Recenze filmu | ČTVRTÁ FÁZE

Oba předchozí filmy mohou tvrdit, že pozvedly jak filmovou úroveň, tak rozsah a kvalitu big mountain freestylu - tedy složitých triků ve velkých plochách bez speciálně konstruovaných skoků - na novou úroveň. Proto takový film přirozeně vzbuzuje jiná očekávání než nějaký zaběhnutý indie film, který svůj rozpočet 5 000 eur vybral přes Kickstarter/Indigogo s prodloužením.

Proto si tato recenze klade za cíl odpovědět na dvě otázky:

• Dokáže i nový film opět výrazně zvýšit úroveň vzrušení?

• Je "Čtvrtá fáze" dobrým snowboardovým filmem, nehledě na vysokou úroveň jeho předchůdců?"

Na první otázku lze poměrně rychle a nenáročně odpovědět "Ne".

V kontrastu s citací z Der WELT, N24 (" velkolepá, nevídaná snowboardová akce") zaslanou v tiskové zprávě musím konstatovat, že příslušní redaktoři zřejmě nemají dobrý přehled o filmech posledních let, jinak by k tomuto závěru nedošli.

Bezpochyby: triky jsou působivé, ale fascinace novotou, která charakterizovala předchozí filmy, ustupuje rituální profesionalitě, díky níž film působí solidně, ale nikoli výjimečně. Jak filmové zpracování, tak triky zkušeného konzumenta neohromí. Tvrzení o tom, že se někam dostaneme pomocí vrtulníku a co největšího množství lidské síly, působí v mezidobí (trilogie Jeremyho Jonese a další) zastarale a vyloženě anachronicky.

Důsledky klimatických změn jsou sice v některých scénách zřetelné (sněhová pokrývka na Aljašce), ale jak výše zmíněný příklad, tak velké vyprávění o koloběhu vody nejsou propojeny do smysluplného celku, ale působí jako asociativní prvky v jinak bezmyšlenkovitém akčním filmu.

Z hlediska řízení rizik v lavinami ohroženém terénu je Travis Rice - opět - přesvědčivým negativním příkladem charismatického člověka se silnými narcistickými rysy, který není schopen reflektovat vlastní jednání na základě kritérií.

Podobně jako v klasickém dramatu film eskaluje do stále absurdnějších situací/rozhodnutí, které jsou dramaturgicky podtrženy kritickými komentáři zúčastněných, jež následně zaniknou. Vrcholem/katastrofou je pak lavinová nehoda Travise Rice, která má - vzhledem k velikosti sestupu a terénní pasti - mírné vyústění.

Tento zlomový okamžik by mohl být i přes poněkud mystické ztvárnění ve filmu uvěřitelný, nebýt toho, že Travis se ze svých předchozích zkušeností zjevně nijak nepoučil.

Pro ty, kteří to již nemají v paměti, se podívejte na segment "Britská Kolumbie" ve filmu "Umění letu" (od 45. minuty). Navzdory "jedné z nejhorších lavinových podmínek v historii", bylo samozřejmě nutné si to nadmíru ověřit na vlastní kůži a pak i přes četná samovolná uvolnění prostě vjíždět do svahů tak často, až byl jeden - tehdy Mark Landvik - chycen.

Filmový tým, Travis Rice a odpovědní činitelé z toho zřejmě nevyvodili správné závěry. Uvidíme, jestli se po tomto "těsném souboji" něco změní.

Závěr:

ČTVRTÁ FÁZE je slušný snowboardový film s několika vynikajícími scénami, ale nesplňuje své skryté nároky ani nedosahuje úrovně svých předchůdců. Dívat se na něj můžete, ale nemusíte.