Amatéři a známí freerideři z celého světa mohli opět bojovat o jedno z prestižních startovních míst na třetím ročníku Verbier Freeride Week. Ve třech soutěžích 2* FWQ, které se konaly, jste měli možnost kvalifikovat se do finále 3* s velmi dobrým umístěním a nasbírat tak hned na začátku sezóny nějaké body do žebříčku FWQ. Niko Göz pro PowderGuide opět referuje o svých zážitcích z této akce v letošní sezóně. Kvůli akreditaci však bylo vhodné přijet do Verbier o den dříve, protože první závod se měl konat v sobotu 11. ledna. Už při první jízdě lanovkou z Le Chable ve Val de Bagnes do Verbier bylo jasné, že v letošní sezóně oproti předchozím letům moc sněhu nenapadlo. Navíc sníh v nižších nadmořských výškách díky předchozím mírným teplotám téměř úplně roztál.
Akce
Trať byla také organizována trochu jinak než loni: nejvýznamnější změnou bylo zřejmě to, že se striktně dodržovalo pořadí přidělených startovních čísel, což znamenalo, že heslo většiny loňských soutěží - první běží první - už nebylo možné. Každý den mohlo startovat přibližně 100 jezdců, z toho asi 60 lyžařů, 20 snowboardistů, 15 lyžařek a 5 snowboardistů. Stejně jako loni všechny soutěžní tratě vybral Cyril Neril, trojnásobný vítěz Verbier X-Treme na Bec de Rosses. Letos však nebyly vždy zaručeny čerstvé tratě, což bylo nejvíce patrné první den soutěže na Mont Géle. Týden nenapadl žádný čerstvý sníh a stěna byla až na několik vzácných míst zcela vyjetá. Nicméně stejně jako téměř na všech akcích FWQ byla úroveň extrémně vysoká a k vidění bylo několik skvělých cliff dropů, krásných stylových lajn a triků jako 360 a backflipy.
To, co bylo požadováno první den, bylo vynahrazeno druhý den soutěže. Místem konání zde byla levá strana nechvalně známého "Bec de Rosses", pověstného závěrečného svahu Freeride World Tour. Sněhové podmínky byly tento den mnohonásobně lepší, což bylo pravděpodobně způsobeno i tím, že na začátek "Baby Bec" se musí stoupat tři čtvrtě hodiny a nikdo se na tuto obtíž zatím neodvážil. Po sjezdu měl opět téměř každý jezdec nasazený obvyklý "Big Smile", který byl ještě velmi dobře známý z akcí FWQ posledních let. Další dva dny byly takzvaně (špatné) počasí, na které paní Holle opět dost razantně natřásala deky. To jezdcům ještě více zvedlo náladu a některé z nich přimělo k tomu, aby se sami vydali na freeride. Stejně tak jsme to udělali i my... Po dvoudenní pauze (a zcela vyčerpaní ze všeho toho ježdění v hlubokém sněhu...) se ve středu konala poslední akce 2* FWQ. Stejně jako druhý den byla soutěžní plochou levá strana Bec de Rosses, ale s asi 20-30 cm čerstvého sněhu k dobru. (Lokalita byla pravděpodobně zachována kvůli spokojenosti jezdců s místem a téměř kritickému množství čerstvého sněhu, které trochu zkomplikovalo lavinovou situaci). "Baby Bec" se tento den jezdilo opravdu pěkně a většina jezdců chtěla čerstvě napadaný sníh ještě následně rozdrtit.
Poslední den, a tedy i finále 3* týdne, se pak odehrál po dalším dni pauzy a dalším čerstvém sněhu na známé tváři z loňského roku: La Chasse. Vzhledem k rozmanitosti možných linií ve strmém, zalesněném terénu a hustých skalách si lokalita zařazení do kategorie 3* tváří opravdu zaslouží. Podívaná pro diváky byla tento den ještě větší díky větší ochotě účastníků riskovat, i když počet diváků mohl být o něco vyšší.
Výsledky
Závěr
Účast na Verbier Freeride Week byla letos opět skvělá zábava. Byla tam spousta nových kontaktů s příjemnými lidmi a mnoho lidí, které jsem znal z loňska, tam bylo i letos. Co se mě týče, nedosáhl jsem kýžených výsledků. Nicméně v rodině freeriderů se člověk cítí docela dobře, protože vášeň pro prašan je skvělé pouto! Tak zatím - lala long... Niko Akční fotky najdete zde
