Recenze filmu: Jalpak Tash | Kyrgyzská epopej

Nejprve si vychutnejte film Džalpak Taš - Kyrgyzská epopej:

Jalpak Tash- A Kyrgyzstan Epic od b4apres media na Vimeo.

PG: Proč jsi chtěl jet na cestu?
Izzy - Nejvíc ze všeho mě k cestě přiměl fakt, že jsem o Kyrgyzstánu nic nevěděl. Nestává se často, aby člověk poznal místo, o kterém opravdu nemá žádné předchozí znalosti. Snažil jsem se představit si, jaké by to tam mohlo být, ale s minimem informací a bez osobních vazeb k tomu místu to bylo těžké. Dobrodružství vyrazit do neznáma bez jakýchkoli předsudků o tom, jaké by to mohlo být, pro mě bylo super vzrušující.
Leah - Když máte možnost cestovat se svým nejlepším kamarádem z dětství (Mike Hopkins) a současným kamarádem na lyžích (Izzy Lynch) po celém světě na lyže, nemůžete odmítnout? Věděla jsem, že to bude výlet na celý život. Baví mě také cestovat do nepravděpodobných lyžařských destinací, protože potkáváte lidi, kteří nikdy předtím lyžování neviděli a nelyžovali, a tam teprve začíná to pravé dobrodružství.

PG: Jaké to bylo po příletu do Biškeku?
Izzy - Frigidní. První den v Biškeku byl možná jeden z nejchladnějších dnů v mém životě, dosahoval -30 stupňů Celsia. Byli jsme tak nadšení, že si prohlédneme trhy a poznáme městskou krajinu a historii, která Biškek jako bývalé sovětské město obklopuje, ale zima mě nutila přemýšlet, jak přežijeme týden v jurtě. Druhý den jsem se vzdala nošení péřových bot po městě a zjistila jsem, že od misky horkého boršče nejsme nikdy dál než pár kroků..... Začalo se blýskat na lepší časy!
Leah - Dvě slova: extrémní zima. Vymyslela jsem způsob, jak si udržet nohy v teple, a to tak, že jsem z lyžařských bot vytáhla ohřívače bot a vložila je do zimních bot.

PG: Kdo je Ryan Koupal?
Leah - Ryan z Colorada strávil tři sezóny objevováním Střední Asie, než založil iniciativu 40 Tribes Backcountry, která má pomoci vytvořit zimní turistiku v Kyrgyzstánu, která zaměstná místní lidi na venkově. Muž s vizí, který je ochoten jít za svými sny a pomáhat lidem na své cestě.
Mike - Nikdy jsem neviděl někoho tak zapáleného pro to, co dělá, a pro svou oblast. Je jako dítě z Petra Pana se svým "Klubem ztracených chlapců" v jurtě a je nažhavený. Rozhodně je tu pro duši oblasti.

PG: Jaký byl účel pobytu v rodině? Popište tuto zkušenost.
Izzy - Ryan si je vědom toho, jak 40 kmenů ovlivňuje místní obyvatele Kyrgyzstánu. Snaží se svým hostům poskytnout autentické zážitky a zároveň se o zisk dělí s místními lidmi. Ryan nám zajistil nocleh u jedné rodiny ve vesnici pod jurtou. Pobyt v rodině byl pro mě jedním z vrcholů cesty, protože jsme díky němu poznali život na kyrgyzském venkově a měli možnost komunikovat s místními obyvateli. Rodina, u které jsme bydleli, byla velmi pohostinná a bylo úžasné vidět, jak se mladé dívky baví klouzáním na lyžích.
Leah - Nejzajímavější místností v domě byla jídelna, kde jsme jedli. Vejdete do místnosti a můžete říct, že očekávají společnost, protože stůl je vyzdoben jejich nejlepšími ubrusy, stříbrným oblečením a talíři. Vše pochází z amorku, v němž je uložen jejich nejlepší majetek včetně zbrusu nové motorové pily. Z nedaleké kuchyně se do této místnosti linou vůně a váš hlad pomalu zaženou chody domácího chleba s marmeládou, čerstvými jablky a pokrmy z rýže.

