (str. 62 a násl.) tato obvinění odmítá jako nepravdivá.
Zdroj této informace: BergundSteigen, číslo 1/2012, str. 58-62.
K reportáži televizního magazínu Kassensturz
K odbornému časopisu pro rizika v horských sportech Bergundsteigen