PG: Kdo je ta postava Schumachera? Co všechno obnáší jeho dodávka?
Leah - Schumacher je jediný člověk, kterého znám a který má dvoje levé lyžařské boty. Při setkání s naší skupinou okamžitě šel ke své dodávce, vytáhl botu se zadním vstupem a řekl: "Levá, levá" s tím, že má jen levé lyžařské boty.
Izzy - Schumacher! Je to takový veselý ruský chlapík s nejšpinavějšíma rukama a nejradikálnějším úsměvem. Má takové otlučené staré sovětské vojenské auto, které jsme nacpali lyžařskou výbavou a lidmi, abychom se dostali, kam jsme potřebovali. V žádném případě nebylo způsobilé k jízdě po silnici... což je pravděpodobně důvod, proč to objížděl přes pole farmářů a po vedlejších cestách, když slyšel, že na silnici před námi je policie.

PG: Popište jurtu?
Izzy - Naše jurta, neboli tradiční nomádský stan, byla zastrčená v korunách stromů na úpatí několika impozantních vrcholů. Kolem zadní stěny jsou v půlkruhu seřazeny karimatky na spaní a uprostřed se o útulnost starají kamna na dřevo. Je vyzdoben barevnými plstěnými gobelíny a uprostřed stojí malý stolek, který je neustále plný občerstvení a horkého čaje. Na konci výletu jsem se v jurtě cítila jako doma... Mohla bych tam strávit celou věčnost!
Leah - Jurta byla jedním z nejzvláštnějších aspektů výletu. Na rozdíl od jiných výletů, kde se lidé mohou uchýlit do svých hotelových pokojů apod. jsme se v tomto prostoru stali pevnou partou, která společně jedla, spala, četla, hrála jurt-tzee, prděla a sdílela příběhy.

PG: Co znamená Jalpak Tash?
Mike - Jalpak Tash je název místa, kde se jurta nachází. Je to prý starý kyrgyzský název a podle našich místních hostitelů, Kasidina a Anarbeka, znamená "ploché koule". To'říkali.

PG: Jaké to bylo lyžovat s Ptorem?
Mike - Než jsem se s ním setkal, moc jsem toho o Ptorovi nevěděl, ale jak týden plynul, příběhů přibývalo. Nejvíc mě zaujala historka o tom, jak jednou lovil lososy na západním pobřeží Britské Kolumbie'a dostal mořskou nemoc. Aby se zaléčil, rozhodl se chytit rybu, rozříznout ji, vytáhnout jí srdce, dokud ještě tlouklo, a sníst ho. To v podstatě vystihuje povahu, kterou je Ptor.

PG: Jak tato cesta změnila vaše vnímání "Stánů"?
Izzy - Měla jsem představu, že Stány jsou nepřátelské místo a že se tam jako cestovatelka budu cítit ohrožená. Odjížděla jsem s pocitem přesně opačným. Je to krásné místo, lidé jsou vřelí a přátelští a horská kultura je bohatá.
Leah - Na rozdíl od jiných lyžařských zájezdů jsem si našeho času ve městech cenila stejně jako v horách, a to hlavně kvůli tomu, že Kyrgyzstán získal nezávislost na Sovětech teprve před deseti lety. Je zde jen málo známek "amerikanizace", jako jsou populární restaurační řetězce nebo značky oblečení, zato je zde silně přítomna "rusifikace".

PG: Výstřel na rozloučenou
Leah - Náš poslední večer v Karakolu přišel Schumacher do restaurace a v ruce držel něco, co vypadalo jako balíček omotaný špagátem. Položil záhadný předmět na stůl, pak nás pozdravil, uklonil se rukama a odešel. Všichni jsme na sebe zírali a pak se pohled všech upřel na mě. Byl jsem podprahově nominován, abych balíček otevřel. Uvnitř byl dort. Dort, který vypadal jako svatební. Celé to gesto bylo dokonalou třešničkou na dortu, doslova i obrazně.